Během posledního měsíce zasáhla svět celebrit nová epidemie. Umělci s předstíranou posttraumatickou stresovou poruchou a nepředstíranou touhou po zviditelnění vzpomínají na desítky let staré případy sexuálního obtěžování. Pod hashtagem #MeToo se hlásí oběti, ale i pachatelé. Česko by mohlo uvést svoji verzi této populární show. Pod stejným hashtagem by se mohli na sociálních sítích hlásit všichni, kteří se dopustili podvodu s evropskými dotacemi.
Nemá smysl opakovat, že každá dotace je živnou půdou pro korupci a podvody. Není žádným tajemstvím, že pravidla pro poskytnutí dotace často vyžadují od žadatelů prokazovat „skutečnosti“, jejichž doložení je nejen nesmyslné, ale často nemožné.
Podávání žádostí tak často provází drobné či větší podvody. Češi, včetně některých „Čechů“ slovenského původu, jsou prostě vynalézaví. V duchu hesla „papír snese všechno“ ohýbají žadatelé o dotace ve svých žádostech údaje tak, aby se žadatel nažral a EU přitom zůstala klidná. A netýká se to jen podnikatelů, ale i veřejných institucí. Blahé paměti například některé krajské úřady předkládaly EU trochu „poupravené“ doklady tak, aby byly proplaceny včetně DPH, kterou jinak EU neproplácí a kraje jako neplátci by ji tudíž musely hradit ze svého.
Při získávání dotací se zjevně podvádí běžně. Spáchání takového podvodu však překvapuje u člověka, který sám sebe pasoval do role svatého bojovníka proti zkorumpovanému establishmentu. Jak se mohlo stát, že myšlenka na vybudování luxusní chaty za evropské peníze ovládne i mysl protikorupčního bijce, který navíc nemá zapotřebí podvádět pro nějakých padesát milionů? V případě Andreje Babiše je odpověď jednoduchá. Zaprvé, zvyk je železná košile a podvádíte-li pětadvacet let, ze dne na den nepřestanete. Za druhé, i miliardář může být chamtivý. Nelze se proto divit, že i pan Čistý tomuto pábení podlehl.
Dotační podvod s Čapím hnízdem nespočívá v tom, že by evropské peníze použil k jinému účelu. Babišovo PR oddělení se snaží namluvit neznalé veřejnosti, že podvod nebyl spáchán, neboť Hnízdo stojí. I s mývaly, nebo jaká to tam má zvířátka. V této kauze jde ale o to, že tento typ dotací byl určen pro malé a střední firmy. Tedy takové, které nemají zázemí velké podnikatelské skupiny.
Skrýt vlastnickou strukturu firmy, která načerpala dotaci na realizaci jeho „nejlepšího projektu“, byl minimální problém. Babišovi to připadalo tak banální, že se ani nesnažil důkladně zamést stopy této „účelovky“ a dokonce neváhal do celé hry zapojit nejbližší členy rodiny. Třeba Faltýnka. Co jej vedlo k takovému bohorovnému přístupu? Byla to snad jistota, že jemu se nemůže nic stát? Vycházela Babišova jistota ze skutečnosti, že léta udržoval styky s významnými představiteli státního zastupitelství a elitních policejních útvarů?
Naprosto nečekaným zvratem by ovšem bylo, kdyby v souladu s etickým kodexem hnutí ANO ve verzi z roku 2011 Babiš s Faltýnkem odstoupili ze všech politických funkcí a na sociálních sítích se pod hashtagem #MeToo statečně ke spáchání dotačního podvodu přiznali. Nakonec se třeba ukáže, že Babiš není ufňukaná plačka, jak by se někomu mohlo zdát při sledování jeho veřejných výstupů. Jen opravdový tvrďák totiž dokáže přísahat na životy a zdraví svých dětí ve chvíli, kdy si je vědom toho, že lže.
Bude zajímavé sledovat další vývoj vyšetřování podvodu s dotací na Čapí hnízdo. Lze si položit celou řadu foglarovských otázek. Odváží se policie znovu požádat Sněmovnu o vydání Babiše a Faltýnka? Vydá je Sněmovna v novém složení? Pokud je nevydá, dokáže Babiš zařídit poslanecký mandát i pro svoji ženu, švagra a děti, které do celého podvodu také zatáhl? Co všechno udělá Babiš pro to, aby mu nezavřeli ženu? Stane se Lenka Bradáčová nejvyšší státní zástupkyní a Robert Šlachta policejním prezidentem? Může za všechno Kalúsek? A co na to OLAF?
