Pokládám text „Pražské povstání: skoro tři tisíce padlých a zavražděných“ za překrucování a zamlčování pravdy s evidentním cílem minimalizovat roli sovětské armády v období Pražského povstání. To je pro mě nepřijatelné. Autorka konstatuje, že při osvobozování Prahy padly pouze tři desítky sovětských vojáků. To považuji za zásadní dezinformaci.
Ze všech dostupných pramenů vyplývá, že při osvobozování Prahy (tedy celé Prahy a předměstí) padlo 400 až 600 sovětských vojáků. Na nově zveřejněné časové ose osvobozování Prahy jsou velmi přesně uvedeny informace o jednotlivých barikádách, přesně je popsán i postup vlasovců a také postupy a ústupy německé armády.
O pohybu jednotlivých frontů určených k osvobození Prahy však není uvedeno v podstatě nic. Žádné údaje o jednotlivých bojích, tím méně údaje o počtu padlých vojáků sovětské armády. Další konstatování autorky článku, že „pomálu bylo i padlých vlasovců“, je dle mého názoru velmi cynické.
Jak se může člověk takto vyjádřit o lidech, kteří padli i za život samotné autorky? V počtech ztrát mezi vlasovci se prameny docela shodují na 150 padlých. Při osvobozování Plzně americkou armádou padl jeden americký voják. Přesto by žádný slušný člověk neměl říci, že je to „pomálu“. Vrcholem autorčina cynismu je ovšem sdělení, že mezi pohřbenými sovětskými vojáky v Praze jsou i ti, kteří podlehli otravě alkoholem.
To, že docházelo na všech stranách fronty k úmrtím i z jiných důvodů než zabití v boji, je všeobecně známé. Ale do článku o výročí konce nejstrašnější války v dějinách lidstva to snad nepatří. Autorce článku bych chtěl touto odpovědí sdělit, že překrucování historie jsme si užili dost za předchozího režimu.
Čtěte také:
