Peníze od státu může chtít také IPB
Štědrá náruč státu, která se už nejednou otevřela našemu bankovnímu sektoru, bude muset v nejbližších měsících čelit dalším požadavkům potenciálních investorů do velkých českých bank. Některé dosud veřejnosti neznámé skutečnosti přitom naznačují, že by nemusela reagovat jen na požadavky těch, kteří chtějí privatizovat, nýbrž i těch, kteří už privatizovali.
Záhadná opce.
Nomura Europe s největší pravděpodobností drží v ruce nástroj, s jehož pomocí by mohla český stát přinutit k nějaké formě pomoci při čištění Investiční a Poštovní banky od špatných úvěrů. Mohla by totiž pohrozit navrácením privatizovaného podílu, a to za původní cenu.
Již delší dobu se v bankovních kruzích proslýchalo, že Nomura drží v rukou jakousi podivnou prodejní opci, vypsanou pravděpodobně Fondem národního majetku nebo jinou institucí. Z ministra financí Pavla Mertlíka si prý někteří jeho známí dělají legraci, že bude prodávat nikoliv dvě, nýbrž tři banky.
Jak pro týdeník EURO potvrdily nezávisle na sobě dvě osoby, které se podílely na přípravě prodeje státního podílu v IPB, žádná taková opce nejspíš neexistuje. Fámy o ní však mají reálný základ. Smlouva mezi Fondem národního majetku a Nomurou Europe totiž obsahuje ustanovení o odstoupení od smlouvy, které jistou šanci na anulování celého obchodu skutečně skýtá. Je v něm uvedeno, že kterákoliv strana může od smlouvy odstoupit v následujících případech: bude-li vyhlášena likvidace banky, bude-li na ni prohlášen konkurs, upadne-li do nucené správy, změní-li se jakákoliv z jejích licencí, nebo pozbude-li schopnosti dostát v řádných termínech svým závazkům.
Nomura tak drží v ruce jistou pojistku pro případ, že by se situace v IPB přestala vyvíjet podle jejích představ. Jako majoritní akcionář by mohla v krajním případě na valné hromadě prosadit vyhlášení likvidace. Ani to by nemusela učinit, pokud by se banka dostala do vážných problémů s likviditou a schopností splácet závazky, o nucené správě či zcela nepravděpodobném konkursu nemluvě.
Podobných pojistek pro jednu i druhou stranu je ve smlouvě zřejmě celá řada. Podle jiných zdrojů například jedna z klauzulí říká: pokud by Nomura chtěla prodat svůj podíl v IPB do dvou let od uzavření smlouvy (tato lhůta vyprší příští rok v březnu a zatím nelze čekat, že by Nomura tak urychleně prodávala), musí prodat zpět fondu, a to opět za původní kupní cenu. Kromě toho má existovat ještě pětileté předkupní právo pro stát. Kdyby Nomura chtěla své akcie, a to i nabyté jinak než koupí od státu, prodat, musí se s potenciálním zájemcem dohodnout na ceně, poté oznámit tuto dohodu státu a ten může nárokovat odkup akcií za cenu, kterou si Nomura dohodla s potenciálním partnerem.
Kouzlo dalších šesti miliard.
Na první pohled to může vypadat, že stát má šanci Nomuru z IPB vyhnat a vzít si banku zpět, pokud by se ocitla ve vážných potížích. Tato pojistka je ale velmi fiktivní. Stát totiž neprodával majoritní balík, nýbrž jen 36 procent. K nim připojila Nomura již předtím držené akcie a dosáhla téměř k majoritě. To bylo ovšem před navýšením základního jmění z 5,68 na 13,38 miliardy korun. Dnes se tyto původně státní akcie podílejí na aktuálním základním jmění z pouhých patnácti procent. Valná hromada v listopadu by přitom měla schválit navýšení základního jmění o další 4,5 miliardy. Potom by se původní státní podíl rozředil na jedenáct a půl procenta.
Kromě toho, že by stát nezískal v IPB majoritu, připravil by se zřejmě nejen o investora, nýbrž i o šest miliard ve vlastním jmění IPB. Ty totiž Nomura právě na základě smlouvy se státem poskytla bance jako podřízený dluh. Pokud by si je nyní vzala zpět, klesla by IPB kapitálová přiměřenost, a nelze tedy vyloučit, že by ji stát musel kapitálově posílit. Pro již nyní zcela vyčerpaný Fond národního majetku by tak vznikla nutnost najít někde v krajní variantě osm miliard korun - dvě pro Nomuru a šest do vlastního jmění IPB.
Otázkou je, zda by Nomura jako dominantní vlastník mohla skutečně své peníze z podřízeného dluhu stáhnout. Jednak jej slíbila při privatizaci státu, jednak tato transakce mohla proběhnout jen na základě smlouvy mezi Nomurou a IPB. Její obsah samozřejmě není veřejnosti dostupný. Podřízený dluh je poskytován na dobu určitou. Nikde však není psáno, že by vzhledem ke specifickým okolnostem nemohly být podmínky jeho poskytnutí i splacení nějak provázány na privatizační dohodu se státem.
Virtuální hrozba.
Hrozba, že by Nomura sáhla k naplnění drastických okolností, jež by musely navrácení jejího podílu do rukou státu doprovázet, naštěstí není příliš reálná. Kromě mediální neúnosnosti takového případu by pro ni byla celá operace nevýhodná.
IPB je stále jednou ze čtyř velkých českých bank. Ona a Komerční banka jsou poslední velké peněžní ústavy, do nichž by mohl vstoupit skutečný strategický investor. Lze totiž předpokládat, že Erste Bank Sparkassen asi těžko bude chtít spořitelnu hned prodat - pokud ji koupí - a rovněž nic nenasvědčuje tomu, že KBC vstupovala do ČSOB, aby se jí okamžitě zbavila.
Komerční banka je přitom v současném stavu prodejná jen stěží. Žaloba minoritního akcionáře Aleše Hodiny na valnou hromadu stále blokuje nezbytné navýšení základního jmění, bez něhož nebude možné vyvést část špatných aktiv z banky, což se plánuje na leden příštího roku. Tato sekuritizace (jde o vyvedení části špatných úvěrů z banky na předem stanovenou dobu, čímž se zlepší kvalita jejího portfolia a především banka rozloží v čase povinnost tvořit k nim opravné položky) totiž proběhne formou prodeje úvěrů, samozřejmě pod jejich nominální hodnotou. Bance vznikne z této operace ztráta, o níž se sníží její vlastní jmění. A proto musí předtím navýšit akciový kapitál, aby byl propad vlastního jmění únosný.
Soud první instance sice žalobu minoritního akcionáře zamítl, ovšem odvolání se může táhnout dlouho. Premiér Miloš Zeman navíc zaujímá velice odmítavé stanovisko k jakékoliv další případné pomoci Komerční bance. Přitom lze čekat, že solidní strategičtí investoři - bude-li šance, že se do výběrového řízení přihlásí - budou čištění banky požadovat. Podle posledního prohlášení generálního ředitele KB Jana Kollerta banka spolupracuje s poradcem vlády pro privatizaci KB, společností Goldman Sachs, na dokončení informačního memoranda.
IPB jako perla.
V privatizaci KB může nastat ještě jeden zádrhel, a to výměna podílů vlastněných recipročně českou a slovenskou stranou v KB a ve Všeobecné úverové bance. Ačkoliv premiér Zeman po setkání se svým slovenským protějškem Mikulášem Dzurindou ohlásil, že se obě strany dohodly na výměně obou podílů, v praxi to zřejmě ještě nic neznamená. Slovenský podíl v KB má větší hodnotu než účast českého státu ve VÚB a tento rozdíl se musí při eventuálním vyrovnání kompenzovat. Premiér Zeman přitom novinářům neupřesnil, zda dohoda s Dzurindou vyřešila i tento problém. Naopak generální ředitel Komerční banky Jan Kollert na poslední tiskové konferenci uvedl, že premiéři se dohodli na výměně obou podílů „bez upřesňujících podrobností . To zřejmě znamená, že nadále není jasné to hlavní - kolik bude slovenská strana za výměnu chtít a zda jí to česká strana bude ochotná dát. Oba premiéři se tak zřejmě v zájmu pokračující privatizace KB a VÚB pouze pokusili o vyslání pozitivního signálu investorům, a k ničemu zásadnímu nedospěli.
