Mezipřistání nic neznamená

Česká armáda se začíná rozhlížet po nových transportních letadlech

To bylo slávy, když před třemi lety přiletěl uprostřed léta do Prahy na vojenské letiště Kbely obří ukrajinsko-ruský transportní letoun pro dálkové lety Antonov An-70. Na ploše se promenovali ministři, velvyslanci, všude kamery… Česká armáda měla získat tři Antonovy výměnou za umazání části ruského dluhu. Vojáci si už plánovali, jak je budou pronajímat nejen evropským spojencům v NATO, kteří mají letadel této třídy zoufalý nedostatek, ale také soukromým firmám. Jednání, zahájená ještě expremiérem Milošem Zemanem, ale totálně zkrachovala. Teď možná nastává další fáze: minulý pátek se v Kbelích „zastavil“ obří transportní letoun americké firmy Lockheed Martin C-130J, známější pod označením Hercules II. S nákladem 22 tun a 64 vojáky na palubě uletí 6700 kilometrů.

Pronájem na spadnutí.

Je na obzoru další velký česko-americký zbrojní obchod, když jednání s Ruskem o An-70 skončila neúspěchem? „To letadlo letí z Ameriky do Indie na air show, vložili jsme do programu zastávku v Praze. Nehledal bych v tom vyvrcholení nějakého plánu, jak přesvědčit české ministerstvo obrany, i když bychom určitě byli rádi,“ řekl týdeníku EURO zdroj blízký Lockheedu.
Ministerstvo obrany se ale plány na modernizaci svého dopravního letectva netají. „Očekává se, že stejným způsobem budou odborníkům resortu ministerstva obrany představeny i další dopravní a transportní letouny jiných evropských a světových výrobců,“ sdělil Petr Sýkora z tiskové služby ministerstva obrany. Letoun Hercules dostal při návštěvě Prahy i významnou politickou podporu: představení spolupořádalo přímo velvyslanectví USA.
Američané ale ještě nemají žádný důvod k radosti, jedno mezipřistání nic neznamená. Česká armáda stejně ještě pár let zůstane - společně s evropskými členy NATO - u obřích antonovů typu Ruslan. Alespoň do roku 2009, než bude uveden do provozu nově vyvíjený vojenský Airbus A400M. Západoevropské státy si chtějí Antonovy An-124-100 určené ke strategické letecké přepravě pronajímat od soukromých přepravců v Rusku a na Ukrajině. Uzavření dlouho připravované dohody je přitom na spadnutí. Týdeníku EURO to potvrdil ředitel Evropské agentury pro obranu Nick Witney: „Co se týče přechodného období, tak se domnívám, že nestojíme daleko od podpisu dohody o pronájmu letounů Antonov.“
Předběžné informace potvrzují, že si NATO (s výjimkou USA a Velké Británie) smluvně zajistí možnost nárazového pronájmu šesti letounů Ruslan s tím, že budou k dispozici vždy nejpozději do šesti dnů od žádosti. Nejprve by měl být uzavřen tříletý kontrakt s možností prodloužení do 31. prosince 2012.
Pronájem jednoho Ruslanu by mohl podle odborného týdeníku Defense News přijít na 19 300 dolarů na hodinu. Včetně plné nádrže. Letouny tohoto typu disponují ukrajinské a ruské firmy, například společnosti Volga-Dněpr a Polet.

Když je válka, ceny rostou

NATO se snaží smlouvu na šest Ruslanů podepsat co nejrychleji. Chce tak zabránit situacím, kdy soukromí přepravci využijí krize a vyženou ceny vzhůru. To už ostatně zažila i česká armáda v době poslední války v Perském zálivu. „Civilní firmy se chovají komerčně. Ceny rostou, o přepravní kapacity je teď zájem,“ řekl v březnu 2003 náměstek ministra obrany Jaroslav Škopek.
Závislost na soukromých firmách z východu armádní stratégy znepokojuje, faktem ale je, že nic jiného se zřejmě dělat nedá. Evropské armády (kromě britské RAF) mají na rozdíl od Spojených států velkých transportních letadel, které potřebují do akcí typu Afghánistán nebo Irák, momentálně zoufalý nedostatek.
Špatně je na tom i Česko: v armádním arzenálu jsou jen zastaralé vrtulové stroje Antonov An-26 z dodávky z roku 1983. Dosluhují, a navíc mají krátký dolet – s nákladem o hmotnosti šesti tun uletí pouhých 600 kilometrů.
Zlepšení je v nedohlednu. Předloni na jaře se sice šest evropských států – Belgie, Francie, Německo, Španělsko, Turecko, Lucembursko a Velká Británie – konečně po více než deseti letech planých debat shodlo na pokračování vývoje transportního letadla Airbus 400M a podepsalo závazné smlouvy na odběr 180 kusů. Nový evropský letoun ale poprvé vzlétne až v roce 2008 a do výzbroje armád, které si ho objednaly, se dostane ještě o rok později.
Mimochodem, o účasti na projektu jeden čas uvažovalo i Česko, experti ministerstva obrany ho ale nakonec označily za „příliš drahý.“ Česko se každopádně někdy v roce 2008 nebo 2009 ocitne v situaci, kdy se bude muset narychlo rozhodnout, jaká letadla pro přepravu svých vojáků a materiálu koupit. Větší evropské státy se v roce 2009 dostanou ke svým airbusům a o pronájmy ruslanů přestanou mít zájem. „Ke zlepšení operačních schopností v letecké přepravě dojde po vyčerpání technické životnosti a vyřazení stávajících letounů typu Antonov An-26 a jejich nahrazení moderními transportními letouny v časovém horizontu let 2010 až 2012,“ potvrzuje Petr Sýkora z ministerstva obrany.