Mezi unií a koncem světa

30. 4. 2004

Řekové odmítli sjednotit ostrov a pustit Turky do EU

Jak nepředvídavá byla Evropská unie! Když zahajovala jednání s Kyprem (čili jeho řeckou částí) o budoucím členstvím, chtěla povzbudit smířlivé postoje obou tamních etnik a také přimět kyperské Turky k úsilí o sjednocení ostrova. I proto Brusel slíbil, že pokud se Kypr nesjednotí, může do EU vstoupit pouze řecká část. Jenže Turci nakonec sjednocení podle plánu OSN v nedávném referendu podpořili, zatímco Řekové ho s lehkým srdcem odmítli. Slib je ovšem slib, takže do unie vstupuje řecká část, byť formálně se občany unie stanou vlastně všichni obyvatelé Kypru.
Brusel si uvědomuje, že současné uspořádání ostrova je hodně divoké. Řecká část se stává součástí EU, zatímco turecká zůstane na jakémsi konci světa, neboť stát kyperských Turků dosud uznávala pouze Ankara. Evropská unie nyní musí Turky za jejich vstřícný postoj odměnit, takže jim nabízí hospodářskou pomoc. Uznání jejich státu ale nepřipadá v úvahu, tím by unie zpochybnila veškerou svou dosavadní politiku.
Proč se vlastně tomu ostrůvku ve Středozemním moři věnuje taková pozornost? Dobrá – je to takový vřed na východním okraji evropského kontinentu, ale má smysl se tím až tak vzrušovat? Ve skutečnosti jde o mnohem více. Tento ostrůvek v minulém století přivedl na pokraj války dva rivaly: Řecko a Turecko. Řecko samo je členem EU a Turecko je důležitým spojencem Evropy a Ameriky na hranicích s islámským světem. Stále více se mluví o tom, že i Turecko by mělo v budoucnu vstoupit do unie. Rozdělený Kypr je nepříjemnou bariérou.

Obrat v sympatiích.

Výsledek referenda přinesl zásadní obrat ve vnímání kyperské otázky v Evropské unii i okolním světě. Dosud byli za hlavní viníky považováni Turci, kteří se v roce 1974 s pomocí vojenského zásahu Turecka od Řeků odtrhli. Skoro celý svět sympatizoval s téměř dvěmi sty Řeků, kteří museli opustit severní část ostrova. Málokdo už dodával, že tureckému zásahu předcházela snaha tehdejší vládnoucí vojenské junty v Aténách pohltit celý Kypr.
Dnes mohou se sympatiemi počítat Turci, kteří byli ochotni se v zájmu sjednocení vzdát části území a umožnit návrat řeckých uprchlíků. Z hlediska vlastnictví nemovitostí by pokračující rozdělení ostrova mohlo Turkům vyhovovat mnohem více než Řekům, uvedl list Financial Times ve svém redakčním komentáři.
Prezident kyperských Řeků Tassos Papadopulos, který vyzýval své krajany, aby hlasovali proti sjednocení, byl označen za nacionalistu. Mnozí upozorňovali na Papadopulosovy nereálné sliby, že se Řekům podaří v budoucnu vyjednat lepší podmínky pro spojení obou částí Kypru. Papadopulos se při oslavách rozšíření EU zřejmě nestane velkým hrdinou.

I Řekové mají svou pravdu.

Kyperští Řekové však upozorňují, že nehlasovali proti sjednocení ostrova jako takovému, nýbrž proti konkrétnímu plánu. Řada z nich se zřejmě obávala, že zrušení hranic mezi oběma částmi nezajistí bezpečnost a spíše potvrdí některé důsledky turecké invaze z roku 1974. Do svých domovů v severní části Kypru se měla podle plánu OSN vrátit pouze zhruba polovina Řeků. Zbytek nemohl počítat ani s odškodněním. Na severu ostrova navíc měly zůstat turecké jednotky, což by řada Řeků považovala za porušování suverenity země. Ani sjednocení ostrova přitom nezaručovalo svobodu pohybu mezi oběma částmi, což by bylo na území EU dost kuriózní. Vyřešen by nebyl ani problém tureckých osídlenců, kteří se po roce 1974 přistěhovali na severní část ostrova z Turecka.
Turci na druhé straně měli velmi dobrý důvod hlasovat pro sjednocení. Zatímco řecká část Kypru hospodářsky prosperuje, a to i díky turistickému ruchu, turecká část se potýká s důsledky třicetiletého mezinárodního obchodního embarga. I když nyní nevstoupí do EU, mezinárodní izolace by snad měla být u konce.

Větší šance Turecka.

Podobné sympatie si díky své podpoře myšlenky sjednocení ostrova získává i Ankara. List Wall Street Journal uvedl, že šance Turecka vstoupit do unie se nyní zvýšily. Tuto snahu by teoreticky mohli blokovat kyperští Řekové, neboť jako člen EU budou mít napříště v otázkách dalšího rozšiřování právo veta. Mohou si však také vzít příklad z Atén – Řecko v poslední době přijetí Turecka naopak podporuje.
Ankara nicméně nemá pro své úsilí mezi stávajícími členy unie jednoznačnou podporu. Kupříkladu Francie zastává názor, že Turecko pořád neplní ani politická kritéria vstupu, neboť porušuje lidská práva příslušníků kurdské menšiny. Zatímco kyperské referendum pomohlo zlepšit pověst Turecka, vláda v Ankaře v dubnu potvrdila dlouhé tresty vězení pro pět kurdských představitelů – údajně z čistě politických důvodů, čímž povzbudila své evropské kritiky.
Lze očekávat, že otázka přijetí Turecka bude v příštích letech v EU jednou z nejdiskutovanějších. Faktem je, že vstup malého, byť potenciálně vznětlivého Kypru, nakonec může být mnohem menším oříškem než „pohlcení“ sedmdesátimilionového Turecka.