Dálkové teplo využívá 1,5 milionu bytů
České vodárenství čekají v následujících letech miliardové investice. V přechodném období, od loňska do roku 2010, se musí v České republice kvůli naplnění směrnice Evropské unie o vodě proinvestovat kolem osmdesáti miliard korun. Dalších zhruba sto až 120 miliard korun údajně spolknou investice do běžného rozvoje a modernizace vodárenské infrastruktury. Odborníci předpokládají, že po ukončení přechodného období bude schopen sektor fungovat zcela samostatně bez finanční podpory, tedy dotací.
Velké investice.
Vodárenství prodělalo od roku 1989 zásadní změny. Více než dvě třetiny společností vodovodů a kanalizací prošly majetkovou transformací poté, co do nich vstoupili soukromí vlastníci, v drtivé většině případů z řad zahraničních investorů. Dalších třicet procent vodárenských firem stále ovládají města a obce. V těchto společnostech vše směřuje k takzvanému provoznímu modelu, tedy oddělení vlastnictví od samotného provozování infrastruktury vodárenských společností. Města a obce, kterým legislativa ukládá odpovědnost za zajištění dodávek vody pro své obyvatele jako majiteli vodárenských sítí, mohou při optimálním nastavení parametrů provozních smluv rozhodovat o cenové a investiční politice a jako majitelé infrastrukturní společnosti žádat o dotace. Firma, která zvítězí v tendru na provoz infrastruktury, pak musí garantovat kvalitu a profesionalitu dodávek, vývoj a výzkum v oboru vodárenství, navíc musí disponovat dostatečnou finanční vybaveností, která provoz sítě umožní.
Současnými největšími investory, respektive partnery municipalit, jsou především rakouská Energie AG a francouzské společnosti Voelia Water a Ondeo. Do vodárenství chce razantně proniknout i česko-slovenská investiční společnost Penta. Ta ovládla Severomoravské vodovody a kanalizace, které jsou tak největší vodárenskou společností v soukromých rukou na území České republiky. Severomoravské vodovody a kanalizace obsluhují dvanáct procent obyvatel republiky, tedy 1,16 milionu lidí. Penta chystá v tuzemsku i další akvizice.
V Česku se v roce 2004 denně v průměru spotřebovalo kolem 103 litrů pitné vody na osobu, domácnosti za kubík vody platily v průměru 40,9 koruny. Denní spotřeba ovšem již několik let klesá, když ještě počátkem devadesátých let dosahovala denní spotřeba 180 litrů na den. Celkové loňské tržby vodárenských firem se odhadují na dvacet miliard korun.
Stabilizovaný trh.
Trh centralizovaného zásobování teplem je v České republice stabilizovaný. Na teplárny a výtopny je v České republice napojeno zhruba pětatřicet procent, tedy 1,5 milionu bytů. Spolu s domovními kotelnami v bytových domech je to 1,8 milionů bytů. Zemním plynem topí přes 1,4 milionu domácností, kamna na kotle a pevná paliva jsou hlavním zdrojem pro necelých osmnáct procent, plně elektrifikovaných domácností je přes šest procent, zbývající dvě procenta připadají na jiný druh paliv, mimo jiné na zkapalněné plyny a topné oleje. Dálkové vytápění je rozšířené především tam, kde jsou k tomu vhodné klimatické a technické podmínky. Česko nepatří se svými pětatřiceti procenty domácností mezi evropskou špičku. Například některé severské státy legislaivně ošetřily podmínky na trhu s teplem tak, aby přednost dostaly především ekologické zdroje. Špičkou v Evropě je Island, kde je na dálkové topení připojeno téměř devadesát procent domácností, v Rusku, Lotyšsku a Litvě kolem 70 procent. Více než polovina připojených domácností je i v Polsku, na Ukrajině, Estonsku, Bělorusku, ale i Dánsku a Finsku. Naopak ve Švédsku a na Slovensku je to zhruba čtyřicet procent bytů. Zajímavý je trh s dálkovými dodávkami tepla i v sousedním Německu, zde je připojeno sice „jen“ kolem dvanácti procent bytů, to však odpovídá 3,3 milionu domácností.
Náklady rostou.
Českým firmám a domácnostem v posledních letech výrazně rostly náklady na energie. Odborníci ovšem v této souvislosti upozorňují, že výdaje obou zmíněných kategorií odběratelů nemusí nutně být tak vysoké. Jak domácnosti, tak i firmy totiž mnohdy podceňují úsporná opatření a energiemi plýtvají. Největší díl spotřeby energií domácností připadne na vytápění a ohřev teplé vody, celkem zhruba osmdesát procent. Na vytápění přitom připadne více než polovina z celkové spotřeby. Pavel Kaufmann z Tepárenského sdružení České republiky říká, že pokud chtějí rodiny šetřit na výdajích za energie, měly by se soustředit právě na tyto oblasti. Kaufmann tvrdí, že většina domácností podléhá reklamě v médiích a snaží se spořit energie především v oblasti osvětlení, které však není svým podílem není tak významné. Osvětlení totiž na celkové spotřebě energií v domácnostech představuje zhruba pět procent. Při kombinované spotřebě elektřiny a plynu, centrálního zásobování teplem či využíváním akumulačních kamen domácnosti loni zaplatily zhruba 20,5 tisíce korun. Nejlevnější je kombinace elektřiny a vytápění uhlím, které loni vyšlo na průměrných čtrnáct tisíc korun. Nejdražší, a to o více než o polovinu, zůstávají přímotopy.
Úsporná opatření.
Z údajů zveřejněných Teplárenským sdružením vyplývá, že od roku 1991 až do loňska hnědé uhlí podražilo 3,1krát, dálkové teplo 3,7krát, elektřina 4,7krát a zemní plyn 5,1krát. Loňské výdaje jedné osoby na energie dosáhly částky 9,5 tisíce korun. Odborníci vypočítali, že ceny energií v dalších letech porostou a jediná možnost jak ušetřit je investovat do úsporných opatření, například zateplení domácností. Také podniky mají podle odborníků prostor pro snižování nákladů na energie, mnohdy tomu však nevěnují pozornost. V České republice byly energie dlouhodobě relativně levné. I z toho důvodu je stále energetická náročnost několikrát vyšší než v západních zemích. V posledních letech však váha výdajů na energie roste a může být brzdou jejich konkurenceschopnosti.
