Jen málokdo ještě může věřit výsledkům evropských summitů. V energetice zvlášť. Výsledek jednání evropských lídrů o energeticko-klimatickém balíčku v Bruselu označili sami účastníci za úspěch. Ve skutečnosti šlo jen o další divadelní představení bez výsledků.
Dohodnutý balíček obsahuje závazek snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů proti roku 1990 o 40 procent, dosáhnout u výroby podílu obnovitelných zdrojů minimálně 27 procent a posílit energetickou účinnost taktéž o 27 procent. Na první pohled to vypadá pro „klima“ ambiciózně. Druhý pohled už je mnohem horší. Dobře to celé dopadlo hlavně pro většinu evropských lídrů.
Ti se k ničemu nezavázali a skutečná rozhodnutí potřebná pro destabilizovanou evropskou energetiku jen odsunuli. Cíl pro energetickou účinnost je nezávazný, podíl obnovitelných zdrojů platí pro celou EU, takže z pohledu jednotlivých států je nevymahatelný. K dosažení redukce skleníkových plynů zase chybí klíčový nástroj. Tím má být tržní systém obchodování s emisními povolenkami.
Jenže systém EU ETS už roky nefunguje a několikrát byl na pokraji kolapsu. Výše ceny povolenky má motivovat k investicím do „šetrnějších“ zařízení. Povolenky jsou ale dlouhodobě příliš levné, takže podstata systému selhává. Evropští
lídři se proto na tomto summitu dohodli, že již od roku 2017 zavedou v tomto systému jakousi stabilizační rezervu.
Ta má absorbovat povolenky v případě jejich přebytku, tedy příliš nízké ceny, a naopak je uvolnit, pokud bude povolenek nedostatek, tedy když ceny vystoupají příliš vysoko. Výsledkem by měla být stabilní, motivující a předvídatelná cena povolenky. Jenže k této vizi vede ještě trnitá cesta. Stačí si vzpomenout, co se dělo, když Evropský parlament loni schvaloval jednorázovou obdobu tohoto opatření, takzvaný backloading.
Nejdříve poslanci tento krok vůbec neschválili. Když se to napodruhé podařilo, ukázalo se, že šlo jen o alibi. Nadbytečných
povolenek bylo ze systému odebráno příliš málo. Problém nízké ceny povolenky se nevyřešil, systém EU ETS jen přežil další kóma. Má-li něco skutečně oživit trh povolenek, musejí to být kroky, které se dotknou reálných financí a budou mít následky pro jednotlivé evropské ekonomiky, jejich průmysl i spotřebitele. Teprve až politici uzavřou takové dohody, může se Česko chvástat tím, kolik desítek miliard korun získá jako kompenzace za klimatické dohody.
Realita zatím vypadá jinak. Kormidlo evropské energetické politiky pevně drží Německo a své sousedy včetně Česka vláčí za sebou. Německé individuální rozhodnutí o rychlém rozvoji OZE za cenu dočasně vyšších emisí z uhelných elektráren válcuje vše. Představa, že v německém sousedství držíme rozhodování o energetickém mixu ve svých rukou, je mylná.
Čtěte také:
Sobotka: Podpoříme snížení emisí. Drahé energie ale nepřipustíme
