Textař a bývalý byznysmen Michal Horáček před několika týdny zasáhl do startující prezidentské kampaně. Uvažuje o kandidatuře bez podpory politických stran jako nezávislý kandidát, který si celou kampaň zaplatí ze svého. Mimo jiné z peněz, které před 12 lety vydělal prodejem svého podílu v první české soukromé sázkové kanceláři Fortuna. Zatím se Horáček profiluje jako nejvážnější soupeř současného prezidenta Miloše Zemana.
V poslední době jste velice aktivně vstoupil do veřejného prostoru. Zdá se, že jste nakročil k významnému restartu ve své kariéře. Co vás k tomu motivovalo?
Řekl jsem, že moje prezidentská kandidatura je možná. Že to zvážím. To přece není ještě deklarace nějaké kandidatury.
V minulosti jste ale nic takového nepřipouštěl. Nikdy jste neřekl, že je to možné. Po prodeji společnosti Fortuna v roce 2004 jste dokonce odmítl i kandidaturu do Senátu. Tehdy jste řekl: „Co bych tam sám dělal? Kandidovat do Senátu je pěkné, ale za co? Nezmůžete nic, když nejste v nějaké straně. Ale nešel bych tam, ani kdybych v nějaké straně byl.“ Co se od té doby změnilo, že jste něco takového připustil?
Více než deset let je dost dlouhá doba v životě člověka. Měl jsem jiné touhy a úkoly. Prodal jsem podíl ve Fortuně, a to i proto, že jsem chtěl vést plnější život a naplnit i rodinnou tradici – tedy získat vzdělání. Pro mě bylo důležité získat titul magistra a později Ph. D. a hlavně se sám něco naučit, setkat s knihami a myšlenkami. Jinak bych na to neměl čas. Tehdy jsem měl tyto úkoly. Ale teď už je mám splněné. Udělal jsem si 15 autorských alb a devět knih a projezdil jsem celý svět.
Ale pak začalo mě i mé přátele trápit, jak je současná prezidentská funkce vykonávána. Nejen tím současným prezidentem, ale i tím předchozím. Začal jsem si říkat, že to nestačí jen kritizovat. To je tak jednoduché!
Něco jiného je do toho aktivně vstoupit. Na rozdíl od Senátu, který jste zmínil a kde opravdu není politicky smysluplné vystupovat jako solitér bez podpory politických entit, má prezident hlavní úkol prostý a jasný: zastupovat stát navenek. Přál bych si, aby nás prezident reprezentoval prostě lépe.
Tvrdíte, že zatím nestojíte o podporu žádné politické strany. Přesto vedete rozhovory s několika politiky, mimo jiné s Petrem Gazdíkem ze Starostů a nezávislých nebo s lidmi z KDU-ČSL. Nedávno jste hovořil v Brně také se Svatoplukem Bartíkem z hnutí Žít Brno. O čem s těmito lidmi mluvíte, když o politickou podporu nestojíte?
Kdybych se rozhodl kandidovat, výrazným rysem té kandidatury by bylo to, že skutečně sleduje přímou volbu. Chtěl bych být kandidátem, který oslovuje přímo voliče a nezajímá se o politické strany. Přímá volba je zkrátka jiná disciplína. Nicméně lidé z politických stran přece tvoří veřejné a politické prostředí, a jakmile někdo z nich řekne, že by ho zajímalo, jak to myslím, tak je slušné přijít. Jejich legitimním zájmem je se mě zeptat, už proto, že o kandidaturu na tu funkci se starat musejí. Ale nevyhledávám to.
Pokud by vám někdo z nich slíbil politickou podporu, přijal byste ji? Nebo o tom v těchto rozhovorech vůbec nebyla řeč?
Ne, vůbec ne. Šlo jen o informace. Pokud si mě pozve jakákoli strana, tak přijdu. Proč ne? Ale pokud by můj zájem zúčastnit se prezidentské volby trval, tak v mém programu bude na prvním místě to, že mezi mnou a lidmi už nikdo nebude. Jen já a oni. Žádné politické strany ani hnutí, ani parlamentní, ani mimoparlamentní, ani finanční skupiny, a dokonce ani sponzoři.
Neúspěšný prezidentský kandidát Jan Fischer rok po posledních prezidentských volbách řekl, že si z kampaně odnesl jeden velký poznatek, a to ten, že v této zemi je velmi obtížné uspět bez podpory nějakého politického subjektu. Co chcete udělat jinak, abyste nedopadl jako Jan Fischer?
Každá volba je úplně jiná. Lidé prokazatelně podléhají mylnému dojmu, že budoucnosti a její znalosti dosáhneme tím, že uděláme extrapolaci minulosti. To je legrační.