Pokud skutečně existuje významná zahraniční finanční instituce, která by chtěla koupit velkou českou banku, pak se za nynější situace zdá být nejdosažitelnější IPB. Je známo, že po neúspěchu v privatizaci ČSOB se právě o tento peněžní ústav zajímá Deutsche Bank, po fúzi s americkou Bankers Trust největší finanční ústav světa. Její představitelé sice původně prohlásili, že o nic jiného než o ČSOB nemají zájem, nyní ovšem své záměry přehodnocují. To vyvolává u politiků optimismus, neboť doufají, že by Deutsche Bank mohla vstoupit do Komerční banky. Podle bankovních kruhů a osob blízkých německým finančníkům však doufají marně. Ve středu zájmu je IPB. Tou by možná nepohrdla ani americká Citibank. Hrozivou variantou je zájem z Ruska, o němž se také občas hovoří.
Spíš změna majitele.
Nomura přitom evidentně o prodeji uvažuje (týdeník EURO na to upozorňoval jako první již v létě). To není nic překvapivého, do IPB nešla jako strategický investor. V prestižním britském deníku Financial Times z 22. září záměr prodat podíl v české bance potvrdil i Randall Dillard, šéf Nomury Europe. Prohlásil, že se jedná s potenciálními kupci. Následně sice upřesnil, že jde spíše o odpovědi investorům, kteří mají o IPB zájem, ovšem o záměru zbavit se české banky již nikdo nepochybuje.
V českých politických kruzích se dokonce hovoří o tom, že by k transakci mělo dojít ještě do konce letošního roku. V bance však neprobíhá žádná hloubková prověrka hospodaření, investory zvaná due diligence, bez níž je změna majitele tak velkého balíku akcií nemyslitelná. Naopak, až na valné hromadě v prosinci chce představenstvo požádat akcionáře, aby banka mohla případnému investorovi sdělit i některé skutečnosti, jež jsou předmětem bankovního tajemství. Změna dominantního akcionáře v IPB se obecně očekává někdy v létě příštího roku. Zatím proběhla v bance hloubková kontrola ČNB. Její výsledky jsou tajné.
Je více méně jisté, že Nomura nemá v úmyslu využít možnosti odstupu od smlouvy s Fondem národního majetku. Mnohem víc může vydělat při prodeji celého kontrolního balíku strategickému investorovi. Hovoří se přitom o ceně v přepočtu ve výši dvaceti až pětadvaceti miliard korun (EURO 26/1999). Podle údajů k třetímu čtvrtletí letošního roku drží Nomura Europe v IPB 8,3 procenta akcií a nadace Saluka Investmens, v níž Nomura vykonává vlastnická práva, pak 38,34 procenta. Dohromady jde tedy o 46,6 procenta. To, že Japonci banku kontrolují, je dáno i tím, že Bankovní Holding, spřízněný se samotnou IPB, drží dalších deset procent akcií a Česká pojišťovna, v níž má banka spolu s PPF majoritu, 9,8 procenta akcií.
Objem peněz, které do IPB už Nomura napumpovala, ještě vzroste s plánovaným navýšením základního jmění IPB až o 4,5 miliardy korun. Minimálně polovinu z toho by samozřejmě jako téměř padesátiprocentní akcionář měla zaplatit Nomura. Zato by se výrazně zlepšily parametry IPB a stoupla by její cena.
Stát u zdi.
Přestože hrozba návratu původně státního podílu v IPB do vládní náruče nevypadá ani zdaleka vážně, musí se s ní počítat jako se skrytým nebezpečím. Nadneseně řečeno, stát by si na ni měl vytvořit oprávky. A ty dnes samozřejmě nemá. Dvě až tři miliardy na nákup by dohromady ještě dal. Dalších šest na případné zalepení díry ve vlastním jmění po odplynuvším podřízeném dluhu by se však už hledalo hůř. A jestliže dnes Nomura chce navyšovat jmění, asi to banka potřebuje. Reálnější nebezpečí však státu zřejmě hrozí ze skutečnosti, že by Nomura mohla svým právem hrozit při požadování případných garancí či státních výhod pro IPB. Je totiž podle osob blízkých jejímu vedení znechucena pohledem na miliardy, které tečou do spořitelny a Komerční banky. Z hlediska státu je logické, že sanuje pouze státní, a nikoliv soukromé banky. Z hlediska Nomury je však pravdou, že v nich řeší problémy vzniklé ve stejné době a ze stejných důvodů jako problémové úvěry v IPB. Kromě toho Union Banka je také soukromá a pomohla jí ČNB. Objektivně tak stát posiluje dotacemi konkurenční banky. Japonští bankéři by proto mohli chtít od státu pomoc a hrozit odstoupením od smlouvy, pokud by nebyli politici ochotni vyjít jejich návrhům vstříc. Případně vrácený balík již z hlediska kontroly banky nemá téměř žádnou cenu.
