Mezi Moskvou a Bruselem

Společenské napětí zastínilo oslavy revoluce roku 1848

Maďarsko je jako utržený vagon, který se řítí ze strmého svahu. Neví se, kde se zastaví a jaké - politické a ekonomické - škody na své zničující cestě ještě napáchá. I letošní oslavy revoluce z března roku 1848 ukázaly, že společnost je stále více rozdělena a napětí nebezpečně roste. Kdo očekával, že po říjnových nepokojích, vyvolaných zveřejněním tajné nahrávky skandálního projevu premiéra před úzkým vedením socialistické strany, přijdou v březnu masové demonstrace, které donutí vládu k demisi, mýlil se.

Bodyguard v trikoloře.

Vládní koalice socialistů a levicových svobodných demokratů má v parlamentu i v médiích převahu. Nelze se tedy divit, že premiér Ferenc Gyurcsány vůbec odstoupit nehodlá, i když vyšlo najevo, že vládní socialisté minimálně dva roky před loňskými volbami v jednom kuse občanům lhali o skutečném stavu maďarské ekonomiky, a díky těm lžím opět zvítězili. Budapešť před oslavami revoluce z roku 1848 připomínala Prahu v listopadu 1989. Tisíce příslušníků bezpečnostních sil (v uniformě i v civilu), policejní vozy zaparkované napříč ulicemi a masivní kordony protkané silnými železnými řetězy na náměstí Lajose Kossutha, vůdce revoluce, odhalovaly, že vláda, která se čím dále více stává rukojmím vlastních lží, se strašně bojí hněvu lidí. Tragikomicky vypadaly červeno-zeleno-bílé trikolory na policistech a na bodyguardech, kteří kromě obušků byli vyzbrojeni i velkými černými deštníky a neprůstřelnými štíty. Na náměstí se lidé mohli dostat pouze přes brány s detektorem kovů, v některých zaparkovaných autech seděli muži v civilu a v ruce drželi kamery. V Maďarsku bylo možné něco podobného vidět jen v době komunistické diktatury.

Tajné služby straší lidi.

Vládní moc používala již od února i psychologické pomůcky. Zástupci policie a bezpečnostních složek se snažili vytvářet dojem, že zlé pravicové síly chtějí ublížit hodným členům vlády. V tomto směru byl extrémně aktivní vedoucí úřadu vlády György Szilvásy. Prohlásil, že se množí výhružky na adresu vládních činitelů a že extrémistické organizace chtějí obsadit náměstí Lajose Kossutha, aby z tohoto místa uskutečnily násilné protivládní akce, například obsazení budovy parlamentu. A dále dle něj tyto skupiny chtějí ze zahraničí dovést zbraně, často navštěvují střelnice, mají v úmyslu narušit průběh oslav házením molotovových koktejlů a dýmovnic a sbírají speciální hřebíky na omezení pohybu policejních aut. Pokračoval tím, že v uplynulých měsících výrazně vzrostl počet šílenců, z nichž zhruba šedesát je třeba brát vážně, a že bezpečnostní složky zaznamenaly i výhružky fyzickou likvidací… Ředitel Národního bezpečnostního úřadu Lajos Galambos strašil obyvatele hlavního města tím, že se úzká skupina lidí chce zmocnit malého letadla a z něj házet lahve s benzinem na Budapešť. Korunu všemu nasadil velitel Národní gardy Ferenc Szabó, který prohlásil, že jistá radikální skupina pěti set lidí již třetí měsíc podrobně mapuje pohyb premiéra Gyurcsánye se záměrem jej fyzicky zlikvidovat. Chyběla jen vědma z Českých Budějovic…
Asi není třeba dodávat, že z těchto zpravodajských strašení se nic neuskutečnilo. Večer 15. března se sice několik stovek chuligánů a extrémistů střetlo s policií, ale šlo pouze o slabý odvar toho, co se v budapešťských ulicích odehrálo loni na podzim.

Chudák Petöfi.

