Mezi šachem a matem

18. 11. 2004

Po ovládnutí Senátu drží ODS Grosse v kleštích

Sociální demokracie se mohla jen pět měsíců utěšovat, že eurovolební katastrofa bude rychle smazána novými úspěchy. Po výprasku v senátních volbách o minulém víkendu a po předchozím debaklu ve volbách krajských je Stanislav Gross tam, kde byl před půl rokem Vladimír Špidla. Jedinou oporou moci ČSSD zůstala chatrná stojedničková většina ve sněmovně, zatímco Senát i regiony - v jejich případě už to téměř ani víc nešlo - silně zmodraly. Gross i Topolánkova ODS řeší otázku, co s osmnácti měsíci, které zbývají do příštích sněmovních voleb. S ranou z milosti od voličů počítat nemohou, žádné další „vedlejší“ klání není na obzoru.

Polednová ČSSD.

Po bezprostředních povolebních reakcích typu „Zrušme Senát“ nebo překvapivé úvaze o předčasných volbách se předseda ČSSD stáhl. Vedení strany rozhodlo, že nic nebude konzultovat s žádnou politickou stranou, a pro analýzu situace si vyhradilo čas do ledna příštího roku. „Nabízí se spousta úvah o tom, co bylo příčinou a co by mohlo být řešením. To ale v tuto chvíli není nic uchopitelného, takže já bych se omezil na to, že v lednu přijde sociální demokracie s jasným postojem, který bude rozhodující pro následující období,“ řekl týdeníku EURO vlivný šéf ústecké ČSSD Jaroslav Foldyna. Prognózy, že už do konce roku by mohlo dojít k rozpadu vládní koalice, nebere vážně. „Nikdo nedával najevo, ani z těch tak zvaných koaličních partnerů, vůli ukončit spolupráci, takže vývoj by neměl být rychlejší než naše analyzování. Pokud by se ale někdo pod dojmem posledních výsledků pokusil schválit rozpočet, který by poškozoval volební program sociální demokracie, tak samozřejmě je lepší takovéto řešení,“ soudí. Zvažované rekonstrukce kabinetu se možná budou snažit využít lidovci k posílení svého vlivu a senátní volby jim daly do rukou mocnou zbraň. Je to třináct lidoveckých senátorů, na nichž bude záviset hladký průchod zákonů horní komorou Parlamentu.

Ledová KSČM.

Do minulé středy si ČSSD mohla beztrestně pohrávat s myšlenkou, že v záloze je otevřená nebo tichá spolupráce s komunisty, opírající se o pohodlnou většinu sto jedenácti hlasů. Některá společná hlasování poslanců obou stran v poslední době a vstřícné gesto, kdy sociální demokraté mezi dvěma koly senátních voleb nepřímo vyzvali k podpoře komunistických kandidátů proti ODS, se zdála být ruka v rukávě. Po nesmiřitelném veřejném projevu Miroslava Grebeníčka ve sněmovně k výročí sametové revoluce bude sbližování s KSČM pro odpůrce komunistů mezi sociálními demokraty mnohem těžší. Dokonce se dá říct, že do holportu s tak silnou KSČM by šel jen politický sebevrah. Jenže právě sociální demokracie už nemá co ztratit a hraje o čas.
Možná prosincové zasedání Ústředního výkonného výboru ČSSD ukáže, jestli strana upřednostní okamžitý zisk - k oddálení odchodu do opozice by jí podpora komunistů bohatě stačila - nebo se vabank pustí do přípravy předčasných voleb, jak to navrhují občanští demokraté. Lapidárně řečeno proti sobě stojí vidina účasti při privatizaci například Českého Telecomu proti vidině úspěchu ODS v předčasných volbách. V případě druhé varianty by měla ČSSD dokonce zhruba tři čtvrtě roku na přípravu, protože občanští demokraté připouštějí termín konání na podzim 2005.

Renesanční Zeman.

Po odchodu Špidly a po dohodě se Stanislavem Grossem se sice Miloš Zeman na tři měsíce odmlčel a strana začala působit jednotně, teď je však válečná sekyra znovu vykopána. Vznikla Platforma za renesanci ČSSD a Miloš Zeman navrhl úpravu stanov, podle nichž by předsedu volili všichni členové. Sám zatím návrat do politiky pouze nevylučuje, ale do velikonočního sjezdu v příštím roce může být všechno jinak. „Odchod Miloše Zemana do důchodu je jedna z příčin neúspěchu sociální demokracie,“ myslí si Foldyna, který však není členem platformy. „Současné vedení na to nedokázalo adekvátně reagovat. Přitom Zeman je člověk, který má určitě co přinést. Existuje jasná poptávka, ale způsob návratu a jeho forma je zatím otázkou. A to je těžké, ta velká osobnost je velmi složitá. Samozřejmě i Zeman má podíl na tom jak jsme dopadli,“ připouští. Co se týče Zemanova eventuálního angažmá pro ČSSD, mluví Foldyna o prezidentských volbách za tři roky. Zemanem straší Grosse i předseda ODS Mirek Topolánek, podle něhož sociální demokracii doporučí ideu předčasných voleb právě její expředseda.

Jak (ne)rozbít koalici.

Šéf lidovců Miroslav Kalousek sice tradičně ubezpečil, že není důvod měnit složení současné koalice a že předčasné volby jsou až tím posledním řešením. Jeho místopředseda Jan Kasal však pro ČTK zdůraznil, že situace je zvláště s ohledem na rozložení sil v Senátu pro vládu vážná a že v případě potíží bude zapotřebí hledat nějaké nestandardní řešení. Dilema lidovců je, bez ohledu na tehdejší neexistenci horní komory, stejné jako v listopadu 1997: nenechat se koalicí stáhnout pod hladinu, ale zároveň nebýt tím, kdo jí poslal ke dnu. Klíčové proto bude projednávání státního rozpočtu a zákona o rozpočtovém určení daní, kde sociální demokracie chystá mimo jiné změny v neprospěch krajů, což může být snadno vykládáno jako narušování spolupráce. I tak se jistě bude intenzívně hledat efektnější rozbuška.
Unionisté mohou tentokrát mračnům nad vládou jen nečinně přihlížet, jejich desítka poslaneckých hlasů nemá pro jinou než stojedničkovou konstelaci žádný význam.

Co se Senátem?

Grossův atak proti Senátu byl možná unáhlený a účelový, ale průměrná osmnáctiprocentní účast voličů v druhém kole je pro demokracii skutečně varující. Druhé kolo bezesporu znevýhodňuje vítěze kola prvního, jak si stěžuje ODS, jeho zrušení by však senátní volby příliš nezatraktivnila. Jednak dvojí klání bylo úmyslem zákonodárců, kteří o podobě voleb do Senátu v roce 1995 rozhodli, jednak se letos účasti v obou kolech příliš nelišily, prvnímu pomohl hlavně souběh s krajskými volbami.
Nabízí se spíš možnost využít v této době sílícího postavení krajů a učinit z druhé komory shromáždění nejúspěšnějších kandidátů z krajských voleb. Kromě nového regionálního smyslu by ovšem Senát ztratil charakter pouhé ústavní pojistky a stal by se velmi silnou protiváhou vládní moci. Takový Senát by jistě toužil mimo jiné mluvit do přísunu peněz krajům. Ovšem v rámci debaty o přímé volbě prezidenta, kterou podle dřívějších slibů chystají ČSSD i ODS, bude nejen možnost, ale i nutnost nového vymezení rolí jednotlivých ústavních institucí - diskuse o budoucnosti Senátu bude nezbytná.

Z Boží milosti předseda.

Po výjimečném volebním triumfu má Topolánek jisté dvě věci: utichnutí kauzy Kořistka a znovuzvolení na Kongresu ODS, který se koná o prvním prosincovém víkendu v Praze. Ačkoli mu po celé dva roky dosavadního funkčního období byli potenciálními konkurenty šéf poslaneckého klubu Vlastimil Tlustý a místopředseda ODS Petr Nečas, oba se zřejmě budou ucházet jen o místopředsednická křesla. Po europoslanci Janu Zahradilovi má šance stát se prvním místopředsedou pražský primátor Pavel Bém, který vyjádřil podporu Topolánkovi už dříve. Rozložení sil v ODS by tak kopírovalo stav v roce 2002, kdy Topolánek na kongresu ve Františkových Lázních zvítězil v souboji Topolánek - Zahradil - Nečas díky dohodě se Zahradilovou pražskou ODS.
Místopředsednické funkce chtějí obhajovat i středočeský hejtman Petr Bendl a Miroslava Němcová, o návrat má zájem i někdejší místopředseda Ivan Langer.