Erste chce čisté prádlo.
Stát přitom bude v nejbližších dnech řešit jiná problémová aktiva, a to v České spořitelně. Její sanace ještě prohloubí ztrátu Konsolidační banky. Generální ředitel Erste Bank Andreas Treichl minulý týden v Londýně prohlásil, že jeho peněžní ústav není ochoten převzít úvěrová rizika a požaduje, aby problém špatných úvěrů spořitelny řešila česká vláda. Podle jeho slov banka nehodlá exkluzivní jednání s vládou protahovat, a pokud se má dospět k dohodě, musí kabinet problém rizikových pohledávek vyřešit. „Nejsme připraveni sjednat tuto transakci, pokud bychom se museli obávat úvěrových rizik, které jsou součástí této banky, řekl Treichl podle agentury Reuters.
Šéf Erste jako možné řešení navrhl vládní garance na špatné úvěry nebo jejich vyvedení z banky. První náměstek ministra financí Jan Mládek sice nedávno uvedl, že v úvahu připadá kombinace obou těchto variant, ale koncem minulého týdne šéf financí Mertlík prohlásil, že garance z právních důvodů poskytnout nelze.
Jde o zhruba dvacet miliard.
Treichl odhadl, že objem špatných úvěrů dosahuje minimálně třetiny ze všech 150 miliard, které spořitelna rozpůjčovala. To rámcově odpovídá důvěrné informaci týdeníku EURO, že Erste požaduje vyřešení všeho, co spadá pod klasifikaci tři až pět, tedy nestandardní, pochybné a ztrátové úvěry. Nestandardních bylo ke konci prvního pololetí 5,8 miliardy korun, pochybných dvanáct a ztrátových 31,8 miliardy. Dohromady jde tedy o 49,6 miliardy.
To vcelku odpovídá Treichlovu odhadu. Česká spořitelna přitom na tyto úvěry vytvořila opravné položky zhruba ve výši padesáti procent. Tato skutečnost poměrně dobře koresponduje s údajem, který nedávno unikl z ministerstva financí a říká, že stát by měl spořitelně pomoci zhruba dvaadvaceti miliardami korun.
Treichlovy požadavky nejsou nepřiměřené. Finanční divize General Electric si při koupi Agrobanky vyhradila dokonce ještě výhodnější podmínky. Rovněž požadovala vyvedení všech úvěrů s klasifikací tři až pět. Navíc si Agrobanka musela před vstupem strategického partnera vytvořit oprávky ve výši padesáti procent dokonce na všechny sledované úvěry. Běžně se na tyto pohledávky vytvářejí oprávky ve výši pouhých pěti procent.
Kolik by naopak stát mohl za spořitelnu získat, se zatím neví. Koncem minulého týdne měla Erste předat variantní nabídky české straně. Podle dostupných informací však zřejmě existuje nabídka pouze jedna. Tiskový mluvčí ministerstva financí Libor Vacek oznámil, že ji převezme poradce pro privatizaci spořitelny Merrill Lynch a předá ji řídícímu výboru pro privatizaci bank. Erste vydá ke své nabídce tiskové prohlášení tuto středu. Nicméně už minulý týden Karel Machytka, mluvčí pražské dcery Erste, pro EURO alespoň potvrdil, že zájem je o celý státní podíl, tedy o dvaapadesát procent.
FNM není kouzelný měšec.
Problémy českých bank by měly zjevně dopadnout především do hospodaření FNM. Ten je jejich akcionářem a navíc se obecně má za to, že sanaci bank a ztrátu Konsolidační banky, byť by se měla správně zakousnout do státního rozpočtu, uhradí právě výnosy z privatizace. To se však nakonec vůbec nemusí povést. Letos by bilance FNM měla skončit jako vyrovnaná. Příští rok čekají na privatizační peníze Mertlíkovy mimorozpočtové fondy dopravy a bydlení.
V podstatě je jedno, kdo co nakonec zaplatí. Pokud zůstanou dluhy po fondu, zaplatí je zase stát, který za jeho závazky ručí. Již na podzim minulého roku odeslal tehdejší ministr financí Ivo Svoboda do vlády materiál, který uvedl, že největší fiskální rizika tohoto státu spočívají v závazcích, které po sobě zanechají transformační instituce. Matematicky zatím nic na takovou katastrofu neukazovalo. Majetek fondu je oceněn trhem asi na dvě stě miliard korun. Nyní známé závazky dosahují stovky miliard.
Ocenění aktiv však vychází z cen pražské burzy. Ty neodpovídají prodejním cenám velkých balíků, ale rovněž nezohledňují možné závazky státu vyplývající z prodeje jeho majetkových účastí. Stejně tak nejsou nikde vyčísleny závazky za odstraňování ekologických škod. Fond národního majetku také poskytl garance za jiné instituce. Ministerstvo financí vyčíslilo garance, které jsou již kvantifikovatelné, na třiadevadesát miliard korun. K stanovení této výše došlo zhruba před rokem při tvorbě materiálu o nepřímých závazcích státu ohrožujících fiskální stabilitu. Čerstvější údaje zatím nejsou k dispozici. Samo ministerstvo upozorňuje, že výpočty z jedné strany dluhy nadhodnocují tím, že nezkoumají kvalitu pohledávek, z druhé strany ale podhodnocují, neboť neberou v úvahu náklady na obsluhu dluhů.
Jen pro úplnost - mimorozpočtové potenciální závazky státu, které má na triku ministerstvo financí, už dávno přešplhaly hranici sto padesáti miliard korun.
Komerční banka Standard v červeném
Čtyřmiliardovou účetní ztrátou končí hospodaření Komerční banky po letošním třetím čtvrtletí. Vlastní jmění tak dále kleslo ze 20,5 miliardy korun na 16,5 miliardy korun. Kapitálová přiměřenost se zatím drží nad devíti procenty. Jde o výsledek očekávaný stejně, jako se počítá s červenými čísly za celý letošní rok a zřejmě i posledních dvanáct měsíců tisíciletí.
KB prodala 23,1 miliardy korun svých aktiv Konsolidační bance, a to za 13,6 miliardy korun. Tím jí klesl objem klasifikovaných úvěrů, především těch ztrátových, na 40 miliard korun, což je 18 procent všech půjček. Na konci loňského roku stejně jako v pololetí letošního dosahoval poměr ztrátových k celkovému objemu úvěrů necelých dvaadvaceti procent. Ovšem i přes operaci s Konsolidační bankou zůstává Komerční bance stejný poměr mezi úvěry pod zvláštní kontrolou (jde o tři nejhorší kategorie, tedy ztrátové, pochybné a nestandardní). Ke 30. září činí 29,2 procenta, ke konci loňského roku to bylo 28,6 procenta.
Odprodej části špatných úvěrů má přímý pozitivní dopad na hospodaření banky ve výši 9,5 miliardy korun. Ani tato operace ovšem neučiní Komerční banku příliš atraktivní pro zahraniční investory a je otázkou, zda se bez dalšího čištění, případně navýšení základního jmění, které je stále zablokováno, udrží ukazatel kapitálové přiměřenosti nad povinnými osmi procenty. Sama KB chystá podle slov svého generálního ředitele Jana Kollerta sekuritizaci další části svých aktiv, a to ve spolupráci s ING Barings.
Bance se podle zveřejněných údajů zatím nedaří snížit vysokou závislost objemu jejích výnosů na výnosech z úroků. Ačkoliv jí meziročně kvůli klesajícím úrokovým sazbám (marže banky se nesnížila, naopak mírně vzrostla ze 3,17 v pololetí na 3,32 procenta) klesly čisté úrokové výnosy o 30 procent, výnosy z poplatků a provizí zůstaly v podstatě stejné. Nesnížily se ani provozní náklady, personální náklady dosahují ke konci letošního třetího čtvrtletí v podstatě stejného objemu jako loni ke stejnému datu - tři a půl miliardy korun. Počet zaměstnanců klesl od konce loňského roku zhruba o čtyři sta na 13 585. Obměněný management banky se tak zatím zvyšováním produktivity své práce příliš chlubit nemůže.
