Molekulární genetik prosazuje úzké propojení vědy a byznysu
Prof. Václav Pačes (59) vystudoval biochemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je ředitelem Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR, místopředsedou Učené společnosti ČR a voleným členem Evropské molekulárně biologické organizace. V letech 1994 až 1997 byl místopředsedou Akademie věd ČR. Je považován za zakladatele oboru genomiky u nás. Spolupracoval na mezinárodních genomových projektech, publikuje a přednáší doma i v zahraničí.
EURO: O jednadvacátém století se po přečtení lidského genomu stále častěji hovoří jako o éře biotechnologií a zejména genetického inženýrství. Nové poznatky genetiky vzbuzují často až nekritická očekávání. Co v příštích dvaceti letech podle vás genetika lidstvu přinese? PAČES: Od základních objevů k jejich využití v praxi uplyne v každém oboru lidské činnosti vždy poměrně dlouhá doba. Kupříkladu princip mikrovlnné trouby byl znám hned po druhé světové válce a mobilní telefony jsou založeny na principech objevených ve dvacátých či třicátých letech. Masivního rozšíření, které ovlivnilo společnost, se však mobily a mikrovlnky dočkaly až na konci dvacátého století. U biotechnologií, tedy technologií založených na živých organismech a jejich součástech, to příliš jiné nebude. Díky genomice se můžeme dozvědět úplně nové věci o životě jako takovém a zejména o člověku. Budeme o sobě a svých dětech znát velmi podstatné věci a můžeme se podle toho do budoucna zařizovat. Kontroverzní otázkou je například to, že na základě znalostí bude možné snáze předcházet narození dětí se závažnými vývojovými vadami. Rodiče se předem dozvědí, že se jim má narodit nějak postižené dítě, a budou se tedy rozhodovat, zda si je chtějí ponechat, nebo potratit. A navíc když rodiče vědí, že se jim má narodit mentálně poškozené dítě, a nechají ho přivést na svět, objevuje se další otázka: Je potom společnost povinna přispívat na postižené dítě, které nikdy samo nebude vydělávat žádné peníze, bude potřebovat celoživotní opatrovnickou péči a možná i častější lékařské ošetření? EURO: Očekáváte tedy, že v horizontu dvaceti let budou rodiče počatého dítěte předem znát, jaké budou jeho fyzické a intelektuální dispozice a jaké choroby mu „je souzeno protrpět? PAČES: Existuje vize, že za dvacet třicet let maminka, až půjde s miminkem z porodnice, dostane disketu nebo nějaký čip s nahranou celou genetickou informací novorozence. Budou tam i poznámky, který gen by mohl v budoucnu přinést jaké problémy a jak tomu předcházet. Maminky by tak předem znaly nejen informace o budoucích nedostatcích svého dítěte, ale i o tom, jaký bude mít talent a intelektové schopnosti. EURO: Od takových informací je ale již jen malý krok ke genetickému inženýrství. Budou si někteří lidé nechávat upravovat svoji genetickou informaci, jako si dnes nechávají upravovat zevnějšek na plastické chirurgii? PAČES: Toto riziko tady je. Kde totiž končí možnost využití genetických metod? Například genová terapie – někdo má vadný gen a budou vypracovány bezpečné metody, jak jej nahradit genem plně funkčním. Již nyní se tento postup experimentálně zkouší zejména u poruch krvetvorby. Jak daleko je ale od toho, kdy něco poškozeného napravujete, k tomu, kdy si někdo řekne, že chce mít geny pro vyšší inteligenci nebo pro vyšší nárůst svalové hmoty? Jde o takzvané pozitivní genové inženýrství. Může se to, nebo ne? Tato otázka ale není pro vědce! To je záležitostí celé společnosti, což se transformuje do politických otázek a posléze do zákonodárství. EURO: Jaká další rizika podle vás genetika lidstvu přinese? PAČES: Mnoho rizik je spjato již jen se znalostí, jaké má kdo geny. Například rizika stigmatizace osob – má špatný gen, je tedy méněhodnotný člověk, nebo někdo může tyto informace zneužívat jako argumenty pro rasistické teorie. Rozdíly mezi černochy a bělochy budou dokumentovány podle jejich DNA. Proto musíme vytvořit právní rámec, jak se chovat při znalosti genetické informace a při jejím využití. S tím souvisí problematika nároku na vlastní genetickou informaci. Kdo má právo ji ještě znát – i manželka, i rodiče, i zaměstnavatel, i pojišťovna?Tyto otázky budeme muset zodpovědět již brzy. Společnost Celera Genomics nyní čte genetickou informaci prvních sed–mi konkrétních lidí. Vybrala si sedm dobrovolníků – čtyři muže a tři ženy různých ras a barev pletí, tak aby se nakonec dala srovnat