Další zpřísnění limitů emisí oxidů síry a dusíku znamená pro české teplárny miliardové náklady. Ne každý si je může dovolit. České teplárenství založené na spalování hnědého uhlí považuje řada lidí z energetické branže za pamětihodnost, kterou bychom měli ochraňovat podobně jako české pivo, sklo či filmovou tvorbu. Jenže doba jim nepřeje a kotle tepláren mohou během pár let vyhasnout.
Jak bývá v kraji zvykem, objevuje se volání po zásahu státu. „Pokud se v nejbližších letech něco nestane, tak uhelné teplárny během pěti až sedmi let skončí. Nahradí je menší zdroje na zemní plyn, který dovážíme hlavně z Ruska,“ varuje generální ředitel Plzeňské teplárenské Tomáš Drápela.
Jakými argumenty chtějí teplárníci vládu přesvědčit? Upozorňují na význam tepláren pro stabilizaci elektrizační soustavy i pro snižování emisí ve velkých městech. Ohlídat jednu velkou teplárnu je snazší než kontrolovat emise z mnoha stovek či tisíc domácích kamen a kotelen.
Zástupci teplárenské branže volají po zvýšení dotační podpory pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla, případně po uvalení uhlíkové daně na malé zdroje. Ale ani to nemusí stačit. Na uhelné teplárny se valí problémy ze všech stran - od zlevnění zemního plynu přes nízké ceny elektřiny až po snižování emisních stropů.
Uplacení Řekové, škodolibí Britové
Novou vlnu pesimismu vyvolalo hlasování ministrů evropských zemí v závěru dubna, které zavedlo přísnější limity pro emise škodlivých oxidů síry a dusíku. Nová regulace prošla jen těsně - pro hlasovaly země s podílem 65,14 procenta na hlasovacích právech. Podíl tak jen těsně překročil minimální požadovanou hranici 65 procent.
Přehled českých elektráren a tepláren, které o více než 40 procent překračují nově stanovené limity emisí oxidů dusíku a síry. Právě v jejich případě bude investice do naplnění nových emisních stropů platných od roku 2021 nejnákladnější. Majitelé budou muset zvážit, zda se další udržování uhelných bloků v provozu vyplatí.
Proti hlasovaly země visegrádské čtyřky, Rumunsko, Bulharsko, Finsko a navzdory oficiálně proklamované ekologické strategii Energiewende i Německo. Do klubu odpůrců původně patřilo Řecko, které se však nechalo koupit individuálními ústupky a v rozhodující chvíli hlasovalo pro. Řecká energetika je přitom - hned po polské - nejvíce závislá na spalování uhlí. Aby těch podivností nebylo málo - svými hlasy pro přispěla i Velká Británie, která má v plánu z Unie vystoupit.
Ve Spojený státech sídlící Institut pro ekonomiku energetiky a finanční analýzu (IEEFA) krátce po hlasování zveřejnil seznam 108 velkých uhelných elektráren, které jsou zralé na rychlé odstavení po roce 2021. Bohatě jsou na „černé listině“ zastoupena polská, řecká, španělská, rumunská, ale i česká zařízení.
Přečtěte si o překotné likvidaci jaderných elektráren v Německu:
Nostalgie po atomu: německé jádro bylo nejlepší, říká šéf odstavené elektrárny
Jmenovitě se na seznamu objevují elektrárny Mělník, Chvaletice a Počerady, ale také uhelné teplárny v Plzni, Českých Budějovicích a v Trmicích u Ústí nad Labem. Když vezmeme v úvahu, že na dodávkách tepla z mělnické elektrárny závisí polovina Prahy, závěr je zřejmý. Hlavní obětí nové regulace bude teplárenství založené na uhlí.
Jenže přehled IEEFA vyjmenovává pouze zdroje, které překračují nové, přísnější emisní limity o více než 40 procent. Realita je však taková, že z velkých zdrojů spalujících hnědé uhlí neplní nové emisní limity pro dusík a síru téměř nikdo. Novinkou je sledování a omezování emisí rtuti, které dosud nikdo příliš neřešil.
„Metody snižování emisí rtuti jsou v experimentálním stadiu, na trhu dnes chybějí ověřené a komerčně dostupné technologie,“ upozorňuje výkonný ředitel Teplárenského sdružení České republiky Martin Hájek.
