Česká energetika je na cestě k jádru. To je závěr více než desetileté práce nad novou státní energetickou koncepcí. Podíl jaderné energie na výrobě elektřiny se má z 36 vyhoupnout do roku 2040 až mezi 46 a 58 procent. Česko by se tak stalo jadernou mocností. Vyšší podíl jádra na výrobě elektřiny má nyní jen Francie, Slovensko, Maďarsko, Ukrajina a Belgie.
Jaderná expanze se tu má odehrát v době, kdy se Německo zcela zříká současných technologií jaderných elektráren a francouzské národní shromáždění nedávno rozhodlo snížit podíl jádra na produkci elektřiny za deset let z více než 70 procent na polovinu.
Dalo by se říci proti gustu ministerstva průmyslu žádný dišputát, jenže otazníků kolem jaderného rozvoje v Evropě rychle přibývá. Letos definitivně ztroskotal projekt Westinghouse na dodávku nového bloku jaderné elektrárny Kozloduj v Bulharsku. Minulý týden k tomu přibylo ukončení příprav projektu Olkiluito 4 ve Finsku. Ani příprava projektu Hinkley Point C, silně subvencovaného britskou vládou, není bez problémů. Další stavby a dostavby ve Francii či na Slovensku ani netřeba zmiňovat.
Nová energetická koncepce, jak se neustále opakuje, měla určit rámec pro směřování energetiky na více než 20 let a zajistit stabilitu a předvídatelnost podnikatelského prostředí pro investory. A přesně to se nepovedlo. Za optimální byl fakticky vybrán nejrizikovější scénář – dominantní jaderný. Jeho naplnění ve své náročnosti naopak vytváří obrovské nejistoty pro zbytek elektroenergetiky. Nakonec vše shrnul pár dní po schválení koncepce i ministr průmyslu Jan Mládek, když uvedl, že v ideálním případě by koncepce měla soukromým i státním subjektům umožnit rozhodování o dlouhodobých investicích s velkou mírou jistoty, ale to se podle něj stane jen v omezené míře.
Jádro má zůstat alternativou vývoje v energetice. Je ale stále jasnější, že nikoli tou hlavní. Problém stavby jaderných bloků není jen ve financování. V Evropě se nedaří dokončit jaderné bloky ani za rozumné finance ani v rozumném čase. Cesta k dalším blokům se přivírá. V Česku politici často argumentují, že máme právo na vlastní energetický mix, a považují to za silnou stránku své argumentace. Ve skutečnosti je to její největší slabina. Mají-li Češi právo na svůj energetický mix, mají ho i Němci. Jak dopadne střet rozdílných koncepcí dvou sousedních, ale ekonomicky nesrovnatelných zemí s radikálně odlišným vlivem na politiku EU, je zřejmé.
V Česku je také často slyšet, že evropská energetika je přeregulovaná, v krizi, nevytváří podmínky pro dlouhodobé investice. Je to tak, jenže nejde o krizi, ale projev větších změn – revoluci. Model centrální energetiky ztrácí svou dominanci. Investičně budou mít v elektroenergetice jasnou preferenci finančně nižší, časově kratší, technologicky méně náročné investiční náklady.
Autor je analytikem J&T
Čtěte také:
Schváleno: Jádro se na desetiletí stane hlavním zdrojem energie v Česku
Topolánek: Vláda by neměla odkládat schválení energetické koncepce
Mládek: Energetická koncepce nechce plyn, sází na jádro a uhlí