například genetická informace různých etnických skupin. Aby se ukázalo, co na genové úrovni jednotlivce odlišuje. EURO: Severní Amerika je aplikacím genetických výzkumů, a nejen v případě geneticky modifikovaných potravin, nakloněna mnohem více než Evropa. Řada biotechnologických firem se stala hvězdami amerických akciových trhů. Předpokládám, že vy jste zastáncem využívání výsledků genetických výzkumů v praxi. PAČES: Ano. Navíc pro Českou republiku, která nemá bohaté zdroje nerostných surovin, jsou biotechnologie téměř ideálním oborem, do kterého by se mělo investovat. Rozdíl mezi námi a Spojenými státy souvisí s rozdílem mezi evropským a americkým prostředím. Naše je pro skutečné podnikání velmi nepříznivé.Ve Spojených státech jsem žil, vím, jak tam lidé daleko méně očekávají od státu, že se o ně postará, a daleko více berou odpovědnost na sebe. Odmalička, již od školního věku. A daleko více riskují. Velké firmy jsou zvyklé odepisovat část svého kapitálu a rizikově jej investovat. Počítají, že v devadesáti procentech případů o tento kapitál přijdou, ale v deseti procentech vydělají ohromné peníze. Právě tyto peníze, které u nás chybějí, ženou rozvoj biotechnologií dopředu.Podívejme se na příklad Craiga Ventera, který založil firmu Celera Genomics za účelem zjištění dědičné informace člověka. Ihned po jejím zaregistrování mu začali telefonovat lidé, které neznal, a nabízeli mu, že do jeho firmy investují tu třicet milionů dolarů, tu sto padesát milionů dolarů. Ze začátku si myslel, že si z něho dělají legraci. Investoři to ale mysleli vážně a on během několika týdnů posbíral obrovské finanční prostředky – a mohl projekt rozjet. EURO: Celera Genomics v první fázi uspěla, když přečetla lidský genom. Nyní svádí právní souboj, jestli si výsledky výzkumu může nechat patentovat, či nikoli. Na čí straně stojíte vy? PAČES: Celera Genomics si u jednotlivých genů, jakmile je přečetla, zažádala o jejich patentování. A teď probíhá velká právní bitva, jestli je možné patentovat dědičnou informaci člověka, nebo ne. Problém je v tom, že z dřívější doby jsou patentovány geny bakteriální. A bakterie je živý organismus stejně jako člověk, takže Celera Genomics argumentuje, že je tedy nutné povolit i patentování objevených lidských genů. Na druhé straně se tvrdí, že homo sapiens je přece jen tvor jiného druhu a že je to neetické, že genetická informace člověka jakožto druhu patří všem. Jak to dopadne, zatím není zřejmé. Tyto informace jsou totiž zlatým dolem. Geny, o kterých se ví, že způsobují choroby, jsou základem pro vývoj léčiv. Kromě soukromé Celery Genomics na projektu lidského genomu také pracovalo Konsorcium amerických ústavů zdravotnictví, několika amerických univerzit a britského Sangerova centra genomiky. Toto konsorcium vystupuje ostře proti patentování lidských genů a výsledky své práce plně publikovalo ve vědeckých časopisech a dalo vědcům k dispozici své databáze. Já si také myslím, že není rozumné patentovat geny. Něco jiného je, když se prokáže, že nějaký produkt, kódovaný určitým genem, by mohl být terapeuticky účinný. Takový produkt se patentovat samozřejmě může.Craig Venter proti tomu ale namítá, že nejlepší způsob, jak přimět vědu, aby přinášela blaho lidstvu, je plně ji zkomercionalizovat. Tedy mimo jiné i povolit patentování prakticky všeho. Podle něj byznys zajistí nerychlejší převod výsledků výzkumu do praxe. Já si nejsem tak úplně jist, že tomu tak je. EURO: Celera neposkytuje vědcům své výsledky? PAČES: Veřejně to sice po jistém tlaku vědecké veřejnosti slíbila, ale prakticky to nedělá. Již před pár měsíci jsme požádali o data, a zatím nám nic neposlali. Vymlouvají se na různé formality a plný přístup k databázi zatím odpírají. EURO: Dospěly oba soupeřící subjekty – Celera Genomics a konsorcium – ke stejným výsledkům? PAČES: To se teď porovnává a výsledky jsou báječně stejné. Jen v několika případech se ukázalo, že určité totožné sekvence přiřadily na jiné místo. Konsorcium vedené Francisem Collinsem dokončilo menší část genomu než Celera, ale zato mnohem precizněji. Mezi oběma společnostmi panovalo opravdu mimořádné napětí. Collins s Venterem se tak nenáviděli, že odmítli společně vystoupit na veřejnosti. Do latě je srovnal až prezident Clinton, který je přiměl, aby oznámili dokončení projektu lidský genom společně. EURO: Víte o nějaké české firmě, která založila svůj byznys na poznatcích molekulární genetiky? PAČES: Vím, že u nás existují takové firmy, ale je jich málo a potýkají se s nedostatkem kapitálu. Jedna firma má například králíka, do kterého vsunula gen pro lidský erytropoetin, což je velmi důležitý faktor pro tvorbu krve. Dali ho králíkovi pod regulační oblast, která způsobí, že tento lidský protein je produkován mléčnou žlázou králíka a je možné z toho mléka jej izolovat. EURO: Proč se vědci ve vámi vedeném ústavu více nezapojují do aktivit soukromých firem, případně sami nějakou nezaloží? PAČES: Zatím tu není vhodné prostředí. Na našich univerzitách a v Akademii věd se na jednání vědce, který dělá něco pro praxi a spojí se s nějakou firmou, pohlíží jako na neetické. V Americe je to přesně naopak – tam úspěšní vědci, kteří navíc vydělávají ještě velké peníze u nějaké soukromé firmy, jsou vysoce ceněni. Ukazuje to totiž na další dimenzi jejich intelektuálního potenciálu. Dále má Akademie věd poměrně málo peněz na základní výzkum – a právě ten je jejím hlavním úkolem. A výzkum na vysokých školách potřebuje z historických důvodů posílit. V minulosti bylo totiž odtamtud mnoho dobrých vědců z politických důvodů vyhozeno. Naštěstí měli Akademii věd, kde mohli zakotvit. Jedním z příkladů je Otto Wichterle, který byl vyhozený z Vysoké školy chemickotechnologické. Naštěstí v té době byl v Akademii osvícený František Šorm, který mu umožnil založit ústav makromolekulární chemie. Jinak by nebyly dioptrické oční čočky ani nitrožilní gely. A firemní výzkum dnes velmi chybí. Právě Otto Wichterle vzpomínal na výzkum v Baťových závodech. Nebo plzeňská Škodovka měla prý před válkou vynikající výzkumná střediska. EURO: Správci fondů rizikového kapitálu si naopak stěžují, že chybí dobré projekty. Peněz je prý dostatek. PAČES: To je jen část pravdy, protože kapitál, o kterém hovoří, je malý. Craig Venter sehnal v USA během několika týdnů několik set milionů dolarů pro jeden projekt, tolik asi nemá v ČR celý sektor venture kapitálu dohromady. EURO: Odcházejí potom molekulární genetici do pro ně příznivějších krajin? PAČES: Vysoce kvalifikovaní vědci s titulem PhD. mají v Akademii věd deset až dvanáct tisíc korun měsíčně. Do zahraničí řada z nich odchází. Nedávno byl u nás na návštěvě děkan jedné americké univerzity, který ve Státech nemůže sehnat bioinformatika. A tak nabídl našemu specialistovi 75 000 dolarů ročního příjmu, což je na mladého vědce opravdu hodně. Naštěstí se bioinformatik rozhodl tady zůstat, protože jinak by naše skupina měla problémy. Já ho ale pořně zaplatit nemůžu. Co také chybí, je větší pružnost vysokých škol měnit výuku podle vývoje vědy. Například kvalitní bioinformatika se u nás prakticky nepřednáší. V USA na všech dobrých univerzitách tyto a další moderní kursy rychle zavádějí podle potřeby.Jsem však pyšný na to, že dva moji bývalí studenti se po pěti letech ve vynikající zahraniční laboratoři vrátili zpátky. Umožnili jsme jim, aby si tady vytvořili vlastní vědecké skupiny. Studují geny, které řídí jiné geny. EURO: Vnímáte propojení vědy a byznysu jenom pozitivně? Neukázal například nedávný spor o dovoz levnějších léků proti AIDS do Jihoafrické republiky, kde někteří vědci podporovali farmaceutické firmy proti lidem z JAR, že vědci mohou být na straně byznysu až příliš? Nehrozí nebezpečí, že vědci budou zdánlivě odbornými a objektivními argumenty hájit partikulární zájmy bohatých farmaceutických firem, které je platí? PAČES: Farmaceutické firmy jsou pochopitelně založeny na výzkumu a mají nejlépe dotované laboratoře na světě, i americké univerzitní laboratoře jsou proti nim chudé. Kromě toho tyto firmy kontraktují i vědce univerzit a jistě jim dobře platí. Někteří vědci jsou tedy zaangažovaní, aby hájili zájmy farmaceutické lobby. Ale na druhé straně nevěřím, že se vždy nenajde dostatek znalých lidí, tedy jiných vědců, kteří by neupozornili na to, že se děje něco nekalého. Propojení vědy a byznysu vidím v zásadě jako žádoucí. A zejména v České republice. Ale konflikt zájmů je třeba hlídat a nelze nemít kvalitní základní výzkum! EURO: Byla by věda již nyní schopná vyklonovat člověka stejně jako ovci Dolly? PAČES: S tou ovcí Dolly je stále nejasné, jak to přesně bylo, ale jsou již vyklonované opičky. Technicky by tedy asi bylo možné vyklonovat i člověka. Nicméně jistě víte, že právě toho se týkají zákazy, se kterými vystoupili Blair s Clintonem. Domnívám se, že nikdy nebude povoleno vytvářet lidi tímto způsobem, do zásoby.
