Miliardy mají zpoždění

Peníze za Unipetrol nepřišly, Severočeské doly se neprodaly, Telecom vázne

Prodej státního majetku měl v letošním roce přinést státu téměř 26 miliard korun. Měly přijít peníze za Unipetrol, plánován byl prodej Severočeských dolů a Sokolovské uhelné a stát počítal s tím, že se zbaví i svého podílu v OKD. Nakonec však Fond národního majetku (FNM) letos sklidí mnohem méně peněz, než čekal, a bude vyškrabovat poslední zbytky disponibilních zdrojů, které mu zůstaly z minulých let.

Čekání na peníze PKN.

Vládě se letos konečně na druhý pokus podařilo najít kupce většinového balíku akcií ve společnosti Unipetrol. Kabinet koncem dubna rozhodl, že státní podíl zhruba 63 procent prodá polské společnosti PKN Orlen. Ta za akcie firmy zaplatí 13,05 miliardy korun. Počátkem června stát podepsal s PKN kupní smlouvu. Převod akcií a doplacení kupní ceny však již několik měsíců vázne. Uskutečnění transakce totiž musí posvětit Evropská komise, respektive rozhodnout, zda prodejem podílu neposkytla Česká republika polské společnosti státní podporu. To se již komisi podařilo prozkoumat se závěrem, že o státní podporu nejde. Nyní se ještě čeká na další rozhodnutí komise, která musí posoudit, zda při transakci nebyla porušena antimonopolní pravidla. Teprve poté PKN Orlen doplatí zbytek kupní ceny za akcie Unipetrolu. Na konci června složila polská firma na zvláštní účet první splátku přibližně 1,3 miliardy korun. Na peníze od PKN netrpělivě čeká několik institucí (mimo jiné Státní fond dopravní infrastruktury a bydlení) nemajících dostatek financí. Některé své závazky proto musí přesouvat na pozdější termíny. Zdlouhavé rozhodování Evropské komise poněkud rozladilo i vedení PKN Orlen. To totiž dosadilo do dozorčí rady Unipetrolu své dva zástupce. Kvůli tomu, že bruselský antimonopolní úřad transakci neschválil, však zástupci PKN na své posty počátkem srpna rezignovali. O podíl v Unipetrolu projevilo v lednu původně zájem osmnáct firem, nabídky do termínu uzávěrky však předložilo jen sedm, kazašská státní společnost KazMunaiGaz, kanadský koncern Norex Petroleum, česko-slovenská finanční skupina Penta, PKN Orlen, Royal Dutch/Shell, maďarský MOL a německá pobočka ruské ropné společnosti Tatněfť, firma Efremov Kautschuk. Vláda do druhého kola pustila pouze PKN Orlen, MOL a Royal Dutch/Shell. Z postoupivší trojice však pouze polská firma podala nabídku na koupi státního podílu. Privatizační tendr doprovázelo několik sporů. Například společnosti PKN Orlen a MOL si několikrát stěžovaly Fondu národního majetku, že jim Unipetrol neposkytl dostatek informací potřebných pro prověrku holdingu. Generální ředitel Unipetrolu Pavel Švarc však v dopise šéfovi FNM Janu Juchelkovi vysvětlil, že předání dat nebránil jen tak z rozmaru. Rozhodl tak poté, co zjistil, že MOL do svého týmu pro due diligence ve Spolaně Neratovice zařadil čtyři manažery z vedení BorsodChemu, tedy největšího konkurenta Spolany. A to aniž by o tom kohokoliv informoval a bez podepsané dohody o mlčenlivosti. Shell zase neměl na seznamu pro due dilligence jediného svého zástupce, ale například lidi ze společnosti KazMunaiGaz, firmy, kterou stát z tendru vyřadil ze strategických důvodů. PKN plně ovládne jen některé dceřiné společnosti prodaného holdingu, zatím se spekuluje o čtyřech. PKN chce na základě dohody se svými privatizačními partnery, firmami Agrofert a ConocoPhillips, ponechat Chemopetrol, Unipetrol Rafinérie a Unipetrol Trade. Benzinu má do budoucna kontrolovat ze 70 procent, 30 procent připadne firmě ConocoPhillips. Agrofert má naopak získat stoprocentní účast v Kaučuku a Agrobohemii, která kontroluje Lovochemii a Aliachem. Agrofert má rovněž převzít většinový podíl Unipetrolu v Paramu, kde by PKN měl být po vypořádání dohodnutých transakcí jen minoritním vlastníkem. Poláci ovládnou i České rafinérskou.

