O koupi domácí pivovarské jedničky se uchází i několik českých investorů
Když v roce 1999 ovládla skupina SAB Miller společnost České pivo, kam kromě Plzeňského Prazdroje patřily také nošovický Radegast či Kozel z Popovic, nemálo patriotů zalitovalo, že jedna z nejznámějších tuzemských značek definitivně padla do cizích rukou.
Jenže. Zhruba sedmnáct let poté by při troše „štěstí“ mohl Plzeňský Prazdroj opět ovládnout český kapitál. Největší světový výrobce piva AnheuserBusch InBev se dohodl na fúzi s konkurenčním SABMillerem. Pokud chce k takové akci získat souhlas Evropské unie, bude se muset zbavit všech aktiv koncernu ve střední a východní Evropě.
Mezi společnostmi na prodej – polskou Kompanií Piwowarskou či rumunskými Ursus Breweries – jsou i plzeňské pivovary sdružující ležák Pilsner Urquell a značky Gambrinus, Radegast a Velkopopovický Kozel.
A v řadách zájemců o koupi figurují i české skupiny. Redakce týdeníku Euro má potvrzeno z několika důvěryhodných zdrojů, že jsou nejméně čtyři. A nejaktivnější z nich jsou v tuto chvíli dvě.
Chceme rychlou analýzu
Jednou z nich je skupina PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera, jehož investiční apetit po úspěšné akvizici O2 roste. Další na seznamu vážných zájemců jsou i byznysmeni Tomáš Němec a Oldřich Šlemr.
Podnikatelé koncem loňského roku prodali gumárenskou společnost ČGS Holding švédské firmě Trelleborg zhruba za 31 miliardy korun. Na účtech tak mají poměrně dost hotovosti. Ovšem je otázkou, zda jim bude na nákup Plzeňského Prazdroje stačit. Cena prodávaného podniku se odhaduje na 60 až 100 miliard korun.
Týdeník Euro hovořil na téma Plzeňský Prazdroj s několika investičními poradci.
Také oni potvrzují, že ryze českých zájemců o pivovary je více. „Před několika týdny mě oslovily dvě velké české investiční skupiny s tím, že se prodává Plzeňský Prazdroj, zda by bylo možné udělat nějakou rychlou analýzu, v jaké ekonomické situaci je pivovarská skupina a jaká je aktuální situace na českém trhu, možnosti exportu a podobně. Pokud by vyšla čísla dobře, měly by za určitých okolností zájem se soutěže o prodej Prazdroje a spol. zúčastnit,“ sdělil jeden z poradců. Jeho jméno týdeník Euro nezveřejňuje s ohledem na citlivost transakce.
Cena může být nižší
I když se hodnota plzeňské skupiny odhaduje až na sto miliard korun, prodejní cena nakonec může být mnohem nižší. Což je dobrá zpráva pro domácí investory, kteří nedisponují tolika penězi jako ostřílené zahraniční skupiny. „Všichni zájemci vědí, že Belgičané střední a východní Evropu prodat musejí, takže jim mohou diktovat a Belgičané chtě nechtě budou muset s cenou dolů,“ myslí si Jan Veselý, pivovarský analytik a bývalý předseda Českého svazu pivovarů a sladoven.
Teoreticky by kontrakt mohlo zlevnit i rozdělení nabízeného balíku. Vlastník by si třeba mohl pořídit jen českou divizi – Pilsner Urquell, Gambrinus, Radegast a Kozla. V takovém případě se podle zjištění týdeníku Euro mluví o ceně 49 miliard. Podobnému scénáři ale Veselý a další oslovení pivovarští odborníci příliš nevěří a nedávají mu ani šanci. „Je to podobná situace jako v řeznictvích před rokem 1989. Kdo chtěl svíčkovou, musel si přikoupit i bůček, protože řezník věděl, že samotný bůček neprodá,“ tvrdí Veselý. „Stejně tak si Belgičané uvědomují, že kdyby prodali jen Prazdroj, zbytek skupiny si už nikdo nekoupí. K prodeji bude buďto všechno, nebo nic,“ doplňuje jedním dechem.
Zájemci z ciziny
V České republice sice několik vážných zájemců o koupi je, ale nesmí se zapomenout ani na potenciální kupce ze zahraničí. Pro ně je Pilsner Urquell zajímavý především jako prémiová značka. Pomohlo jí i to, jak se k ní v uplynulých letech chovali lidé ze SABMilleru – nikdy nedovolili licenční výrobu v zahraničí. Z Plzeňského Prazdroje se proto dá vybudovat silná exportní značka. „Má to smysl pro toho, kdo nemá silný evropský brand, ale dokáže zajistit distribuci,“ uvádí finančník, který si nepřál být jmenován.
Nejaktivněji v posledních měsících působí Japonci a Číňané. Třeba tokijská Asahi Group vypadá velmi odhodlaně, její podniky v Japonsku vaří spodně kvašený ležák velmi podobný tomu plzeňskému.
Asahi se už předběžně domluvila se skupinou AnheuserBusch InBev na převzetí několika značek – Peroni, Grolsch a Meantime. A podle některých informací ji kontrakt v přepočtu za 67,5 miliardy korun tolik vyčerpal, že aktuálně žádnou další akvizici nepřipravuje. Otázkou je, jak zareaguje další japonská skupina Kirin.
Vyloučit se nedá ani čínská rodina CEFC. Lapasan, jedna z jejích firem, se už na českém pivním trhu pohybuje, za stoprocentní podíl ve skupině Lobkowicz Group zaplatila více než 1,9 miliardy korun. Patří jí tak regionální značky v Protivíně, Jihlavě, Uherském Brodě či Černé Hoře.
Naopak ze hry jsou tradiční pivovarnické skupiny usazené v Evropě. Vědí, že tenhle nákup by jim neprošel přes antimonopolní úřady. „Strategie akvizic se řeší na globální úrovni a je striktně interní. Pro nás je tedy rozhodující pracovat s tím, co máme, a bojovat o každý půllitr,“ odmítá cokoli komentovat Jiří Hauptmann, mluvčí společnosti Heineken ČR.
Proč do toho AB šel
Českým patriotům se tak může zdát fúze AnheuserBusch InBev a SABMilleru nelogická – proč se obchod uskutečnil, když jeho podmínkou je, že pivovary ve střední a východní Evropě se musejí ihned prodat Podobný pocit – tedy že Prazdroj je národním bohatstvím – zřejmě do licitování o koupi žene i české byznysmeny.
Jenže tenhle motiv na globální úrovni nefunguje. Plzeňský podnik není pro společnost AnheuserBusch InBev příliš zajímavý a kvůli němu se rozhodně do nákupu SABMilleru nepouštěli. Hlavním důvodem bylo získat přístup na trhy v Africe.
„AnheuserBusch v Africe doteď vůbec není, se SABMillerem si koupili především světadíl.
Tamější trh poroste, v Evropě už ne,“ analyzuje Jan Veselý.
Co na to stát
Poměrně kuriózní nádech současnému dění dodal spolek Právovárečné měšťanstvo v Plzni a primátor města Martin Zrzavecký (ČSSD). Znárodnění Měšťanského pivovaruPlzeňského Prazdroje po druhé světové válce právovárečníci neuznávají – podnik jim prý jako majitelům plzeňských domů s právem sladovat, vařit a prodávat pivo stále patří.
Proto spolu se Zrzaveckým vyzvali českou vládu, aby pivovar odkoupila ona.
„Chtěl bych vás tímto vyzvat k podpoře ze strany státu, respektive vlády České republiky a k zahájení konkrétního jednání, jež by mělo za cíl nákup tohoto ziskového a pro Českou republiku důležitého podniku,“ píše Zrzavecký premiérovi.
Nápad podle některých znalců není až tak úplně fantasmagorický. Třeba podle experta na evropskou pivní legislativu Ladislava Černého. „Kdyby to koupil stát, bylo by to ideální. Zahraniční vlastníci totiž tlačí především na ekonomický zisk, kvalita je pro ně až v závěsu,“ má jasno.
Piva z Plzeňského
Prazdroje
1. Pilsner Urquell (Plzeň)
2. Gambrinus (Plzeň)
3. Velkopopovický Kozel (Velké Popovice)
4. Radegast (Nošovice)
5. Birell (Nošovice)
6. Master (Velké Popovice)
7. Diskontní značky: Primus, Klasik
Čeho se Anheuser-Busch
InBev bude zbavovat
1. Dreher Breweries (Maďarsko)
2. Ursus Breweries (Rumunsko)
3. Kompania Piwowarska (Polsko)
4. Plzeňský Prazdroj (Česká republika)
5. Pivovary Topvar (Slovensko)
Hospodaření Plzeňského
Prazdroje v roce 2015
Tržby: 14,4 miliardy Kč
Zisk: 3,7 miliardy Kč
Celkový výstav: 10 milionů hektolitrů
Export ležáku Pilsner Urquell: 792 tisíc
hektolitrů
Kdo chtěl svíčkovou, musel si přikoupit i bůček, protože řezník věděl, že samotný bůček neprodá. Stejně tak Belgičané samotný Prazdroj neprodají. Kdyby to koupil stát, bylo by to ideální. Zahraniční vlastníci totiž tlačí především na ekonomický zisk, kvalita je pro ně až v závěsu.
Možná strategie prodeje Je pravděpodobné, že Plzeňský Prazdroj a Kompania Piwowarska se prodají v jednom balíku za čtyři miliardy dolarů – dvě miliardy připadnou na českou část, druhá polovina na polskou. V současném světě levných peněz by přitom kupec musel dát z vlastní kapsy okolo jedné miliardy dolarů, zbylé tři miliardy by získal od bank.
O autorovi| Vadim Fojtík, fojtik@mf.cz; Ondřej Stratilík stratilik@mf.cz