Když se 15. března na totálně zabarikádovaném náměstí Lajose Kossutha objevil premiér Gyurcsány a zástupci socialisticko-liberální elity, ozval se pískot a skandování nepříliš lichotivých hesel. Sympatický prezident republiky László Sólyom, který loni prohlásil, že Gyurcsány způsobil morální krizi, se nyní snaží společnost uklidňovat a spojovat. V Budapešti však 15. března nebyl, protože se účastnil oslav v Sedmihradsku, které bylo součástí Uher a kde dodnes žije zhruba dvoumilionová maďarská menšina. Gyurcsány ve svém projevu, který nepřednesl na náměstí, ale v Paláci umění, zdůraznil, že Maďaři by měli držet pospolu, bez ohledu na to, straní-li vládě, či opozici. Vyzvedl význam důvěry veřejnosti.
Železné kordony obklopovaly i další místo tradičních oslav, sochu básníka Sándora Petöfiho, ikony maďarské revoluce roku 1848. Zde se snažil - obklopen osobními strážci natolik, že ho nebylo skoro vidět - slavit primátor Budapešti Gábor Demszky, který svůj projev přednesl za neustálého pískotu a řevu v dešti vajíček a shnilých banánů. „Devět z deseti Maďarů je s námi,“ snažil se přesvědčit svoje posluchače a možná i sám sebe.

Ropa z východu, svoboda ze západu.

Slavit však šlo i důstojně, v klidu a otevřeně. Na demonstraci pravicových sil, kde byl hlavním řečníkem předseda Fideszu Viktor Orbán, se dostavilo asi 200 tisíc lidí. S davem neměl problém. Nikdo na něj ani nic neházel, ani nepískal. „Nezapomeňme, že ropa sice přichází z východu, ale svoboda vždy ze západu. Dnes už je i v zájmu Evropy, aby Maďarsko nebylo poraženou zemí, protože takové země učiní poraženou i Evropu,“ zdůraznil. Podle něj za současnou katastrofickou situaci může jedině současná vláda - nové aristokracie, která je v Maďarsku již pátým rokem u moci. „Dnes vláda našim mladým lidem říká: jste poraženi, plaťte, nebo odjeďte hledat štěstí jinam. Podnikatelům tvrdí: prohráli jste, plaťte ještě vyšší daně, nebo zavřete svoje obchody. Farmářům sděluje: nekonkurujte nejen Němcům a Francouzům, ale ani Slovákům či Polákům, půdu nepotřebujete, nic vám nepatří, odstěhujte se jako nezaměstnaní do velkoměst. Obyvatelům vesnic oznamuje: narodili jste se na špatném místě, prohráli jste, nepotřebujete školu, poštu, lékařskou ordinaci a veřejnou dopravu. Dělníkům říká: nepotřebujete evropské platy, stačí vám minimální mzda, raději zalezte, protože jinak nedostanete ani ji. Důchodci slyší: tuto zemi jste vybudovali zbytečně, teď jste odepsaní, plaťte za všechno více, buďte rádi, že neživoříte. Voličům vzkazuje: podvedeme vás kdykoli, a zvednete-li hlas, necháme vás rozprášit policií, kterou platíte. Maďarským rodinám tvrdí: nedokážete uživit ani Maďarsko, buďte proto vděční za to, že do vaší země nastěhujeme milion lidí z Asie. Maďarsko může jedině prohrávat, zadlužovat se a potácet se z jedné krize do druhé. Nemá na víc než být nešťastnou a slabou zemí. Vláda vám umí říct jen tolik,“ hřímal bývalý premiér Orbán.
Maďarská pravice nyní sází na to, že s pomocí referenda znemožní vládní plány v sektoru zdravotnictví a školství, které by citelně postihly obyvatelstvo.

Nejnižší růst HDP.

Znepokojení a zoufalost většiny Maďarů jsou velké. Gyurcsányova vláda loni před volbami zvyšovala sociální výdaje a slibovala snížit daně, a díky tomu zvítězila ve volbách - jako první vládní strana v Maďarsku po pádu komunismu. Povolební realita však byla šokující. Zatímco letošní průměrný růst HDP v zemích, které se připojily k Evropské unii, dosáhne 6,2 procenta, Maďaři očekávají pouze 2,3 procenta. V přepočtu HDP na hlavu vedou Slovinci a Češi, loni Maďary předstihli Estonci a letos i Slováci. Za dva roky na tom budou lépe Lotyši, za tři Litevci.
Podle únorového průzkumu ekonomického institutu Ecostat Gazdaságelemzö és Informatikai Intézet až 48 procent malých a středních podnikatelů má za to, že letos bude mít problémy se zaplacením svých závazků - nedostatek kapitálu většinu firem donutí k odkladu investic. Pouze 23 procent podnikatelů očekává lepší vyhlídky, počet pesimistů vzrostl na 46 procent.
Podle průzkumu největší brzdu byznysu představují klesající reálné mzdy a snížení kupní síly důchodců, což výrazně snižuje poptávku po zboží a službách. Za další negativní faktor označili podnikatelé neprůhledné hospodářské prostředí. Ještě chmurnější vyhlídky očekávají velké společnosti, neboť ve zlepšení vývoje věří necelá pětina z nich.