Můžu vám říct jako bookmaker, že tento přístup vás přivede do velkých omylů. Minule to byl jeden dostih, teď bude zase jiný. Čtu sociologické průzkumy trochu jinak. Říká se, že pan prezident Zeman má 54procentní podporu, ale napřed je třeba přihlédnout k tomu, že to je podpora té instituce, kterou ctíme po staletí. Dokonce i ten Husák, strašnej pán, by nejspíš takovou podporu dostal, protože prostě byl na Pražském hradě. Já to vidím mezi lidmi úplně obyčejně. Bavím se na Moravě spíš s těmi, kteří volili inženýra Zemana. Říkají: Dali jsme hlas Zemanovi, protože Schwarzenberga jsme prostě volit nemohli. Ale to už bylo před třemi lety a lidé nejsou hloupí, příště posoudí novou nabídku a rozhodnou se podle ní.
Koho jste volil v prvním kole poslední prezidentské volby?
Volil jsem paní doktorku Zuzanu Roithovou. Udělal jsem i video, kde jsem ji podporoval. Moc rád bych ji tam viděl, protože je to dáma, má zkušenosti z mezinárodního prostředí. Je to člověk, který šel proti všemu ze sociálního dna. Div že vůbec vystudovala a pak ještě získala titul MBA.
Obdivuhodné samo o sobě. Ale mysleli si to asi čtyři lidi ze sta, tak jsem pak musel volit negativně, aby nás nezastupoval pan inženýr Zeman, a podpořil jsem protikandidáta. Nebylo to však s velkým srdcem, nebylo to horoucí. Ale volit se jít musí.
Vy mluvíte o prezidentské kandidatuře velmi otevřeně. Vypadá to, jako kdybyste už byl prezidentským kandidátem. Přesto jste tu kandidaturu dosud oficiálně neohlásil. Je nevýhodné do toho jít tak brzy?
Zaprvé já vůbec neřeším to, co je výhodné a nevýhodné. Nejdůležitější je vědět sám, že má smysl přinést do veřejného prostoru témata, která tu chybějí. Zadruhé, jak můžeme mluvit o nějaké hře, když neznáme její pravidla? Dodnes přesně nevíme, jak bude moci kandidát bez podpory politických stran kandidovat. Kolik podpisů bude třeba, jak je bude nutné sbírat.
Ve svém životě jste se dostal do významného bodu. Předpokládám, že tu případnou kandidaturu neberete na lehkou váhu. Co všechno do ní vsázíte?
Do toho vsází člověk samozřejmě hodně. Mnohem víc než peníze, o které přijdete, ale zase je můžete zpátky vydělat. Dobrou pověst ne. To je velká sázka. Žil jsem hezký život, trochu rozmazlený. Léta jezdím po malých českých a moravských městech. Místní jsou rádi, když tam přijedu. Znají ty písně, možná četli nějakou mou knihu, přijdou pěkně naladění. Jsou to vlastně takoví spříznění lidé, duševní balzám. Máte pocit, že je všechno pěkné, lidi jsou hodní, že to děláte dobře. Ale v kampani to tak nebude, tam se musíte vystavit lidem, kteří nejsou vaši příznivci, dokonce mají předsudky nebo námitky k vašemu životu. Už to nebude ta bavlnka. Každý kandidát bude muset bojovat. Ne tolik proti těm ostatním, spíš za vlastní reputaci.
V mnoha tématech kritizujete současného prezidenta Zemana, v případě vaší prezidentské kandidatury vašeho nejvážnějšího soupeře. Lišíte se zejména v zahraniční politice. Jak hodnotíte přibližování Česka k Číně, které prezident Zeman velmi podporuje a které vyvrcholilo letošní návštěvou čínského prezidenta? Je to směr, který je vám blízký?
Nejdůležitější je zájem České republiky. Zájmem České republiky je život v míru a v prosperitě. Myslím, že jsme se moudře rozhodli, když jsme vstoupili do spojeneckých vazeb se státy Severoatlantického paktu, takže naším spojencem je třeba Kanada. A také když jsme se převážnou většinou rozhodli účastnit se evropského projektu.
Toto větší společenství nám dává nejen lepší možnosti podnikat, šířit myšlenky a pohybovat se, ale také nám dává bezpečnostní záruky. To jsou naše priority. A na druhé straně je komunistická Čína, o které víme, že porušuje lidská práva. Ale současně víme, že to je velká ekonomika a že ostatní státy, kritizující porušování lidských práv v Číně, s ní velice pragmaticky obchodují, snaží se svým podnikům usnadnit cestu do Číny. Mně se tato pragmatická cesta zdá správná.
Takže souhlasíte s prezidentem Zemanem?
Ne úplně. Mluvím o cestě, která není pragmatická bez omezení. Vždy je třeba říct, že chceme obchodovat s Čínou, ale zároveň současně při každém střetnutí na vysoké úrovni připomenout univerzální platnost lidských práv. Vždy musíme říct, že nám to není lhostejné. I ostatní řádní státníci to tak dělají. To, co se mi nelíbí a co bych nikdy neudělal, je jet do Číny a říct, že jsem se přijel učit, jak stabilizovat společnost. V zemi, která má politické vězně a prokazatelně porušuje lidská práva a tím se prý stabilizuje.
Vždyť je to urážka těch lidí, kteří tam trpí, to je urážka hodnot, ke kterým se hlásíme a hlásit musíme. To je porušení něčeho zásadního, to bych si nikdy netroufl.
Jak vnímáte současný odklon od demokracie v Turecku po neúspěšném puči? Jak to ovlivní Evropu?