Terčem kritiky teplárníků je i fakt, že zpřísnění regulace přichází příliš brzy. Od počátku desetiletí totiž majitelé uhelných elektráren a tepláren investovali zhruba 19 miliard korun do splnění emisních limitů platných od loňského ledna. Po roce 2020 však budou muset drahé technologie odepsat a vyhodit, protože se pod přísnější emisní stropy už nedostanou.
Konec cenové výhody
Finanční dopad nedávno schválených limitů BREF (zkratka anglického sousloví, které lze přeložit jako Reference o nejlepších dostupných technologiích) odhaduje Martin Hájek na sedm miliard až dvanáct miliard korun. Část nákladů by mohla - podobně jako v předchozí vlně - uhradit ze svých fondů Evropská unie, ale zatím na to nelze spoléhat.
Tyto vynucené investice mají dopad do cen tepla pro domácnosti a další odběratele. Například v roce 2010 platily pardubické domácnosti za gigajoule tepla 298 korun, loni to bylo už 492 korun - o65 procent více. Podobný nárůst se odehrál i v dalších městech napojených na uhelnou teplárnu.
Čtěte také o dobrých výsledcích Innogy:
Ekologické Innogy se daří. Pomohla mateřské RWE navýšit zisk
Letos již neplatí zažité pravidlo, že výroba tepla z uhlí je levnější než z plynu. Před deseti lety byl rozdíl v ceně zhruba čtvrtinový. Z letošních ceníků lze vyčíst, že obě paliva vycházejí prakticky nastejno a výsledná cena tepla pro spotřebitele se zpravidla pohybuje od 490 do 670 korun za gigajoule.
Zpřísňování emisních limitů dopadá vlastně jen na uhelné teplárny. Zemní plyn v posledních letech zlevnil, což přivádí na trh různé podnikavce s nabídkou typu „odpojte se od teplárny, s naším plynovým kotlem ušetříte tisíce korun.“ Některá česká města proto začala odpojování od centralizovaných teplárenských soustav regulovat.
Majitelé uhelných tepláren musejí brát na tuto nepříjemnou konkurenci ohledy a nemohou už dále zdražovat. To je důvod, proč se zisky teplárenských společností během tohoto desetiletí prudce propadly. Některé se již pohybují okolo nuly nebo spadly do červených čísel. Zatím jsou však k dispozici jen odhady, přesné výsledky za loňský rok oznámí většina podniků až v následujících měsících.
Podle předběžných čísel hospodařila loni Plzeňská teplárenská se ziskem 170 milionů korun před zdaněním. „Ale pokud odečtu zisky ze spalování biomasy a odpadu i z dodávek chladu a ponechám pouze výrobu elektřiny a tepla z uhlí, zisk by dosáhl pouze 1,5 milionu,“ upozorňuje ředitel teplárny Tomáš Drápela.
Kanibalizace uhelných tepláren
Dříve nevídané zprávy o odstávce či náhradě uhelných tepláren v posledních měsících přibývají. Veolia Energie Česká republika v březnu oznámila, že převezme dodávky tepla zákazníkům, kteří byli dosud napojeni na teplárnu v Ostravě-Vítkovicích. Starý uhelný zdroj vlastněný skupinou ČEZ totiž bude v příštím roce odstaven z provozu.
ČEZ má naopak šanci ovládnout dodávky tepla pro České Budějovice. Tamní uhelná teplárna v majetku města zřejmě dožije do pěti let, kromě neplnění emisních limitů je problém i s končící smlouvou na odběr hnědého uhlí. Pokud se obě strany dohodnou, hlavním zdrojem tepla pro jihočeskou metropoli se stane jaderná elektrárna Temelín.
Přečtěte si o ústupu skupiny ČEZ z evropských pozic:
ČEZ zařadil zpátečku. Couvá z problémových trhů i z uhlí
Energetická skupina innogy má v plánu během příštího roku odstavit starý uhelný zdroj tepla v Náchodě. Nahradí jej kogeneračními motory na zemní plyn. „Projekt v Náchodě nám přinese zkušenosti, které zkusíme zopakovat i v dalších městech,“ řekl týdeníku Euro generální ředitel společnosti innogy Česká republika Martin Herrmann.
Zralé k brzkému odstavení budou také zdroje menší a střední velikosti. Zatímco dubnové rozhodnutí Evropské unie míří na největší zdroje, menší teplárny do 50 megawattů tepelného výkonu dostihne již dříve schválená regulace s termínem splnění do konce roku 2018. Desítky měst a průmyslových podniků stojí před osudovým rozhodnutím - odstavit, nebo modernizovat?
Dále čtěte:
