Česká firma zvažuje, že do ruské privatizace půjde s partnerem
Vladimír Schmalz, který se v ČEZ stará o zahraniční akvizice a fúze, má před sebou perný měsíc. Do 25. března se totiž spolu s nejvyšším vedením firmy musí rozhodnout, zda se společnost zúčastní privatizace ruského energetického podniku TGK - 4 a předloží finanční nabídku. Ta by se dle odhadů týdeníku EURO měla pohybovat kolem dvaceti miliard korun. V případě úspěchu by to bylo nejvíce peněz, které doposud ČEZ za nákup zahraničního podniku vynaložil. Firmu prodává ruský státní energetický gigant RAO UES, jenž v privatizaci nabízí 47,3 procenta akcií TGK-4. Nový majitel podílu navíc může přikoupit akcie na veřejných trzích, kde chce ruský stát nabídnout investorům dalších 29,6 procenta. Na část z nich má vítěz privatizace předkupní právo.
Mnoho rizik.
Český energetický koncern považuje ruský trh za perspektivní. Manažeři ČEZ tamní možnosti sondují několik let. Proč? Ruská energetika má ohromný růstový potenciál. A ten, kdo do ní ve správný okamžik a rozumně investuje, může očekávat obří zisky. Jenže musí počítat i s velkými riziky. A to je i případ společnosti TGK-4. Firma leží jihozápadně od Moskvy a působí v jedenácti oblastech Ruské federace, ovládá 26 elektráren, stovky tepláren a spravuje tisíce kilometrů teplovodů (více viz Větší než Polsko).
Prvním z vážných problémů, který komplikuje vedení ČEZ rozhodování o miliardové investici, je skutečnost, že všechna energetická zařízení TGK-4 jsou z 95,6 procenta závislá na zemním plynu. Firma je tak odkázána na dobré vztahy s ruským státním podnikem Gazprom, respektive s jeho 11 dceřinými firmami, které energetické společnosti plyn dodávají. Situaci navíc komplikuje skutečnost, že kontrakt na dodávky zemního plynu nelze uzavřít na delší než pětileté období. „Časové omezení není pro žádného z ruských hráčů velký problém, mají blíž k tamní realitě, větší vnímavost vůči tomu, jak systém funguje, umí se v takovém prostředí dobře orientovat. Ale měřeno očima standardního evropského investora to problém je,“ vysvětluje šéf úseku fúze a akvizice ČEZ Schmalz. Tvrdí rovněž, že není možné, aby se v případě tak velké investice spoléhal ČEZ jen na ujištění typu, že kontrakty budou jistě prodlouženy i po uplynutí pěti let, protože si nikdo nedovolí odpojit obyvatelstvo od dodávek tepla. „Tahle měkká argumentace je sice fajn, ale my potřebujeme udělat zásadní investiční rozhodnutí a to opřít o tvrdá fakta,“ upozorňuje Schmalz.
Ve hře je politika.
Podnikání ČEZ mohou zásadně ovlivnit i politické vztahy Moskvy s Prahou. „Samozřejmě, geopolitika zasahuje do podnikání a český investor v Rusku je na ní daleko citlivější než třeba jeho italští či němečtí kolegové, kteří mají za sebou daleko větší vládní podporu. Nechci se ale tady pouštět do žádných spekulací,“ naznačuje Schmalz. Stačí si ale domyslet. Scénář možného vývoje může vypadat následovně. Česko si nechá na svém území postavit americký protiraketový radar a česko-ruské vztahy rázem ochladnou. A pak v rámci politického boje stačí příkaz z Moskvy vedení státnímu Gazpromu: „Kontrakt na zemní plyn pro TGK-4 ovládané ČEZ zatím nepodepisovat!“. ČEZ se tak může dostat do situace, kdy část elektráren, případně tepláren bude muset pro nedostatek paliva odstavit z provozu. „Za několik let sice u ruských soudů prosadíte prodloužení kontraktu, jenže přijdete o podstatnou část výnosů a můžete prodělat stovky milionů dolarů. Navíc nebudete schopni plnit podmínky privatizační smlouvy, což znamená platit další milionové penále,“ nastínil reálná rizika dobře informovaný zdroj.
Garantovaná výstavba.
Vedení ČEZ se musí při rozhodování o koupi TGK-4 vyrovnat i s dalším problémem. Majitel privatizované firmy, RAO UES, totiž po případném novém vlastníkovi společnosti požaduje písemný souhlas se schváleným plánem dalšího rozvoje. „Ten stanovuje přesné termíny, které určují, dokdy musíte uvést do provozu nové kapacity,“ říká Schmalz. Dle informací týdeníku EURO by TGK-4 pod novým majitelem měla do roku 2010 postavit energetické zdroje o celkovém výkonu zhruba 1100 megawattů. „Plán je nerealistický. Myslím, že lze v oblasti rozvoje dosáhnout zpoždění i několika let,“ tvrdí šéf akvizic a fúzí ČEZ. Důvod je zřejmý. TKG-4 doposud uzavřelo smlouvy na výstavbu elektráren o výkonu 300 megawattů. Na další jsou teprve vypsány tendry. I kdyby skončily do několika dní, což není reálné, výstavbu nových zdrojů do konce roku 2010 nelze technicky stihnout. I s ohledem na celosvětový boom v budování nových elektráren. Dodavatelé energetického zařízení, turbín, kotlů a podobně budou pro TGK-4 jen stěží hledat v tak krátké době volné výrobní kapacity. „Současně s investičním plánem podepisujete i závazek, že z plánovaných nových zdrojů budete dodávat proud ruskému operátorovi trhu s elektřinou. Pokud naberete zpoždění a investice nedokončíte, ve smlouvě je tolerován roční skluz, tak vám hrozí finanční sankce,“ upozorňuje Schmalz. ČEZ a další zájemci o koupi ruského podniku sice o změně podmínek s RAO UES vyjednávají, ale takřka s jistotou lze říci, že jejich aktivity nebudou v tomto směru úspěšné. Nový majitel TGK-4 tak musí počítat s tím, že kromě kupní ceny bude na výstavbu a nové investice potřebovat dalších minimálně čtyřicet miliard korun. Což s ohledem ke stále rostoucí ceně peněz není pro ČEZ dobrá zpráva.
Sociální ohledy.
O úspěšnosti investice rozhodne i to, kdy bude zcela liberalizován ruský trh s elektřinou. Nynější datum stanovené pro úplné otevření trhu konkurenci je rok 2012, na rozdíl od dalšího významného produktu TGK-4 - tepla. To je v Rusku stále považováno za sociální zboží a jeho ceny budou zřejmě regulovány i v následujících letech. „V tomto případě musíte vyjednávat v jedenácti oblastech, s jedenácti regulačními komisemi, což vyžaduje velmi silnou lokální znalost vztahů, prostředí, vyjednávací taktiku, ale i dokonalou orientaci v problematice aktiv, a rozklíčování nákladových složek. Jinak nejste schopni vybudovat inteligentní argumentaci vůči partnerovi, se kterým budete vyjednávat o regulačním rámci. Tedy o cenách tepla,“ vysvětluje Schmalz.
Jasný favorit?
Ruská média českou elektrárenskou firmu v souboji o podíl v TGK-4 favorizují. Údajně i kvůli dobrým vztahům s RAO UES, se kterou ČEZ spolupracuje na několika projektech. Krom jiného na výstavbě paroplynové elektrárny v severní části Moskvy o instalovaném výkonu 600 megawattů. Jenže ČEZ musí o vítězství v tendru tvrdě bojovat s dalšími zájemci. Těch by mělo být ve finále osm až deset. Mimo jiné nedávno zprivatizovaná společnost OGK-3, nadnárodní investiční firma Prosperity Capital Management, korejský energetický monopol KEPCO či někdejší úspěšný proletář a v současnosti třetí nejbohatší Rus Vladimir Lisin. Ruský časopis Finans odhadl počátkem února Lisinův majetek na 22,2 miliardy dolarů, ovládá například Novolipecký metalurgický kombinát. ČEZ však zvažuje, že do tendru vstoupí společně s partnerem. „Nabídek na partnerství při privatizaci TGK-4 máme spousty. A to jak od zahraničních, tak ruských hráčů. V současnosti posuzujeme všechny možné varianty,“ konstatoval Schmalz. I přes všechna rizika je TGK-4 pro ČEZ lákavou investicí. „Získáte velké integrované aktivum, které ČEZ zajistí zajímavou pozici na ruském trhu, v zásadě se okamžitě stáváte významným hráčem,“ dodal Schmalz.
Startér Čubajs.
Příprava na privatizaci části ruské energetiky začala de facto již v roce 1997. Kdy do čela státního molochu RAO UES usedl bývalý ruský premiér Anatolij Čubajs. Firma, která kontrolovala takřka veškerou výrobu elektřiny, tepla a distribuční sítě v zemi byla koncem devadesátých let v kritickém stavu. Rozsáhlé výpadky dodávek elektřiny byly častým jevem. Tisíce domácností zůstávaly ve dvacetistupňových mrazech dlouhé dny bez tepla. Řada klíčových elektráren podniku byla na pokraji bankrotu, i proto, že jim část odběratelů tepla či elektřiny nebyla schopna za dodávky energií zaplatit penězi. „Místo financí dostávali od některých továren třeba sportovní boty nebo náhradní díly pro náklaďáky. Takový výměnný obchod ale fungoval v devadesátých letech i v jiných průmyslových odvětvích,“ přiblížil tehdejší situaci zdroj, který v Rusku podniká několik let. Čubajs však RAO UES podrobil rozsáhlé ozdravné kůře a firmu stabilizoval. O privatizaci Kreml rozhodl na přelomu let 2000 až 2001 s tím, že investorům nabídne ke koupi klasickou výrobu elektřiny a teplárny. Státní podnik RAO UES pak založil několik společností s názvem TGK, regionálně působících producentů elektřiny a tepla a systémové společnosti OGK, do jejichž majetku patří výhradně tepelné elektrárny. Kreml navíc rozhodl, že pod stoprocentní kontrolou státu naopak zůstanou všechny ruské jaderné a vodní elektrárny a firma FSK. Ta kontroluje federální páteřní sítě na rozvod elektřiny. Něco, jako česká státní firma ČEPS.