Tak prezident má omezené pravomoci…
Pokud se případně stanete prezidentem, právě turecká otázka bude jedna z těch, kterou jistě budete muset řešit. Prezident zastupuje stát navenek.
Ano, ale musí to vycházet z toho, jak v demokratickém procesu vzniká vláda a že se ve svém programovém prohlášení přihlásí k nějakým hodnotám. Prezident nemůže být tím, kdo bude direktivně proti tomu. To bylo něco, co se dělo. Vzniklo druhé mocenské centrum a nás to zdržovalo. Takhle se to nedá dělat, to odmítám. Nicméně prezident musí být dobře informovaný a vést smysluplnou debatu s akademickou sférou i se sférou české vrcholné politiky. Teď tady sedím jako textař z Roudnice nad Labem a vy se mě ptáte, jak bych řešil vztah České republiky k Turecku. Já se vám na to pokusím odpovědět, ale teď jsem laik, nemám na to moc poradců a netroufám si říct, že tomu příliš rozumím. Přestože to sleduji od rána do noci od CNN po Economist. Ale ani sami aktéři si nejsou jistí, co se stalo, jak se to stalo a kam to může dospět. Turecko je skoro 80milionová země na hranicích EU a zároveň náš partner v NATO, takže je to nesmírně důležité a je to velká otázka. Já ale nemám řešení ani analytický rozbor.
Neptám se na řešení nebo na analytický rozbor, ale na váš názor.
Já říkám, že je to velké téma, třeba proto, že přes Turecko mohou proudit uprchlické vlny. Je to ohromně důležité, ale to je jediné, co vám teď mohu poctivě říct.
Byl byste pro další sbližování Turecka a Evropské unie? To je téma, které se diskutuje dlouhodobě.
Na to jsem si názor udělal. Turecko je partner, který nezmizí, který ekonomicky šel velmi rychle nahoru. Byl jsem tam mnohokrát a vždy mě zaujalo, že děti na začátku vyučování nejdříve zazpívají tureckou hymnu a pak ještě přísahají věrnost tureckému státu. To něco vypovídá o té společnosti. Turecko se do této chvíle podílelo na dohodě, díky které migrační vlna oslabila. Kdyby se mělo něco v tomhle smyslu změnit, můžeme se dostat do docela dramatické situace.
Vy jste začal mluvit o migraci. To je jedna z věcí, na které se s prezidentem Zemanem neshodnete…
Proč myslíte?
Řekl bych, že máte poněkud vstřícnější vztah k přijímání uprchlíků. Vyplývá to z vašich dosavadních vyjádření.
Ne. Jediné, co jsem řekl, bylo, že nejde odmítat migraci, stejně jako nejde odmítat déšť. Migrace prostě nastala a je to fakt. Šedesát milionů lidí je v pohybu. Důležité je, co s tím uděláme, jak se k tomu postavíme. Prezident Zeman nezměnil počet uprchlíků v Evropě nebo v Česku ani o jednoho. Je od něj slyšet jen taková podivná, někdy až hysterická rétorika, vystupuje s panem Konvičkou na jednom pódiu.
Vy byste si s panem Konvičkou na jedno pódium asi nestoupl.
No to rozhodně ne. Tím se opravdu lišíme.
Tak vidíte, že máte trochu pozitivnější vztah k těmto tématům než pan prezident.
Ne, já mám zápornější vztah k panu Konvičkovi a jeho nepřijatelné rétorice. Jinak jsem docela přesvědčen, že islám je s naším prostředím nekompatibilní a každý, kdo by tu chtěl žít, nás musí přesvědčit, že rozdělení na sekulární a náboženskou sféru společnosti bere naprosto vážně.
Kdybyste žil ve Velké Británii, hlasoval byste v referendu pro odchod země z Evropské unie?
Asi ne. Ale nevím, nejsem Brit. Britové mají dlouhou historii i v tom, že o nás a jiných evropských zemích říkají, že jsme kontinent. Oni jsou ostrov. Zároveň mají velice blízký vztah ke Spojeným státům. Možná, že zatoužili nebýt součástí kontinentu.
Ale pokud bych se rozhodoval podle empirických dat, tak bych hlasoval pro setrvání v Unii.
Jak Evropu ovlivní odchod více než 60milionové země?
V každém případě ji to oslabí. Zejména proto, že Británie je státem, který jako jeden z mála je ochoten dávat na obranu alespoň dvě procenta HDP. To my jsme neplnili nikdy a podle toho naše armáda vypadá.
Zadruhé, čím je lepší pohyb osob, myšlenek, zboží, tím se k tomu jako Evropan z menší země raději hlásím. Kdybych byl úplným koňským handlířem, tak bych řekl, že Británie je čistým plátcem do rozpočtů EU, zatímco my čistým příjemcem, takže z našeho pohledu to není dobře. Ale to nejsem, proto se obrátím k citu: jako Čech mám Británii prostě rád a její odchod z našeho společenství mě mrzí.
| Přečtěte si, jak Michal Horáček začínal:
Dostihy a sázky Michala Horáčka |
