Většině expertů se vládní plán na povzbuzení ekonomiky nelíbí
Dávno jsou pryč doby, kdy polská ekonomika patřila k nejrychleji rostoucím v Evropě. V letech 1995 až 1997 šlapala šesti až sedmiprocentním tempem, pravda za cenu prohlubující se vnější nerovnováhy. Letos prognostici přemítají, zda si polepší o jedno procento, či o něco více. Ale mnohem důležitější než suchá čísla je závěr ekonomů, že současný útlum, provázený hlubokou krizí veřejných financí, se může stát chronickým jevem. Pro zemi, jež chce být v roce 2004 v rodině Evropské unie, je to alarmující zjištění. „Máme jenom dvě možnosti. Buď urychlit růst a rázně vstoupit do unie, anebo se pohroužíme do krize, jejíž rozměry mohou být v případě, že nebudeme přijati v roce 2004, nepředstavitelné,“ varuje varšavský ekonom Witold Gadomski. Dodává, že Polsko má asi tak pět minut na to, aby se dalo hospodářsky do pořádku, a mohlo tak po přijetí do unie účelně využívat finanční zdroje, které mu potečou z Bruselu.
Ušlechtilé záměry.
Levicová vláda poslala minulý týden do parlamentu střednědobý program hospodářského oživení na období 2002 až 2005 nazvaný „Podnikavost – práce – rozvoj“. Uvádí, že tempo růstu hrubého domácího produktu by se mělo zrychlit ze současného jednoho procenta na alespoň pět procent ročně.
Asi stostránkový dokument je nabitý ušlechtilými záměry – restrukturalizovat průmysl, včetně dotažení privatizace, pozvednout zaostalou dopravní infrastrukturu (země má necelých 270 kilometrů dálnic), rozmáchnout se v bytové výstavbě. To vše by mělo přinést také nová pracovní místa a zvrátit tak dosavadní velice nepříznivý vývoj nezaměstnanosti, která patří k nejvyšším v Evropě (skoro 20 procent).
„Jde o program rozsáhlé fiskální expanze, který se má uskutečnit prostřednictvím široce pojatého veřejného sektoru,“ hodnotí vládní dokument hlavní ekonom BRE Bank Janusz Jankowiak. Odhaduje, že polský „velký třesk“ si vyžádá patnáct až 20 miliard zlotých ročně (až 180 miliard korun), tedy dvě až 2,5 procenta ročního HDP.
Část programu nazvanou „Podnikavost především“ zpracoval tým ministra hospodářství Jacka Piechoty. Ani ten nemohl přijít s něčím zásadně novým. Slibuje zjednodušení daňové soustavy, snazší podmínky najímání a propouštění pracovníků, pružnější práce úřadů, s nimiž podnikatelé neustále přicházejí do styku. Ale polské firmy nemohou s ohledem na krizi veřejných financí počítat s tím, že by se jim ulevilo na daních, což je to podstatné. Jak píší polští komentátoři, je to, jako když se pořád míchá čaj bez cukru.
Riziková expanze.
Ekonom Jankowiak varuje, že předpokládané rozpočtové injekce, včetně vládních záruk za poskytnuté bankovní úvěry, jsou v naprostém rozporu se záměrem varšavské vlády srazit deficit veřejných financí z nynějších pěti procent HDP na 3,6 až 3,9 procenta v roce 2004. „Jde o ambiciózní program opírající se o optimistický scénář. Většina jeho cílů je zcela správná, ale vůbec nestanoví finanční zdroje potřebné k jejich dosažení,“ přidává se další kritik Bohdan Wiznikiewicz z gdaňského Ústavu pro výzkum tržní ekonomiky.
Mnozí nezávislí ekonomové vládě vytýkají, že si jako klíčovou prioritu stanovila urychlit růst, zatímco takové ukazatele, jako míra inflace či platební schodky, jí zajímají až ve druhé řadě. Střednědobou strategii vlády proto nejčastěji hodnotí jako velice rizikovou.
Hlavní autor programu ministr financí Marek Belka kritikům odpovídá, že v roce 2006 si představuje rozpočtový schodek v rozsahu 3,6 procenta HDP proti pěti procentům v letošním roce. Předpokládá, že celkový veřejný dluh by měl stoupnout z nynějších 44 procent na 50 až 60 procent hrubého domácího produktu v roce 2006.
Rozpočtové mantinely.
Ministr financí Belka tvrdí, že hrozící rozpočtové katastrofě zabrání formulka „inflace plus jedna“. To znamená, že vládní výdaje by se měly v následujících letech zvyšovat maximálně o míru inflace plus jeden procentní bod.
Snadno se řekne, mnohem hůř provede. Kabinet se zmiňuje o chystaných úsporách, jichž má být dosaženo například zrušením daňových úlev pro některá odvětví, snížením zaměstnanosti ve veřejném sektoru, zkrácením dotací na léčiva či nižším „indexováním“ mezd a důchodů. Tedy nic nového. Podobné úmysly měl svého času liberálně naladěný premiér Leszek Balcerowicz, který ale tvrdě narazil u části Solidarity a samozřejmě u levice (tehdy v opozici).
Varšava se netají tím, že hodně spoléhá na peníze z fondů unie. „Každé euro, které nám Brusel vyčlení, bude vyžadovat asi půl eura či něco méně z naší vlastní kapsy,“ upozorňuje ekonom Gadomski. Odhaduje se, že po vstupu do Evropské unie by mohlo Polsko dodatečně získat kolem 6,5 miliardy eur ročně (v přepočtu 25 miliard zlotých). Z toho plyne, že ve státním rozpočtu se bude muset najít alespoň deset miliard zlotých, aby ekonomika vůbec mohla „unijní“ peníze účelně vstřebat.
„Program sice odráží všechny stěžejní problémy, na které se musí vláda zaměřit, ale vůbec nezaujímá stanovisko k takovým záležitostem, jako je korupce či dosazování lidí do vrcholových postů, kdy se preferuje politická loajalita před odborností,“ komentuje další nedostatky vládního programu profesor Leszek Zienkowski z Nezávislého střediska pro ekonomický výzkum. Vadí mu také, že vláda ve své strategii zcela opomenula problémy polského školství.
Program „Podnikavost – rozvoj – práce“
I. Krizový scénář počítá s ročním růstem HDP o 0 až jedno procento
II. Stagnační scénář – HDP poroste o tři až čtyři procenta ročně
III. Rozvojový scénář – alespoň pětiprocentní růst HDP, k němuž musí přispět také centrální banky výrazným zmírněním úrokových sazeb
