Ovšem ani v rámci té benigní skupiny není život úplně jednoduchý, o čemž v týdeníku Euro píšeme na vícero místech.
Jednou je to o železničních přejezdech, které je třeba rušit, ale pak by se muselo pár kilometrů objíždět, aby vlaky jezdily rychleji. Podruhé je to o ochraně panoramat, a že jich Praha má, a UNESCO nad každým narušením vyhlídky nějakou výškovou stavbou zlověstně haraší odebráním statusu světového kulturního dědictví.
Je-li počet míst, které jsou opatřeny razítkem, příliš vysoký, hýbou se složitější investiční projekty tempem sumce v aspiku. Najít rovnováhu mezi právy dotčených stran, aby byly vyslyšeny, ale na druhé straně neblokovaly veřejný zájem, to je umění, kterému se v Česku hrubě nedaří.
Evropa také dosti zabředla a v eseji najdete ostře vypointovaný názor, že se kyvadlo vychýlilo příliš výrazně do jednoho extrému.
Na Západě je patrná poptávka po radikálním zjednodušení a příchodu někoho, kdo představuje koncentrovanou moudrost, kdo vše rozhodne za nás, subito presto. A jak to v praxi dopadá? Jeden velmi pěkný příklad popisujeme v článku o tom, jak v Rijádu chystají částečnou privatizaci největšího ropného koncernu Saudi Aramco. Kapitáni investičních bank ostrouhali, protože neřekli správné číslo, za kolik se dají akcie při primárním úpisu investorům prodat, a nesplnili vysoká očekávání de facto vládce Saúdské Arábie, korunního prince Muhammada bin Salmána. Ten přišel s řešením, které není originální, zato však v jistých částech světa osvědčené, a uvedli jsme jej hned v úvodu: Zkuste odmítnout Jeho Jasnost a uvidíte, zda žijete v demokracii.
Komu tato nálož nestačí, může se zanořit do problémů s hrou na boha, k níž se rapidně blížíme díky pokroku v luštění jemných zákoutí lidského genomu. Nebo třeba přemítat o tom, zda banky jsou tím správným nositelem boje proti klimatické změně, o čemž mluvíme s bývalým guvernérem České národní banky Zdeňkem Tůmou. Klidný tón a racionální argumenty - v dnešních časech vzácné zboží. 0
O autorovi| Miroslav Zámečník, zamecnik@mf.cz
