A je to tu znovu. Michal Horáček nejdřív dlouho váhal, jestli má kandidovat na prezidenta - v cestě mu stála sázkařská skromnost. A když po agónii kandidaturu skutečně ohlásil, zbyl z toho jen postesk, že kvůli nehotové legislativě neví, jak sbírat nominační podpisy. Teď se podobně jako Batman vrací i se svým prezidentským týmem, který ve čtvrtek odtajnil na tiskovce.
V týmu samozřejmě nechybí obvyklí podezřelí: filozof, lékař, hokejista, „jaderná baba“ Drábová, kdokoli. A ano, samozřejmě ani Magda Vašáryová, slovenská diplomatka a vystudovaná socioložka, jíž Češi znají hlavně jako herečku s dlouhými blonďatými vlasy z Postřižin. Zapomeňte ale klidně na tým, týmy jsou jen povinný folklór. Něco jako když vám moravské víno vždycky musí prodávat v kroji, i když je třeba v lahvi pašovaný moldavský mošt.
Důležitý je kandidát – Horáček. Pamatujete ještě na nebohého primáře Sovu z Nemocnice na kraji města? Starý doktor byl ještě lepší než Bůh, na rozdíl od něj rozdával jen samé dobro. A hlavně byl hmotný, ostatně hrál ho člověk. Podobně na tiskovce působil i Horáček, jen bez hmotnosti: o Česku mluvil tak hezky, až jsem čekal, že po chvíli vytáhne skalpel a vyřízne někomu nádor tuzemské korupce, nízkých platů, uprchlíků, co tu nejsou…
K prezidentským volbám čtěte:
Jestli jsou alternativou Horáček s Robejškem, nechte mi radši Zemana
Dostane Kalousek šanci, aby konečně odešel z politiky?
Tolik dobra nestihne během pár minut ani Tomáš Halík. Horáček-prezident v nás zažehne českou tvořivost, pracovitost, vynalézavost… Známý textař mluvil pomalu, snad aby svá slova nechal zaznít podobně jako šanson. Anebo aby i těch pár vět stačil přečíst z tabletu, do nějž se musel neustále dívat. A sakra: Horáček působí čtyřicet let v showbyznysu a neví, že i pozdní Vladimír Menšík mluvíval spatra? Anebo není po prodeji Fortuny dost bohatý na to, aby si aspoň pořídil lepší čtecí zařízení?
Ale hlavně: copak neví, že každý úspěšný politik musí působit opravdově? Miloš Zeman vyhrál nejen prezidentské volby, protože vždy působil opravdově; ano, bylo to často obludné, ale opravdově obludné. V Karla Schwarzenberga coby mladého pankáče jste mohli věřit jen po deseti pivech nebo velkém jointu; byl to neopravdový kýč. Podobně jsem se cítil, když jsem teď sledoval a poslouchal Horáčka.
Přečtěte si další komentáře Petra Holce: