* V Česku se již objevilo několik případů výskytu ptačí chřipky. Jak vnímáte související rizika z pohledu hygienika?
Myslím si, že musíme umět odlišit způsob chovu drůbeže a kontaktů s ní v Evropě a například v asijských zemích. Všechny dosavadní poznatky ukazují, že k tomu, aby mohlo vůbec k přenosu této choroby na člověka dojít, musí být zasažen vysokou infekční dávkou a s drůbeží musí být člověk v intenzivním kontaktu. Nikde na světě se navíc nepřenesla nákaza z člověka na člověka, vždy to bylo z nemocného zvířete. V Evropě dosud nikdo ptačí chřipkou neonemocněl. Osobně neočekávám, že by na území Evropské unie došlo k přenosu této choroby na člověka.
* Odkud může tedy hrozit, byť potenciální nebezpečí?
Rizikovější byly vždy malé chovy, ale veterináři nemohou tuto formu zakázat. Nicméně i v tomto případě je potřeba si uvědomit, že k eliminaci rizik stačí dodržovat základní hygienické zvyklosti -po kontaktu s drůbeží se převlékat, mýt si ruce, měnit boty, chodit přes rohožky s dezinfekčním prostředkem. Tento virus je prostě klasickými dezinfekčními prostředky zabíjen, takže z ptačí chřipky nedělejme něco, s čím neumíme bojovat. Není to pravda.
* Lze tedy tento boj definitivně vyhrát?
Určité minimální riziko tady pochopitelně vždycky bude, ale stejně jako v případě BSE se s tím společnost musí naučit žít, včetně například i toho, jak se chovat k nemocným ptákům. Důležitá bude plná informovanost spotřebitele, který by se měl vždy dozvědět, odkud drůbeží surovina a výrobek z ní pochází.