Inflační tsunami.

Negativním rekordem se může pochlubit maďarská inflace. Statistický úřad Evropské unie naměřil letošní nejvyšší inflaci opět v Maďarsku, v únoru až devět procent. Druhým státem v pořadí je Litva (7,2 procenta), na třetím místě Estonsko a Bulharsko (shodně 4,6 procent). Nejnižší inflace byla naměřena v České republice (1,7 procenta). Průměrná únorová inflace v zemích sedmadvacítky byla 2,1 procenta, eurozóna však vykázala pouze 1,8 procenta.
Může se stát, že celkový vývoj ekonomiky odvrátí zájem investorů o Maďarsko, které se tisíci nitkami spojuje se světovou ekonomikou. Západní kapitál, a potažmo i politika zatím Gyurcsányovi věří, ale maďarského premiéra by tato zpráva neměla svádět ke spokojenosti. Ještě více ho mají rádi v Moskvě. „Mezi členy EU a NATO jsou nejen pragmatické vlády, které s Ruskem ekonomicky spolupracují, ale i ideologické, jež se takové spolupráci brání,“ pochválil maďarskou a zároveň kritizoval polskou, lotyšskou a estonskou vládu v polovině března ředitel moskevského Institutu pro politické výzkumy Sergej Markov.
Na tento trend upozornil i bývalý litevský prezident Vitautas Landsbergis, který 15. března na mítinku Fideszu v Budapešti prohlásil: „Maďarsko si musí vybrat mezi penězi umazanými ruskou ropou a evropskými idejemi.“

Ruské peníze, nebo evropské ideje.

To, co se nelíbí bývalému litevskému prezidentovi, může být Gyurcsányovi koneckonců jedno. Ale to, co se píše o jeho vládě v New York Times či v International Herald Tribune nemůže být lhostejné ani maďarskému premiérovi. Tyto vlivné deníky jej před několika dny tvrdě napadly a snažily se mu rozmluvit, aby Maďarsko jako partner ruského Gazpromu provozovalo plynovod Modrý proud. I další západní noviny uvedly, že Maďarsko ve spojení s Moskvou (za zády Bruselu) v otázce nových plynovodů podporuje jiné plány, než prosazuje Evropská unie. Ta sází na projekt Nabucco, který by měl vést z Blízkého východu (Írán, Sýrie a Egypt) a Střední Asie (Ázerbájdžán, Kazachstán a Turkmenistán) až do Rakouska.

Návštěva u Putina.

Gyurcsány, který minulý týden navštívil Moskvu, kde jednal i s prezidentem Vladimirem Putinem, se dušuje, že ohledně nových plynovodů žádné zvláštní dohody mezi Maďarskem a Ruskem neexistují. „Modrý proud a Nabucco jsou ve fázi projektů. Zatím se neví nejen to, budou-li oba plynovody vybudovány, ale ani to, nakolik si budou konkurovat, či se vzájemně doplňovat. O Modrý proud se zajímáme, protože není jasné, zda bude Nabucco nakonec postaven. Maďarsko nechce spadnout mezi dvěma židlemi pod stůl,“ prohlásil Gyurcsány. „Energetická závislost Evropy na Rusku neustále roste, a to ji zneklidňuje. Na druhé straně Rusko sice chce najít trhy i mimo Evropy, ale zatím je na tom tak, že - počítáme-li i Turecko - tento kontinent je jediným významným kupcem ruského plynu. Jsme tedy odkázáni jeden na druhého, ale pravda je taková, že tuto vzájemnou odkázanost obě strany vnímají jinak než jako naprostou závislost,“ dodal. Proto prý se Maďarsko zajímá o Modrý proud i o Nabucco.
Premiér před svou cestou do Moskvy novinářům sdělil, že jeho jednání nebude mít zvláštní energetickou část a že nelze uzavřít žádný byznys ohledně zemního plynu. V den příletu Gyurcsánye do Moskvy však tamní deník Vremja Novostěj napsal, že v rámci rozšíření hospodářské spolupráce se bude jednat hlavně o palivových a energetických otázkách.
Bude Brusel Gyurcsányovi věřit? Maďarští voliči už se spálili…