Aras Bacho je osmnáctiletý kluk ze Sýrie, který žije v Německu a má pekelně prořízlou pusu, která mu dělá dobré jméno mezi kolegy uprchlíky, zatímco Němce dohání k zuřivosti. Píše pro Der Freitag, což je sesterská publikace britského Guardianu, pro německou mutaci serveru Huffington Post a pro další obvykle levicově smýšlející média.
Jeho říjnový článek s názvem Němečtí vzteklouni by měli zemi opustit a odpovídajícím obsahem („My uprchlíci i Němci vás máme dost“, „Jestli vám není Německo dost dobré, můžete kdykoli odejít“) pořádně hnul žlučí kdekterému Němci.
Také je možné, že Aras Bacho vůbec neexistuje a jeho totožnost je pouze součástí propagandy, která má za cíl v Německu vyvolat kolem migrantů pokud možno ještě větší dusno, než jaké tam vládne i bez něj. Kromě toho, že o něm do půlky října nikdy nikdo neslyšel a že na jeho facebookové stránce, jejíž pomocí komunikuje s veřejností, zcela chybějí životopisné údaje, je hlavní záhadou jeho působení perfektní němčina.
Ať už však Aras Bacho je skutečně syrský publicista, nebo produkt (třeba) ruské propagandistické mašiny, jeho radikální radu bere stále více Němců vážně: stěhují se z Německa pryč.
Balaton, země zaslíbená
Oficiální data na to téma nejsou ještě zdaleka k dispozici, ale pokud jsou pravé alespoň zprávy z okolí maďarského jezera Balaton, tamní německá komunita se začala zhruba před rokem rychle rozrůstat. A důvodem k tomu má být právě skutečnost, že život v mnoha částech Německa se s příchodem nejméně půldruhého milionu migrantů razantně proměnil k horšímu.
Přečtěte si, kolik migrantů do EU dorazilo loni:
Do EU loni dorazilo o dvě třetiny méně migrantů než v roce 2015
Někdejší východní Němci znají Balaton dobře z let komunistické vlády, kdy jim nahrazovalo moře – tedy alespoň těm, kteří nepatřili k otužilcům plnícím studené pláže Baltského moře. Nostalgie po bolševických dobách však podle všeho není hlavním motivem nových německých příchozích. Zaprvé většina z nich přichází ze západních spolkových zemí; zadruhé jako důvod k přestěhování uvádějí převážně právě strach ze společného života s migranty.
Tak alespoň mluví tamní realitní makléři, kteří prožívají nečekaný boom. Šestapadesátiletý Ottmar Heide, který se přestěhoval k Balatonu z Wormsu ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko, aby tam pronajímal letní ubytování, prodal v první polovině roku 2016 dvacet domů ve vesnicích nedaleko největšího středoevropského jezera, což je počet, jehož obvykle dosáhne za celý rok. Mírné ceny – menší rodinný dům před rekonstrukcí tam lze pořídit za 250 až 300 tisíc korun – se přitom ve srovnání s předcházejícími sezonami nezměnily.
| V číslech |
|---|
| - 0,84 je celoněmecký průměr počtu vražd na 100 000 obyvatel. (2015) - 1,6 vražd připadá na 100 000 čerstvých imigrantů. -2000 členů má rostoucí německá komunita u maďarského Balatonu. - 188 000 lidí opustilo Německo v roce 2015. - 10 000 eur je nejnižší cena rodinného domu u Balatonu. - 50 000–100 000 eur je obvyklá cena, kterou zaplatí německý přistěhovalec za rodinný dům u Balatonu. - 1,5 milionu lidí opustilo Německo za posledních 10 let. - 2 miliony uprchlíků přišly od konce roku 2014 do Německa. - 3000 uprchlíků přebývá dočasně v Maďarsku. |
Podle Heideho, jehož citoval německý časopis Focus, říká 80 procent jeho zákazníků, že utíkají z vlasti před nepopulární migrační politikou Angely Merkelové. Ta do Německa od konce roku 2014 pustila spoustu migrantů, vesměs muslimů; pocházejí nejen ze Sýrie a Iráku, zubožených válkou s Islámským státem, nýbrž také z Kosova a Albánie. Soužití s domácí populací přináší nevyhnutelné třenice.
Maďarská vláda v čele s Viktorem Orbánem se vydala právě opačnou cestou. Orbán řekl, že nebude respektovat ani kvóty, jež měly jednotlivým evropským zemím přiřadit počet uprchlíků k přijetí, ani žádný jiný podobný mechanismus, a razantně zostřil ochranu jižních hranic země (včetně stavby plotu). Dostal se tak do roztržky s Evropskou unií, ale jeho pozice doma je neotřesitelná.
