Děláme klobouky i pro Indiány
Firma Tonak z Nového Jičína si v žebříčku největších tuzemských oděvních podniků drží druhou příčku. Za loňský rok si ale připsala ztrátu 19,7 milionu korun a pokles tržeb téměř o deset procent na 478 milionů korun. „Za ztrátovým hospodařením stojí především posílení koruny vůči euru a americkému dolaru. Vliv kurzových změn nám způsobil více než sedmnáctimilionový propad,“ říká generální ředitel a předseda představenstva Tonaku Michal Šimek. Celých 88 procent produkce totiž moravský výrobce klobouků vyváží do více než padesáti zemí světa.
EURO: Ani letošní vývoj kurzu není pro exportéry vůbec příznivý, jak se snažíte předejít dalším ztrátám v hospodaření? ŠIMEK: V tržbách se s každou kurzovou změnou vyrovnáváme opravdu těžce. Na konci roku vždy stanovujeme zákazníkům prodejní ceny, v nichž kalkulujeme s očekávaným měnovým vývojem. Pro letošek jsme nepočítali s takovým rychlým posilováním a samozřejmě neseme toto riziko. Hlavním problémem není posilování koruny jako takové, ale jeho rychlost a nepředvídatelnost. Pokud někdo vidí spásu ve vstupu do eurozóny, chápu to jako politickou věc a nespojuji si s tím ani záchranu, ani hrozbu. Pro nás je důležitý dostatek zakázek a nepropouštění zaměstnanců.
EURO: Které trhy jsou pro Tonak nejvýznamnější? ŠIMEK: Nejvíce zboží prodáváme v západní Evropě, důležitá je i severní Amerika a Rusko. Vyvážíme i do Japonska, Nigérie nebo Austrálie. Zajímavé zákazníky máme mezi různými společenskými či sociálními komunitami, pro něž je pokrývka hlavy nezbytnou součástí oblečení. Mezi loňské úspěchy patří například zvýšení prodeje pro náročné židovské zákazníky. Naše výrobky si kupují muslimové i jihoameričtí Indiáni, pro které vyrábíme speciální klobouky té nejvyšší kvality. Jsou trochu podobné těm, jaké u nás nosí myslivci. Pro Indiány je takový klobouk skutečný luxus a jsou ochotni za něj utratit měsíční výdělek.
EURO: Za kolik prodáváte kvalitní klobouk v evropských obchodech? ŠIMEK: Cena pěkného plstěného pánského klobouku na německém trhu se pohybuje kolem 150 až 200 eur, dámský letní klobouk se dá pořídit za 80 až 100 eur. Značka Tonak je ve světě dobře zapsaná. Přímo pod naší značkou ovšem prodáváme pouze zhruba třetinu výrobků, proto chceme investovat do její podpory.
EURO: Češi nakupují oblečení stále více ve specializovaných obchodech na úkor hypermarketů. Přizpůsobujete se změnám v chování spotřebitelů? ŠIMEK: Snažíme se. Začali jsme budovat síť firemních prodejen, v nichž chceme nabízet luxusní výrobky, testovat nové kolekce a díky přímému kontaktu se zákazníky i rychleji reagovat na jejich preference. Během tří až čtyř let chceme zřídit asi dvacet vlastních obchodů, což by mělo představovat investici kolem dvaceti milionů korun. Polovina z prodejen by měla být v tuzemsku, hlavně v krajských městech, a ostatní po Evropě. V únoru jsme otevřeli první obchod v pražském paláci Koruna, kde nakupují většinou cizinci. Dvě prodejní místa máme v Číně, další obchod chystáme v Berlíně. Levnější zboží budeme nadále prodávat v řetězcích, exkluzivnější ve vlastní síti, kde bychom chtěli dosáhnout asi deseti až patnácti procent obratu.
EURO: Potkáváte se často s napodobeninami vašich klobouků? ŠIMEK: Bohužel je to běžný jev. Plagiátoři pracují velmi rychle a nevidím možnosti, jak třeba lokálním výrobcům v Číně zabránit, aby nekopírovali naše zboží. Jedinou šancí je být o krok před nimi, rychle přicházet s novými modely a barvami. Když procházím vzorkovnu v Číně, velmi mnoho klobouků je tam opsaných od nás. Dokonce jsem tam narazil na reklamní výrobek – klobouček v podobě pivní zátky, který jsme v omezené sérii vyrobili pro reklamu pivovaru Staropramen. Čínští padělatelé netušili, že šlo o reklamní výrobek a načerno jej převzali stejně jako mnohé jiné.
