ČSSD hledá šém, jak udržet alespoň zbytek někdejšího elektorátu. Konkurovat protiimigrační a protibruselskou rétorikou nechce (na scéně jsou v téhle disciplíně jiní, věrohodnější přeborníci), nových chytlavých nápadů se nedostává, a tak sahá k tomu, co jí šlo před volbami vždy nejlépe. Rozdávat tradičním voličským skupinám ze společného měšce, až se hory zelenají.
Kdyby se nástroj potkal s volebním výsledkem, vždycky se dá oprášit konstatování, že nabídka „nebyla zasazena do reálného ekonomického rámce“.
V Praze, kde sociální demokracii v polistopadových dobách tradičně nebylo přáno, přichází na scénu syn slavného otce, Jakub Landovský, a ve slibech se opravdu nenechá nikým zahanbit.
MHD už měli zadarmo senioři a malé děti, takže je třeba privilegium rozšířit na úplně všechny Pražany, což by se mělo matce českých měst alespoň zčásti zaplatit tím, že budou občané motivováni přihlásit se v Praze k trvalému pobytu. Že se zároveň někde jinde odhlásíte, a peníze budou chybět obcím a městům potřebnějším, to už kandidát na primátora neřeší.
Očekávání, že díky MHD zdarma se sníží zácpy v centru, a tím se pomůže nesporně vysokému zatížení Prahy osobní dopravou, nebude naplněno. Lidé, kteří jezdí do práce auty, jimi nepřestanou jezdit kvůli 3650 korunám ročně, což je cena roční nezlevněné permanentky, vzhledem k rozsahu sítě mimochodem levné i v českých poměrech, natož pak v mezinárodním srovnání.
Resuscitace pražských růží. ČSSD má zachránit Landovský
Praha opravdu hospodaří s miliardovým přebytkem, takže si může dovolit rozdávat, i kdyby sázka na přehlašování nevyšla. Tak zní doplňkový a zhruba stejně pokleslý argument. Stačí vzít v potaz, že hlavní důvod pražských přebytků a snižování zadluženosti spočívá v zamrzlých investicích. Vydávat neschopnost a nemohoucnost za fiskální ctnost, to sice už není v Česku nóvum, ale proč to nezkusit, když to na celostátní úrovni funguje, že?
Ve skutečnosti je Praha zoufale podinvestovaná, což platí nejen pro dodnes nedokončenou dopravní infrastrukturu, ale také bytovou výstavbu. Slib, že se budou rok co rok stavět dva tisíce bytů s dostupným nájemným, není kredibilní, pokud není doplněn o realistický náčrt toho, jak se k tomu dostat. A také vysvětlení, proč se nestavělo dosud, respektive staví se ještě méně než v časech recese.
Nic proti municipálním bytům, nejen v Česku jsou města, která svůj bytový fond nezprivatizovala a byty staví. Komunál spravuje třeba ve Vídni čtvrtinu bytů a dohromady žije v subvencovaných bytech [ většina Vídeňáků. Když si [https://www.theguardian.com/society/2017/dec/12/vienna-housing-policy-uk-rent-controls|přečtete článek]], zjistíte, že klíč k dostupnosti je na nabídkové straně.
Pokud na ní má tím či oním způsobem výrazně finančně participovat město, a ještě zaplatit dopravní stavby, pečovat o řádnou údržbu majetku, bude léta hospodařit se schodky, a dluh bude stoupat. Podstatné je, aby bylo zadlužení drženo v rozumných mezích. Jenže pak už vypadá MHD zadarmo jako čirý populismus, čímž také je.
Přečtěte si další komentáře Miroslava Zámečníka:
