Rozhodování o prolomení severočeských těžebních limitů jistě není jednoduché. Kdyby bylo, těžko by všechny dosavadní politické reprezentace jasné slovo k limitům stále jen a jen odkládaly. Jen těžko můžeme podezřívat politiky, že by si toto své dlouholeté trápení prodlužovali zcela dobrovolně. Kámen úrazu je jinde. Toto rozhodnutí je velmi těžké politicky vytěžit. Prakticky to nejde. Všechny voliče prostě neuspokojíte.
Co je ještě horší – i kdyby se podařilo rozhodnout velmi dobře, v horizontu jejich volebního období politikům nikdo žádné metály nepřipne. Spíše naopak. Částečná krátkodobá prohra a na ni navazující politické důsledky jsou jisté. Politicky se počítá většinou nanejvýš do čtyř. To je limit.
Jste pro prolomení limitů těžby hnědého uhlí?
Všechny zainteresované strany mají ve sporu svůj kus pravdy. Vlastníci elektráren, tepláren, ale i menších lokálních topidel potřebují pro svou další prosperitu uhlí. Za rukojmí drží početné spotřebitele elektřiny a tepla. Ekologové mají zase pravdu v tom, že těžba má devastující vliv na okolní krajinu a že spalování uhlí se svými emisemi bůhvíjak neprospívá zdraví obyvatel ani ochraně klimatu. Rozhodnutí o limitech má ale i své sociální aspekty.
Na jedné straně stojí domy obyvatel dotčených obcí a měst, zdaleka ne jen těch, které mají přímo ustoupit těžbě. Na straně druhé stojí odbory a zaměstnanci těžebních společností. Zároveň je ale jasné, že další kličkování kolem problému a oddalování jasného rozhodnutí bude jen zvyšovat tlak všech zainteresovaných stran.
Tápaní na předrevolučních základech
Jak tedy rozhodnout? Z podstaty věci je zřejmé, že správné řešení existuje. Jenže to ideální rozhodnutí musí být rozhodnutím především odborným, komplexním a dlouhodobým. Nic z toho do rozhodovacího procesu politici nepřinášejí. Asi ani přinést nemohou. Lze se o tom z jejich četných projevů přesvědčit dnes a denně.
Energetika je složitý a dlouhodobý rébus, jímž se v Česku po dlouhé dekády nikdo příliš nezabýval. Možná se světlou výjimkou – když se rozhodlo o dostavbě Temelína. Tenkrát to bylo šťastné rozhodnutí. Od té doby ale Česko tápe na předrevolučních základech, zatímco prostředí kolem se mění čím dál rychlejším tempem. V sousedním Německu dokonce vypukla bez nadsázky energetická revoluce.
Česko potřebuje nejdříve podrobně zmapovat vývoj a technologický pokrok v energetice za posledních pět let a bedlivě zvážit pozorovatelné trendy vývoje do budoucna. Následně musíme už konečně jasně rozhodnout o směřování naší energetické koncepce a o zakotvení Česka v Evropské unii i v oblasti energetiky. Troufám si tvrdit, že až budeme mít jasno v těchto oblastech, vyplyne z toho jasné rozhodnutí limity neprolomit, nanejvýš částečně v méně sporné oblasti Bíliny, protože pro toto uhlí už stojí nebo se dokončují retrofity elektráren.
Autor je analytikem J&T a minoritním akcionářem ČEZ
Čtěte také:
Mládek podporuje prolomení těžebních limitů, padlo by 170 domů
Babiš je proti prolomení těžebních limitů. Uhlí je prý i tak dost
Svaz průmyslu podpoří na tripartitě plné prolomení limitů těžby
