Ceny termálního uhlí na desetiletých minimech. Překvapení? V energetice dochází k dlouho avizovaným přelomovým změnám. Vše se ale rozjelo nečekaně rychle a směrem ještě nedávno podceňovaným. Zatímco úředníci v Bruselu líčí na „ošklivá“ fosilní paliva administrativní pasti v podobě nadále nefunkčního trhu EU ETS nebo cílování globálního poklesu teplot v horizontu desítek let, trh si jako vždy hledá cestu sám.
Stále více velkých finančních institucí od světových bankovních gigantů po vlády se pod tlakem veřejného mínění vzdává aktivit spojovaných s uhelnou energetikou. Mluví se o uhelném soumraku. Leč realita je robustnější. Stejně drastickým pádem jako dodávky černého uhlí prochází v posledních měsících v našem regionu i dodávky plynu. Plyn ztratil za poslední dva roky dvě pětiny ceny, za posledních pět měsíců 25 procent. A ani to zřejmě není do budoucna vše. Tento vývoj souvisí i s propadem cen elektřiny v našem regionu včetně opětovného rozkolísání trhu s emisemi EU ETS.
Co ale překvapení je, je postoj českého energetického mainstreamu včetně vlády. Velmi pošetilá je víra, že v globalizovaném světě komodit, uvnitř evropské byrokracie a jako soused mocného Německa s extrémní energetickou politikou má Česko ještě budoucnost vlastní energetiky pevně v rukou. Nadále je přehlížen fakt, že komoditní trhy se již bez kontroly uchýlily k samozničující politice, jejímž výsledkem bude kolaps části trhu a následné kontrolované dožití sektorových aktiv. Česká vláda má už dnes v podobě OKD před očima první důkaz potvrzující, že ti nejslabší jdou z kola ven. Přesto stále nechápe.
Je vláda připravena řešit v budoucnu problémy podobné těm ostravským také v Německu?
Jak jinak si vysvětlit postoj vlády k pošilhávání ČEZ po uhelných aktivech na východě Německa. Pod tlakem minulých akvizičních omylů, problematických investic ve výrobě, provozních selhání v Dukovanech a drasticky padajících cen elektřiny má být skomírající hospodaření ČEZ nově vystaveno dalšímu nepřiměřenému riziku?
A ještě na politicky a ideologicky řízeném energetickém trhu v Německu? Co má být výsledkem? Získání vystresovaných uhelných aktiv, která sice evidentně přežijí ještě dlouhá léta, nicméně pod obrovským politickým a veřejným tlakem a s minimálními maržemi.
Ty úvahy jsou o to divnější, že ČEZ tentýž region z důvodu rizika už jednou opustil. Je česká vláda připravena řešit v budoucnu obdobné problémy horníků jako dnes v OKD i v Německu, navíc pod kuratelou německých politiků? Kdy už si v Česku přiznáme, že volný společný trh s elektřinou v Evropě je politickou chimérou a realita směřuje k úplnému opaku, tedy k rozpadu a dominanci národních řešení? To bude v případě Česka znamenat nutnost následovat Německo, možná s několika málo národními výjimkami. Ty si ale budeme muset horko těžko vydobýt na půdě EU. Domnívám se, že před českou energetikou stojí do budoucna jiné výzvy než si hrát na finančního spekulanta.
Autor je analytikem J&T a minoritním akcionářem ČEZ
Čtěte také:
ČEZ dohodu o ovzduší vítá, podle tepláren se v praxi nic nezmění
Krajská tripartita chce utlumit těžbu v OKD pod dohledem státu
Česko chce na pomoc pracovníkům v OKD využít globalizační fond EU