Nikdo se neptal
„Orbán se zeptal lidí, co si myslí o přijímání uprchlíků, a 89 procent z nich řeklo, že je nechce,“ citovala Heideho německá televize ARD. „My jsme je taky nechtěli,“ odpověděla mu jeho klientka, pětapadesátiletá Petra Görtzová, která se letos přestěhovala k Balatonu z Düsseldorfu, „jenže nás se nikdo na nic neptal.“
Ani Heide, ani Görtzová nejsou ve svých postojích osamoceni. Günter Schwarz si u Balatonu založil realitní agenturu Balaton Immobilien v roce 2009, kdy hlavní zdroj obav představovala globální finanční krize a její následky. „Nikdy jsem neměl tolik poptávky z Německa jako letos,“ citoval jej zpravodajský portál Vice.com, „patnáct dotazů denně je trojnásobek toho, co jsem tady měl loni.“ Schwarz nabízí převážně rodinné domy v cenovém rozpětí 30 až 200 tisíc eur. „Němci, což jsou v podstatě všichni mí klienti, nejčastěji shánějí dům v ceně mezi 50 až 100 tisíci eur,“ řekl Schwarz, „všichni do jednoho mluví o strachu z cizinců jako o hlavním důvodu svého rozhodnutí opustit Německo a dožít u Balatonu.“
Německá pobalatonská komunita se podle odhadů makléřů rozrostla od počátku roku 2015 o dva tisíce lidí. To samo o sobě není závratné číslo; za posledních deset let z Německa ročně odchází na 150 tisíc lidí, odhaduje deník Die Welt. Zajímavý však je trend, podle něhož lidé opouštějí liberální vlast ve prospěch země, která je ekonomicky slabší, kulturně relativně vzdálená a ještě trpí sklonem k autoritářství. Nemluvě o jazyku: rodačka z Düsseldorfu Görtzová dostala na vybranou domy ve vesnicích jménem Cserszegtomaj, Somogyfajsz a Vonyarcvashegy. Člověk musí mít silný důvod ke stěhování, když prvního půl roku stráví jen tím, že se učí nazpaměť jméno svého nového domova.
Dvojnásobná zločinnost
Pro někoho tím důvodem může být již jen sama kulturní různost. „Tady jsme v křesťanské zemi, žádné mešity a kebaby,“ řekl Focusu jedenaosmdesátiletý horník na penzi, jenž chtěl být jmenován pouze jako Johann. Většina jeho kolegů-emigrantů však klade největší důraz na osobní bezpečí, o něž se v souvislosti s imigranty obávají.
Přečtětě si, jaké nároky kladou Němci na uprchlíky:
Podmínky integrace? Stačí základka a západní hodnoty
Statistiky stran zločinnosti jejich pocity do značné míry ospravedlňují. Za rok 2015 (data z roku 2016 budou k dispozici až v květnu či červnu) spáchali čerství imigranti, tedy ti, kteří přišli nejpozději v roce 2014, 38 vražd. To odpovídá při počtu dvou milionů migrantů 1,6 vraždám na 100 tisíc obyvatel, přičemž celostátní průměr Německa byl loni 0,84. Jedná se tedy přesně o dvojnásobek počtu vražd na hlavu, které páchají Němci na Němcích (statistiky, jež by se zvlášť věnovaly početné turecké menšině, k dispozici nejsou).
Oběťmi těchto 38 vražd z rukou migrantů se stali především jiní migranti a „pouze“ jediný Němec. Přesto je pochopitelné, že v místech se zvýšenou koncentrací migrantů mají domácí obyvatelé pramalou chuť riskovat, že statistiku právě oni rozšíří.
Maďarský politolog Zoltán Kiszélly nicméně řekl britskému deníku Daily Mail, že „obrácená migrace není masovým fenoménem a nelze ji srovnat s masovou invazí Němců například na Mallorku“. Dodal ale také, že „od počátku migrační krize doznala image Maďarska změn k lepšímu, nikoli v médiích, ale mezi obyčejnými Evropany. Pro konzervativce, jimž záleží na rodinném životě a na tom, aby mohli chodit v klidu do kostela, může dnešní Maďarsko připomínat Německo před třiceti nebo čtyřiceti lety“.
Nejsou lidi
Ať už s Kiszéllym souhlasí či nikoli, němečtí důchodci tedy u Balatonu navštěvují kostely, obchody a kavárny, vydávají si noviny Balaton Zeitung a na první pohled si žijí jako na Floridě, byť chudší a studenější. Má to však háček: zatímco na Floridě je obsluhuje množství hispánských imigrantů, v Maďarsku trpí služby katastrofálním nedostatkem pracovní síly.
Reportáž na internetových stránkách rozhlasu Deutsche Welle v tom smyslu cituje Benignu Neméthovou, majitelku Bacardi Clubu na oblíbené balatonské pláži v městečku Siófok. Její podnik je naplněn k prasknutí, ale Neméthová nemůže sehnat sezonní personální posily. „Dávám si inzeráty a nabízím stejný plat, jaký mám sama, ale nemůžu sehnat kvalitní personál,“ říká. Potřebovala by přitom sehnat pouze dva lidi k současným pěti.
Podle Deutsche Welle je situace v tomto ohledu všude na Balatonu stejná. Plyne z toho paradox: nejschůdnějším řešením problému by bylo zaměstnat přistěhovalce, jak je tomu v letoviscích v celém vyspělém světě. V Maďarsku však je z výše popsaných důvodů takové pracovní síly minimum. Řečeno ve zkratce: aby maďarský cestovní ruch mohl účinně těžit z absence migrantů, musel by mít více migrantů. Joseph Heller by to nenapsal lépe.
O postoji Maďarska k uprchlíkům čtěte více:
Orbán navrhuje deportovat ilegální migranty do táborů mimo EU
Maďaři jasně odmítli kvóty, hlasování je ale kvůli nízké účasti neplatné
Referendum nestačilo. Maďaři chtějí zavést zákaz kvót do ústavy