Umouněné uhlí.

Původně měla vláda představu, že stát na konci roku 2004 nebude vlastnit už vůbec žádné akcie uhelných společností. Nejvýznamnější hnědouhelná, Severočeské doly, jsou však i po privatizačním tendru stále pod státní kontrolou a kolem prodejů dalších uhelných akcií se odehrály poměrně dramatické události. Během roku se nicméně ukázalo, že skutečná hodnota dolů je nad očekávání vysoká.
Tendr na obě hnědouhelné společnosti proběhl již loni a už před Vánoci bylo jasné, kdo podal nejvýhodnější nabídky. V případě Severočeských dolů to byla slovenská finanční skupina J&T a v případě Sokolovské uhelné manažerská společnost Sokolovská těžební. Původní jasný favorit v soutěži o Severočeské doly, Mostecká uhelná (MUS), se ale ocitl zcela mimo hru, protože jeho cenová nabídka, ani podnikatelský záměr v soutěži neobstály. Už před druhým kolem soutěže mu přitom komise odstranila z cesty elektrárenskou společnost ČEZ, která měla zájem získat majoritu ve svém největším dodavateli uhlí. Její generální ředitel Jaroslav Míl dokonce za svůj vstup do tendru zaplatil svým křeslem a byl odvolán. Po největší bitvě lobbistů v dějinách české privatizace a třech a půl měsících vyjednávání vláda rozhodla, že tendr zruší a privatizaci Severočeských dolů odloží. Vzdala se tak 7,5 miliardy korun, které nabízeli slovenští finančníci. O Sokolovské uhelné začala exkluzivně vyjednávat se Sokolovskou těžební. Jednání byla po několika týdnech dovedena do zdárného konce a dosažená cena ve výši 2,6 miliardy přesáhla původní očekávání. Nové rozhodnutí o prodeji Severočeských dolů mělo padnout do prosince letošního roku, ale nakonec opět nepadne. Zákulisní bitva pokračuje a do hry se vrátil ČEZ s novým generálním ředitelem Martinem Romanem. Na počátku prosince ministr průmyslu a obchodu Milan Urban v rozhovoru v Lidových novinách dokonce prohlásil, že ČEZ se může v budoucnu stát vlastníkem nejen Severočeských dolů, kde stále drží akciový podíl 36 procent, ale může ovládnout i MUS. Vláda prý preferuje integraci obou společností těžících na jednom ložisku. Týdeník EURO má informace, že Roman již dokonce nechal zpracovat ocenění MUS, které se údajně pohybuje nad deseti miliardami korun. Vlastník MUS, skupina Appian, však zatím zřejmě nechce prodat. Naopak v zákulisí se nyní formuje koncept, na jehož základě by se o státní Severočeské doly podělil ČEZ nejen s Mosteckou uhelnou, ale ještě se Sokolovskou těžební, pro níž by integrace dvou severočeských společností bez její účasti znamenala vznik nebezpečného a silného konkurenta. Lze očekávat, že bitva o hnědé uhlí propukne opět plnou silou hned v prvních měsících příštího roku.
Zato černé uhlí bylo vyřešeno hladce, nicméně za účasti policie. Minoritní akciový podíl státu získal za 4,1 miliardy většinový vlastník dolů, firma Karbon Invest. A to krátce poté, co byli oba její vedoucí představitelé Viktor Koláček a Petr Otava obviněni policií z tunelování firmy, a tudíž z poškozování státního akcionáře. Stalo se tak jen pár hodin předtím, než měl Karbon Invest podat privatizační nabídku na Sokolovskou uhelnou. Okamžitě se vyskytly spekulace, že trestní stíhání mělo ostravské uhlobarony od zájmu o Sokolov odradit, k čemuž nakonec také došlo. V listopadu však Karbon Invest opět překvapil, když Otava s Koláčkem oznámili, že Karbon Invest prodali společnosti RPG Industries, za níž jedná známý finančník Zdeněk Bakala. Majetková struktura této společnosti však není známa a spekuluje se o tom, že v zásadě je jedinou změnou omezení vlivu Viktora Koláčka, zatímco Petr Otava posílil svou pozici. Koláček byl totiž pro řadu obchodníků v branži jen málo přijatelným partnerem pro jednání. Karbon Invest nyní deklaruje, že se chce zaměřit na privatizaci polských dolů, ale není vyloučeno, že projeví opět zájem i o české hnědé uhlí.

Telecom podruhé.

Začátkem letošního roku se opět rozjela privatizace Českého Telecomu, kterou před pár lety sice zahájila již Zemanova vláda, ale potom ji v listopadu 2002 Špidlův kabinet bez výsledku ukončil. Tehdy se 1,82 miliardy eur jako nabídka konsorcia TDC/Deutsche Bank za 51 procent Českého Telecomu zdála ministrům nedostatečná. Tato částka v korunách tenkrát, ale i dle současného kursu, znamenala 55 miliard. Mezitím však Český Telecom odkoupil za 1,1 miliardy dolarů od americké firmy Verizon důležitých 49 procent Eurotelu, aby stoprocentně ovládl mobilního operátora. Z jeho čela byl za hektických okolností odejit poměrně úspěšný Američan Terrence Valeski. Vystřídal ho Michal Heřman. Už před tím však řízení celého Českého Telecomu stát po odchodu Přemysla Klímy svěřil Gabrielu Berdárovi, který přišel z firmy Dell. V orgánech a managementu obou firem se loni změnilo obsazení prakticky všech klíčových postů. Ministerstvo informatiky Vladimíra Mlynáře ztratilo během pár měsíců veškerý svůj - dříve poměrně značný - vliv. Naopak pozice upevnili lidé blízcí premiéru Stanislavu Grossovi a ministru financí Bohuslavu Sobotkovi. Oni také udávají směr privatizačnímu procesu. Tito dva klíčoví politici ČSSD postavili Mlynáře mimo hru poté, co jeho podřízení v komisi na výběr privatizačního poradce letos na jaře svými svéráznými hodnoceními výrazně ovlivnili výsledek tendru ve prospěch CSFB/ČS (EURO 22/2004). Privatizace nabrala několikaměsíční zpoždění v polovině roku kvůli pádu Špidlova kabinetu. Vláda dnes očekává, že za státní podíl získá minimálně 60 miliard korun, ale peníze z prodeje nutně potřebuje ještě v roce 2005. Právě proto vypukla nevídaná diskuse kolem způsobu privatizace. Ministr Sobotka prosazoval prodej na kapitálovém trhu, protože tato cesta zaručí rychlý přísun peněz do státní pokladny. Jiní ministři (například Mlynář) zase prosazovali přímý prodej strategickým či finančním investorům. Jsou totiž přesvědčeni, že tak stát získá bonus pro majoritní podíl, tedy větší výnos, než slibuje privatizace prostřednictvím kapitálového trhu. U přímého prodeje však existuje hrozba, že kvůli složitosti transakce vláda peníze dostane až před volbami v roce 2006. V prosinci kabinet překvapivě zvolil poměrně nevyzkoušenou a riskantní variantu: pokud se do konce března nepodaří dohodnout se strategickým investorem, bude Český Telecom prodán na burze. Rizikem je, že pokud se nenajde kupec s nabídkou, která by vládu uspokojila, o podnik ztratí zájem investoři, kteří by kupovali jeho akcie na kapitálovém trhu. Největší zájem o Český Telecom má zatím Swisscom, hovoří se o dánském TDC a o France Télécom. Vážným zájemcem může být mezinárodní mobilní operátor Vodafon ve spojení s nějakým finančním investorem. Šéf Fondu národního majetku Jan Juchelka říká, že zájem má až sedm investorů.