Stát státu.
Část některých firem již změnila majitele, i když o privatizaci v několika případech nemůže být ani řeč. Státní podnik Gazprom totiž ovládl hned pět z privatizovaných podniků, a to společnosti TGK-1, 3, 7 a OGK-2 a 6. Všechny zmíněné firmy mají celkový instalovaný výkon 40 tisíc megawattů, což je takřka trojnásobek celkového instalovaného výkonu ČEZ. Některé firmy ovládl i další ruský státní podnik Lukoil.
Nové energetické obzory však objevilo i několik ruských miliardářů. Třeba Norilsk Nickel ovládaný Vladimirem Potaninem získal za 3,1 miliardy dolarů šestačtyřicetiprocentní podíl v OGK-3.
V boji o ruskou energetiku však uspěli i zahraniční investoři. Německý E.ON za 113,5 miliardy korun získal kontrolní balík akcií v OGK-4, což je historicky nejvyšší zahraniční investice v ruské energetice. Italský Enel zase ovládl kontrolní balík akcií v OGK-5, což ocenil i Čubajs. Při firemním večírku RAO UES, který se konal během letošního Ekonomického fóra v Davosu poděkoval firmám E.ON a Enel za to, že investovaly do ruské energetiky.
A další firmy se teprve prodávat budou. Jak uvádějí v komentářích ruská média, v některých tendrech je již předem rozhodnuto o vítězství tamních podnikatelských skupin. V několika privatizacích mají ale šanci na úspěch i zahraniční investoři. Bude mezi ně patřit ČEZ?
Větší než Polsko Firma TGK-4 působí v jedenácti oblastech Ruské federace, na území o rozloze 374 tisíc kilometrů čtverečních. To je větší plocha, než kterou zabírá Polsko či Itálie. I další údaje o energetické firmě odpovídají ruským zvyklostem. Podnik provozuje šestadvacet elektráren s instalovaným výkonem 3323 megawattů, pouze jeden zdroj má v nájmu, ostatní vlastní. TGK-4 navíc ovládá sedm tepelných sítí, které zabezpečují přes 5316 kilometrů teplovodů, provozuje 663 kotelen, z nich 147 vlastní a zbytek si pronajímá.
Boj o megawatty
ČEZ zcela kontroluje nebo ovládá podíl ve více než třiceti zahraničních společnostech. Masivní expanze začala v roce 2005, kdy získal většinové podíly ve třech bulharských distribučních společnostech Electricity Distribution Company Sofia Oblast, Electricity Distribution Company Pleven a Electricity Distribution Company Stolichno. Na začátku října 2006 dokončila společnost akvizici bulharské černouhelné elektrárny Varna. ČEZ byl v akvizicích úspěšný v i Rumunsku, kde po vítězství v privatizačním klání ovládl 51 procent distribuční společnost Electrica Oltenia. V Polsku zase koncern vlastní dvě tepelné elektrárny Elcho a Skawina. S Republikou srbskou v Bosně a Hercegovině uzavřel ČEZ dohodu o vytvoření společného podniku pro plánovaný energetický projekt za 1,4 miliardy eur, což je doposud největší zahraniční investice české firmy. Projekt zahrnuje výstavbu nové uhelné elektrárny Gacko II., modernizaci současné elektrárny Gacko I. a rozšíření těžby v přilehlém uhelném dole.
Na počátku letošního roku koupil ČEZ sedm procent v maďarské petrochemické skupině MOL. S firmou navíc podepsal dohodu o založení společného podniku v hodnotě 1,4 miliardy eur. Jeho elektrárny na Slovensku a v Maďarsku budou mít od roku 2013 celkový výkon 1760 megawattů elektřiny.
A expanze ČEZ má pokračovat i v dalších letech. Firma je kromě jiného přihlášená do tendru o podíl na dostavbě bulharské jaderné elektrárny Belene, hodlá se zúčastnit budování dvou bloků jedeného zdroje Černavoda v Rumunsku. Firma v zahraničí hledá vhodné lokality pro výstavbu větrných parků a elektráren na zemí plyn. „Ve hře jsou tisíce megawattů. A to do tohoto čísla nepočítám tendry na výstavbu jaderných elektráren ani společný podnik s MOL. Pokud se podaří uspět v deseti až dvaceti procentech případů, tak to bude fajn,“ říká šéf fúzí a akvizic ČEZ Vladimír Schmalz.
