Staroměstské náměstí změní 18. července svou podobu
Zpráva by mohla znít: Na Staroměstském náměstí se objeví projekční plocha o velikosti šest krát čtyři metry a neshromáždí se před ní padesát tisíc hokejových fans. Videostěna by tentokrát měla poskytnout průhled do vnitřností velkoměsta, a to skrze senzualitu tvůrců digitální fotografie.
Unikátní projekt nazvaný In Out 2003 uspořádá od 18. července do poloviny srpna agentura Fotograf v zahradě za podpory společnosti PPF. Zahrnuje jedenáct dní projekce digitálních fotografí na videostěnu na Staroměstském náměstí (celkem 130 hodin projekce), počítá se i s celonočními projekcemi a součástí prostoru bude kavárna. Kromě toho na tři sta metrech výstavní plochy pod širým nebem nabídne projekt několik set fotografií v materiální formě. V prostorách Staroměstské radnice budou probíhat permanentní projekce na plazmových obrazovkách a návštěvníkům se nabídne možnost interaktivního prohlížení na počítačových terminálech. Vybraných pět desítek fotografií vystaví autoři na Pražském hradě.
Připočteme-li doprovodné koncerty, přednášky a panelové diskuse, je zřejmé, že In Out 2003, Mezinárodní festival digitálního obrazu, bude událostí nebývalého rozsahu. Proč to všechno?
Jak chápat digitální fotografii
Je třeba nejprve porozumět pojmu digitální fotografie a případným rysům experimentu či avantgardy, které přinesla. Přidržme se termínů, jak je používá agentura Fotograf v zahradě. Digitální obraz je třeba vnímat nejen tak, že jde o vizuální dílo, které lze reprodukovat, rozmnožovat a rozšiřovat číselnou formou. Digitální obraz lze stejně tak vytvářet uměle. „Technické obrazy“ (jak zní termín českého filozofa a teoretika médií Viléma Flussera) jsou takové obrazy, které jsou vytvořeny prostřednictvím aparátu. Zatímco klasické technické obrazy (klasická fotografie, film) jsou ale pevně vázány na svoji předlohu, u obrazů digitálních se toto příčinné pouto (můžeme jej příznačně nazvat analogií) pomalu, ale jistě rozpojuje. Tím se však zároveň mění i samotný způsob tvorby, nazírání a především chápání umění.
„Nejsme festival virtuálního ani webového umění, jsme festival proměňujícího se vidění,“ tvrdí Fotograf v zahradě. Dodejme, že podstatným rysem digitální fotografie je její dostupnost pro širokou veřejnost, ať už míníme způsoby prezentace, šíření, anebo samotného vytváření. Využití venkovního prostoru je logickou reakcí na tento rys.
Kvantová estetika
Pro fajnšmekry objasňuje situaci a záměr hlavní kurátor výstavy Pavel Vančát: „Masivní nástup digitální fotografie se v posledních letech odráží i na dnes už klasické disciplíně fotografie. Mění se nejen její technické prostředky, ale i předpoklady a především přístupy. Fotografie, a to i ta klasická, přestává být výsostným územím s vlastním kánonem tvořeným po více než století a stává se prostředkem vyjádření, jenž je díky postupující aktivní audiovizuální gramotnosti v dnešním ,věku obrazů´ nejpříhodnějším a přitom nejpřístupnějším médiem.
Mizející analogie (tedy klasický technicky komplikovaný analogový záznam) tak neznamená jen změnu technického přístupu, ale boří i víru v to, že skutečnost a její otisk existují analogicky ve vzájemném a nevyhnutelném vztahu. S nástupem nových, digitálních médií je tato klamná kauzalita stále více popírána. Obraz zůstává jen obrazem, osvobozuje se od skutečnosti (a odmítá být v roli její iluze), aby se k ní obloukem mohl vracet, bez podmínek – s osvobozenými představami a s novým zájmem.
Jaké kvality hledáme v těchto nových, digitálních obrazech? A jakým způsobem je máme a můžeme vnímat? Najít v tomto nezvratitelném a nezpochybnitelném, ale i obtížně zachytitelném a zmapovatelném trendu typické a příznačné (nebo alespoň nezpochybnitelné a zajímavé) znaky a procesy se snaží tento projekt. Stejně jako dnes pro zachycení jevů na hranici fyzikální měřitelnosti existuje kvantová fyzika, vyžaduje si i dnešní složitá situace nový druh praxe i reflexe. Rýsuje se před námi nová, ,kvantová´ estetika. Estetika bez jednotícího rámce, estetika drobných interakcí, estetika procesu a fragmentu, estetika individuální svobody.
Při rozhodování o zaměření festivalu jsme se snažili o výběr tématu, které odpovídá žánrovému a organizačnímu vymezení celé akce jak svojí aktuálností, tak i dynamikou a komplexností. Téma Metropolis splňuje podmínku dostatečné elasticity a zároveň plně koresponduje s výsostně urbánním charakterem celé akce.“
