Složení vlády zůstává i po půl šestém měsíci od voleb nejasné
Od srpna do listopadu vzrostl podle společnosti Factum Invenio z osmnácti na osmadvacet procent podíl lidí, kteří si přejí předčasné volby. Nezdá se, že by se jim jejich přání mělo vyplnit. S přispěním tří desítek poslanců ODS a KDU-ČSL, kteří se nedostavili na hlasování, zamrzla ve sněmovně senátní novela ústavy umožňující samorozpuštění dolní komory a vypsání předčasných voleb. Ty by se daly zorganizovat i třemi pokusy o sestavení vlád, jež by vzápětí nedostaly důvěru. Jiří Paroubek však o pokus pro sebe ztratil zájem. Možná že inventura potenciálních poslanců-přeběhlíků pro něj nedopadla dobře a možná že po půl šestém měsíci licitování dospěl k názoru, že vrabec v hrsti čili podíl na vládě vedené ODS je lepší než holub neboli levicová vláda kdesi na střeše. Mirek Topolánek poté, co neprošla ústavní novela, zase ztratil zájem o předčasné volby. Třeba si také emisaři z Jánského vršku provedli ve sněmovně inventuru, po níž má předseda ODS důvod k opatrnosti.
„Kdo bude mít ve třetím pokusu nominaci, ten sestaví vládu na čtyři roky. Obávám se, že riziko levicové vlády s podporou komunistů je velmi vysoké, a proto beru svůj druhý pokus velmi vážně,“ prohlásil Topolánek. Hrozí-li vlasti „rudé nebezpečí“, kdo by ODS vyčítal nějaký ten kompromis s Paroubkem, že ano?
Naštěstí tu jsou pohotově lidovci a možná i zelení, takže kompromis mezi ODS a ČSSD nebude muset mít fazonu velké koalice, během předvolebních i povolebních hádanic příznivcům obou stran zošklivené. Leč pozor! „Jsem jako dlouholetý volič ODS velice zklamán včerejší dohodou s KSČSSD,“ vypálil minulé úterý v internetové diskusi na Mirka Topolánka jistý Martin. Ačkoli Topolánek v té době žádnou dohodu s ČSSD, natož s KSČM, neuzavřel a s Janem Kasalem, Jiřím Paroubkem a Martinem Bursíkem si toliko vykolíkovali prostor pro vyjednávání dotyčných čtyř stran o společném projektu, už se jevil napůl zrádcem. Inu to, co ODS zasela ideologicky vyhrocenou předvolební agitací, bude nyní sklízet i s odporem části svých stoupenců ke kompromisu. Ti, kdo očekávali vítězství, už aby se smířili s tím, že nevyhraje nikdo.
To, že vyjednávání zatím probíhala „na čtyřkoaličním formátu“, jak praví novořeč politiků, neznamená, že ve vládě budou zastoupeny ODS, ČSSD, lidovci i zelení. Jako nejúspěšnější volební strany v čele se staronovým premiérem je pouze účast ODS bez diskuse. Jak ale bude v takové vládě přítomna ČSSD? Ve středu na otázku MfDnes, zda by jeho strana chtěla obsadit svými lidmi některé ze čtyř klíčových resortů - finance, sociální věci, vnitro či zahraničí -, Paroubek odpověděl, že určitě nejméně dva z nich, protože ODS bude mít funkci premiéra. Den předtím v Právu však naznačil, že ČSSD by do vlády mohla delegovat i odborníky a příští den v týchž novinách nechtěl říci „ani jedno, ani druhé“ na otázku, zda se ČSSD přiklání k přímé účasti ve vládě, anebo pouze k toleranci Topolánkova menšinového kabinetu.
Druhá varianta by Topolánkovu vládu učinila křehkou, ať už by její součástí byli či nebyli vedle lidovců i zelení. O ochotě lidovců, kteří se spokojí s rolí nárazníku i něčeho jiného a pro něž jsou brzké volby hrozbou, není pochyb. Držet se ve vládě poblíž Topolánka je pro ně výhodnější než si hrát se třinácti poslanci na nepomíjitelnou opozici. Službou pod Topolánkem by se navíc nemuseli strachovat, že na ně s Paroubkem „ušijí“ diskriminační novelu volebního zákona. Kalouskovi sice kdysi jeho strana hodila na hlavu nápad domluvit se s ODS na „české CDU/CSU“ jako na pojistce do budoucna zaručených volebních výsledků, ale kde je psáno, že by se KDU-ČSL - povzbuzena Topolánkovými úvahami o vzájemném koaličním potenciálu - nemohla k ODS těsněji přivinout?
Topolánek stojí i o vládní účast zelených, která „je už obsažena i v té (vládě) stávající“ (rozuměj ministrem Kalašem místo profesora Moldana). „Nedovedu si představit, že by vláda širší koalice vyčlenila Stranu zelených a její program do tvrdě opozičních lavic,“ dodává premiér. Háček je v tom, že zelení trvají na předčasných volbách do poloviny roku 2008 a ve vládě nechtějí být zastoupeni stranicky, nýbrž odborníky. Ti by v ní ale tak jako tak reprezentovali Stranu zelených, takže tahle překážka by snad mohla být odvalena. Další představuje termín předčasných voleb, Topolánek z intervalu „rok 2007-2009“ ustoupil k šalamounské formulaci, že čím hlubší reformy by mohla vláda prosadit, tím déle by mohl kabinet vládnout, přičemž za hlavní úkol považuje neohrozit přípravy na české předsednictví v Evropské unii v prvním pololetí 2009. Fakticky se tím připouštějí „předčasné“ volby až na podzim 2009. Tohle Bursík těžko slupne jako malinu, i kdyby do Topolánkova vládního programu prosadil něco zeleného. Na rozdíl od lidovců zelení ani nemusejí být supervstřícní. I jen se šesti poslanci mohou být dostatečně viditelní v opozici, kde by sbírali hlasy těch středopravě orientovaných voličů, jež by zklamalo trio ODS, KDU-ČSL a ČSSD.
„Program případné vlády širší koalice musí být postaven na základních pilířích stabilizace veřejných financí, plnění konvergenčního programu, realizace důchodové reformy, reformy sociálního systému, českého předsednictví v EU, boje proti korupci a reformě policie a služeb. Pokud tomu tak nebude, taková vláda nevznikne,“ dušoval se na zpravodajském serveru Aktuálně.cz. Mirek Topolánek. To není program pro dočasnou vládu! Navíc když se na takové vládě dohodnou ODS a ČSSD, lidovci a zelení mohou jejich názorové různice změkčovat, avšak nikoli je vyrušit. Vychází z toho kompromis na kompromis, na kterémžto měkkém terénu by ale jenom zásahem shůry mohla vzniknout vláda usilující o skutečně hlubší reformy, které jedině by podle Topolánka delší životnost takové vlády opodstatňovaly.
„Zárodky“ řešení povolební situace, jak Topolánkovu středeční situační zprávu zhodnotil prezident Václav Klaus, nejsou-li ještě v embryonálním stádiu, pak určitě patří do inkubátoru. Přežijí-li nynější intenzivní péči českých politiků a bude-li z nich co k čemu, anebo k ničemu, máme podle Mirka Topolánka zvědět v termínu spíše předmikulášském než tříkrálovém. Pro druhý případ měl raději připojit vročení.
Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu