Státem dotovaná rekordní česká dividenda
Za pár týdnů to budou už čtyři roky, co tehdejší předseda vlády Miloš Zeman velmi přesvědčivě hřímal do televizních kamer a děsil národ poplašnou zprávou o tom, že „z Investiční a Poštovní banky jsou nenávratně přelévány desetimiliardové hodnoty na Kajmanské ostrovy“. Toto prohlášení bylo dle expremiéra podloženo spolehlivými informacemi a stalo se jednou z bezprostředních pohnutek pro uvalení nucené správy na IPB a její následný prodej do rukou ČSOB à la víkendový kulový blesk. Páně Zemanovy spolehlivé informace se však nikdy nepotvrdily. Ani nemohly být potvrzeny – prostě to nebyla pravda. Nikdo tehdy nikam žádné peníze nepřeléval. Šlo o fámu, záměrně vyvolanou s cílem urychlit zásah vlády v IPB a definitivně odklepnout konspirativní obchod mezi uzavřený mezi vysokými státními úředníky a šéfy ČSOB.
Historická dividenda.
IPB byla údajně v žalostném stavu, protože zahraniční investor – japonská investiční banka Nomura – o ni nepečoval, tak praví stát. Nomura naopak říká, že IPB byla ve skvělé kondici, ale diskriminační politika státu při udělování veřejné podpory v bankovním sektoru ji zahnala do kouta. Od té doby se vlečou spory, kdo co zavinil a kdo má komu nahradit škodu. Pozoruhodný paprsek světla vrhla do tohoto propletence nedávná valná hromada ČSOB. Ta schválila vyplacení dividendy v celkové výši necelých deseti miliard korun, z toho dvě třetiny z nerozděleného zisku minulých let. Jde o největší dividendu schválenou akcionáři jakékoli akciové společnosti v historii České republiky. Tyto peníze teď poputují do Belgie, na konto vlastníka ČSOB, kterým je bankovní dům KBC. Výplata dividendy je důkazem, že převzetí IPB nebylo ze strany ČSOB charitativním gestem pomoci českému státu, který se potřeboval zbavit údajně zbědované IPB, nýbrž lukrativním a výnosným obchodem. Nomura se domnívá, že ČSOB na podezřelém kšeftíku vydělala 40 až 50 miliard korun a že tento zisk se počínaje včerejškem začíná pomaloučku přelévat do ciziny. Této skutečnosti si nepochybně povšimnou i soudci, kteří zasedají v londýnském arbitrážním tribunálu UNCITRAL. Přibližně za rok by měli rozhodnout, jaká že vlastně byla skutečná hodnota IPB, jaké bylo chování jednotlivých lovců skotačících kolem skomírajícího finančního lva, kdo byl poškozen a kdo má za způsobenou škodu dostat zaplaceno. A kolik…
Beze smíchu.
Tisková zpráva ČSOB s informací o výplatě dividendy byla ve středu embargována do pozdního odpoledne. Takové embargo se na základě mých dlouholetých zkušeností často vyhlašuje proto, aby už novinářům před uzávěrkou nezbyl čas na shánění dalších podrobností, zejména komentářů zainteresovaných stran, které by k tomu mohly něco zajímavého, kritického dodat. Přesto jsem jako mluvčí Nomury nabídl svou výše citovanou poznámku o „lukrativním výnosném obchodu“ redakci ČTK a čekal jsem, kdy se ozve potrefená husa. A vida – za pár minut se na ČTK objevila replika kolegy Milana Tománka, šéfa komunikace v ČSOB: „Jakýkoli analytik se tomuto tvrzení musí velmi hlasitě smát, již v roce 1999 bylo na nerozděleném zisku 36 miliard“. Číselný údaj je určitě v pořádku, ale k smíchu toho moc není. Nerozdělené zisky totiž tvoří většinu kapitálu každé banky. Jenže kdyby šlo o peníze, které je možné vyplatit na dividendách, tak by asi v roce 1999 KBC musela při privatizaci ČSOB zaplatit o pár korun více, než těch čtyřicet miliard, které zaplatila.
Pěkný dárek.
Pointa je v tom, že zatímco ostatní banky musí s vlastním kapitálem nakládat opatrně v rámci běžné provozní praxe, ČSOB ho může s lehkým srdcem rozpouštět. Dostala totiž od státu v podobě IPB takový dárek, že se rázem vyhoupla ze čtvrté příčky českého bankovního žebříčku do čela. Státní garance posílily rozvahu ČSOB natolik, že v posledních letech nemusela tvořit opravné položky. Současný stav ji opravňuje k optimismu při výhledu do budoucna, právem si věří a očekává rychlou tvorbu nového kapitálu. Důvod k oslavě i ke gratulaci? Jak pro koho. Daňový poplatník se asi radovat nebude, protože úspěch ČSOB je založen především na státních garancích na aktiva z IPB. Tomu se zase možná budou velmi hlasitě smát bruselské orgány zkoumající dodržování pravidel při udělování veřejné podpory.