Ke špatným úvěrům banka vytvořila k 30. září 10,9 miliardy korun rezerv (loni to byl téměř dvojnásobek - 19,1 miliardy). Z toho zhruba třetina byla přímo vyvolána opatřením ČNB, téměř stejný objem pak překlasifikací, tedy tvorbou dodatečných opravných položek kvůli zhoršování úvěrového portfolia.
(ina)
IPB Zisk polykají rezervy
Čistý zisk za tři čtvrtletí klesl v Investiční a Poštovní bance z 893 milionů na sedm set milionů korun. Podle generálního ředitele Jana Klacka jde výlučně o vliv vysoké tvorby opravných položek a rezerv, protože zisk před tvorbou rezerv stoupl meziročně o 39 procent a dosáhl 6,783 miliardy korun. Právě vytváření rezerv je také příčinou toho, že ani celoroční výsledky banky nebudou odpovídat očekávání. Místo dvou miliard má dosáhnout pouze jedné. Ke splnění kapitálové přiměřenosti podle nových opatření ČNB banka tak považuje za nutné zvýšit jmění již na nadcházející valné hromadě 16. listopadu o 4,46 miliardy korun.
Na trhu přitom IPB pokračuje v razantní expanzi, především díky sílící pozici v retailu. Banka dosáhla na trhu primárních vkladů podílu již 19,5 procenta, což je nárůst o více než čtyři procentní body. Je však zřejmé, že tato expanze má své chybičky. Tou podstatnou je skutečnost, že 96,5 procenta primárních vkladů je krátkodobých a netermínovaných. To předurčuje i vývoj na druhé straně bilance, kde roste obchodní portfolio cenných papírů včetně pokladničních poukázek. Banka totiž vzhledem ke struktuře primárních vkladů musí udržovat velmi vysokou likviditu. Přitom však roste i objem úvěrů poskytnutých nebankovním klientům, a to o úctyhodných 16,4 procenta. I zde je však zřetelný posun ke krátkodobým úvěrům.
Podíl klasifikovaných úvěrů na úvěrovém portfoliu se stále zvyšuje a za rok stoupl z 26 procent na 27,2 procenta. Zjevný je přitom trend propadávání klasifikovaných pohledávek do stále horších kategorií. Jako zcela ztrátové jsou klasifikovány úvěry v rozsahu 19,5 procenta, zatímco loni ve stejnou dobu to bylo jen 17,6 procenta. To si vyžádalo rychlý růst rezerv a oprávek celkem o 17,6 procenta.
(pp)
Česká spořitelna Rekordní ponor
Hospodaření České spořitelny za tři čtvrtletí letošního roku skončilo podle českých účetních standardů se ztrátou sedmi miliard korun. Ve srovnatelném období minulého roku šlo přitom pouze o ztrátu 0,9 miliardy korun. Podle mezinárodních standardů dosáhl letošní schodek v hospodaření za tři čtvrtletí dokonce plných 9,5 miliardy korun. Ještě před dvěma roky šlo přitom jen o 324 milionů korun.
Ztrátu způsobilo především pokračující zhoršování úvěrového portfolia banky. ČS za první tři čtvrtletí vytvořila na riziková aktiva rezervy za 11,5 miliardy korun, což je o 4,3 miliardy více než ve stejném období minulého roku. Její bilanční suma se meziročně snížila o 1,5 procenta na 386 miliard korun, podle mezinárodních účetních standardů dosáhla bilanční suma 351,7 miliardy korun.
Kapitálová přiměřenost banky dosáhla k 30. září 10,89 procenta, čímž splňuje osmiprocentní limit ČNB. Pozitivní je snížení všeobecných provozních nákladů o 200 milionů na 8,5 miliardy korun. Česká spořitelna mimo jiné meziročně snížila počet pracovníků o 1260 na současných patnáct a půl tisíce.
(čtk)
