Nový šéf pražského Alcronu
V Praze je nový generální ředitel hotelu Radisson SAS Alcron, Pasquale Baiguera, necelé dva měsíce. Devětatřicetiletý Ital se ale v tomto byznysu pohybuje již dvacet let. Během svého posledního působení v Helsinkách odpovídal za řízení pěti hotelových zařízení sítě Radisson SAS. S týdeníkem EURO hovořil mimo jiné o pobytu ve Finsku a o tamním hotelovém trhu.
EURO: Život v Helsinkách a v Praze je jistě rozdílný… BAIGUERA: Samozřejmě. Na prvním místě musím jmenovat klima. Odlišná je i kultura, způsob života, mentalita Seveřanů, kteří jsou více uzavření, rezervovaní. V Praze je mnohem lehčí hovořit s lidmi. Povaha Čechů mi je velmi blízká. I když nějakou dobu trvá, než se v novém místě cítíte pohodlně, první dojmy z Česka jsou pozitivní. Vyhovuje mi také, že je Praha mnohem více kosmopolitní než Helsinky.
EURO: V jakém ohledu? BAIGUERA: Česká metropole byla a je kvůli své poloze ve středu Evropy místem, kam přicházeli příslušníci různých kultur. Finsko leží stranou. V poslední době se tato země stává více internacionální díky vstupu do Evropské unie a také díky společnosti Nokia, která zaměstnává přes padesát tisíc lidí a přitahuje hodně cizinců.
EURO: Co byste řekl na srovnání hotelového průmyslu v Praze a v Helsinkách? BAIGUERA: Z různých statistik vyplývá, že Praha je jednou z top evropských destinací. Dnes zde najdeme nejméně patnáct pětihvězdičkových hotelů. Své zastoupení ta mají mezinárodní řetězce, jako je Marriott, Renaissance, Four Seasons, Radisson SAS, Hilton, Intercontinental… Na severu je trh odlišný. Hotely provozují hlavně lokální společnosti. V Helsinkách je pouze jeden pětihvězdičkový hotel, a to Hilton.
EURO: Myslíte si, že se to v budoucnu změní a počet luxusních hotelů ve Finsku se zvýší? BAIGUERA: Myslím, že ne. Hlavním důvodem jsou vysoké náklady. Odvody na sociální zabezpečení a daně jsou tam skutečně vysoké a proto je těžké provozovat pětihvězdičkový hotel, který by byl ziskový.
EURO: Zmiňoval jste, že v našem hlavním městě je nejméně patnáct pětihvězdičkových hotelů. Znamená to, že je zdejší konkurence hodně silná? BAIGURA: Ano, to je. Podíváme-li se na poptávku a nabídku ubytovacích kapacit, je zřetelné, že nabídka roste velmi rychle. Konkurence je stále dravější. Věřím, že v brzké době bude ještě důležitější zaměřit se na kvalitu a na služby
EURO: Česká republika se v květnu příštího roku stane členem Evropské unie. Očekáváte od vstupu nějaké změny? BAIGURA: Vstup bude spíše formální záležitostí než něco, co lze cítit jako ukončení nějakého procesu. Když jsem v Praze, vůbec nepostrádám prostředí Milána, odkud pocházím. Co se například obchodů týká, jsou tu zastoupeny nejlepší světové značky, jako Feragamo, Hermes, Christian Dior, Hugo Boss a další. V tomto ohledu Helsinky za Prahou zaostávají. Bylo to pro mě velké překvapení Mnoho cizinců vůbec netuší, jak je Praha vyspělá. Pokud zde nikdy nebyli, stále si myslí, že je to nějaké bezvýznamné východoevropské město. Očekávám, že až vstoupíte do EU, tyto názory zmizí a změní se tak i image města za hranicemi. I když jste již dosáhli úrovně západní Evropy, doposud to spousta lidí tak nevnímá. To si myslím, bude hlavní změna po vstupu do EU.
EURO: Lidé se domnívají, že se podstatně zvýší jejich životní úroveň… BAIGURA: Nejsem si jist, zda se tato očekávání splní. Žijete-li třeba v Miláně, je pravda, že váš měsíční plat je podstatně vyšší než v Česku. Na druhé straně ale životní náklady v Itálii jsou několikanásobně vyšší než zde. Rozdíl mezi tím, co vyděláváte, a tím, co potřebujete ke svému životu, je podle mého názoru mnohem příznivější v Česku než v jiných západoevropských zemích. V Miláně zaplatíte za nájemné zhruba polovinu měsíčního platu. Nenajdete byt, za který byste zaplatili méně než 600 až 700 eur. Přitom průměrný plat se pohybuje okolo 1200 až 1300 eur. Je tedy sice pravda, že Italové více vydělávají, ale zároveň mají vyšší náklady.
EURO: Jak hodnotíte výsledky švédského referenda, kterým tamní obyvatelé odmítli zavedení eura? BAIGURA: Domnívám se, že je to ztracená příležitost. Je škoda, že Švédové jednotnou měnu odmítli. Lidé se bojí, že by stát po zavedení eura ovlivnila recese evropské ekonomiky. Nevím, jestli mají pravdu. Když je ale země členem Evropské unie, má z toho určité výhody a podle mého názoru by měla být také připravena podělit se i o nevýhody. Mně například euro zjednodušilo cestování. Dříve, když jsem cestoval z Itálie do Holandska, kde žije moje přítelkyně, potřeboval jsem italské liry, rakouské šilinky, německé marky a holandské guldeny. Čtyři měny na tisíc kilometrů. Dnes stačí euro. Vše je jednodušší, netratíte při výměně peněz. Navíc používat euro pomáhá i Evropské unii posílit její pozici.
