Zrušení tendru na dostavbu Temelína je mnohými vnímáno jako ohrožení jaderné energetiky v naší zemi. Opak je pravdou. V těžko řešitelné situaci vláda tímto krokem dosáhla alespoň prodloužení zápasu. Samotný tendr vypsaný v roce 2009 se kvůli vnějším okolnostem i vlastním komplikacím postupně dostal do slepé uličky. Podmínky na trhu s elektřinou, ale hlavně Německem prosazovaná změna „normálu“ v energetice posunuly soutěž úplně mimo realitu.
Představenstvo ČEZ nemohlo nikdy podepsat smlouvu o investici, která byla nerentabilní nejen nyní, ale s velkou pravděpodobností i do budoucna. Je mimochodem dost překvapivé slyšet ještě v dnešní době vyjádření některých politiků, kteří stále nepochopili, že stát ani se 70 procenty akcií nemůže v právním prostředí prosazovat v ČEZ své národohospodářské či bezpečnostní požadavky. Zvláště ne, pokud záměry státu mohou být ztrátové. Z tohoto pohledu byl požadavek na garance výkupních cen elektřiny ze strany ČEZ zcela legitimní. Pro vládu existovaly jen dvě možnosti, jak postupovat dál.
První možností bylo garantovat ČEZ cenu elektřiny a podstoupit riziko, že garance v budoucnu neschválí Brusel. Nutno dodat, že toto riziko bylo veliké. Na rozdíl od tolikrát citované Británie nebyl v Česku potenciální příjemce garancí vysoutěžen, ale předem určen. To by bylo zcela jistě předmětem stížností německých a rakouských konkurentů ČEZ, kteří podnikají na stejném trhu. Při takovém vývoji by vláda riskovala, že promarní čas náročným vyjednáváním a v případě neschválení garancí by na nové jaderné bloky mohlo být už pozdě.
Druhou možností bylo garance zamítnout a tendr rychle zrušit. Zůstala by tak naživu naděje, že bude možné v blízké budoucnosti otevřít novou soutěž s podstatně menším rizikem. Tedy soutěž organizovanou státem, nikoli částečně soukromou firmou ČEZ. To se stalo a naděje žije.
Vláda svým krokem získala čas. Úsloví „pro stromy nevidět les“ padne tendru na Temelín a české koncepci energetiky jako ulité. Jak českým politikům, tak i ČEZ ujel kvůli Temelínu samému v minulých letech vlak. Předsedkyně SÚJB Dana Drábová letos v lednu v rozhovoru pro E15 řekla: „Energetické politiky Česka a Německa jsou, co se týče nástrojů, tak odlišné, že buď se mýlíme my, nebo Německo.“ Realitu jednou větou zatím nikdo nepopsal výstižněji.
V jednom bych ale výrok přece jen doplnil: Němci si na rozdíl od Česka mohou omyl dovolit. Mají vliv a jsou bohatí, takže si svůj přístup nejen prosadí, ale i zaplatí. Dnes už ani nemají jinou možnost. Česko se bude muset přizpůsobit. Otázkou je, jak moc a dokdy. S Německem za zády není budoucnost jádra a celé české energetiky otázkou plkání českých politiků doma za pecí. Stojí a padá s jejich schopností vydupat si schůdnou cestu v Bruselu i Berlíně.
Autor je analytikem J&T a minoritním akcionářem ČEZ
Čtěte také:
Pierre Lévy: Jaderná energie není otázkou víry
ČEZ zrušil obří tendr na dostavbu jaderné elektrátny Temelín
ČLÁNKY DO MAILU