Ministr Čunek prý ve prospěch firmy Purum nelobboval, ale konzultoval
„Kšefty spojené s ekologií byly nejšpinavějšími obchody, s nimiž jsem se někdy setkal,“ říká bývalý úředník Fondu národního majetku. Likvidace ekologických škod, kterou se stát zavázal zaplatit, je dle něho jedním z nejlukrativnějších a nejméně rizikových byznysů. Vzhledem ke své dnešní pozici a k účasti zelených ve vládě si přál zůstat v anonymitě. Sanace ekologických škod po ropoplynových vrtech a sondách státního podniku Moravské naftové doly měla tato kritéria naplnit vrchovatě. Jde o podepsaný kontrakt za více než čtyři miliardy korun, který se nyní ministerstvo průmyslu snaží ukončit.
Bývalá likvidátorka státního podniku Moravské naftové doly Anna Sedláčková zadala zakázku za 4,36 miliardy korun bez veřejného výběrového řízení firmě Purum. Přitom ze smlouvy nebylo zřejmé, co všechno má společnost s ručením omezeným Purum za tyto peníze provést. Za závažná pochybení při zadávání této zakázky udělil antimonopolní úřad státnímu podniku pokutu pět milionů korun a o likvidátorku se začala zajímat policie.
Anna Sedláčková byla dle mluvčí Policejního prezidia Pavly Kopecké obviněna z trestných činů pletich ve veřejné soutěži, porušování povinností při správě cizího majetku, zneužívání informací v hospodářském styku a podvodu. Kriminalisté již vyšetřování uzavřeli a předali státnímu zastupitelství s návrhem na podání obžaloby. Vyjádření Anny Sedláčkové se nepodařilo týdeníku EURO sehnat.
Tlak na úřady
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) v době jednání o této zmanipulované veřejné zakázce čelil stejně jako ministerstvo průmyslu a obchodu silnému lobbistickému tlaku. Hodnota zakázky byla prostě příliš lákavá. „Během jediného dne nám nejednou volalo několik různých advokátních kanceláří,“ vzpomínal pro Respekt předseda ÚHOS Martin Pecina na září 2007, kdy o kauze rozhodovali.
Tlak byl dle informací týdeníku EURO vyvíjen i na ministra průmyslu Martina Římana, který rozhodl, že odpovědnost za staré ropné vrty převede z Moravských naftových dolů na státní podnik Palivový kombinát Ústí. Lobbovat ve prospěch firmy Purum měli politici z různých politických stran - jedním z nich měl být i předseda lidovců Jiří Čunek. Mluvčí Čunkova ministerstva pro místní rozvoj Jan Štoll na otázku, proč Čunek lobboval ve prospěch firmy Purum, odpověděl: „Ministr Jiří Čunek nelobboval ve prospěch žádné firmy. Pouze po konzultaci s ministrem Římanem reagoval na stížnost, která mu byla doručena.“
Sanaci ekologických škod po Moravských naftových dolech tedy bude provádět Palivový kombinát Ústí. Nový likvidátor Moravských naftových dolů Pavel Pražák podal k soudu žalobu na neplatnost smlouvy uzavřené s firmou Purum. A ministerstvo průmyslu paralelně s tím jedná s firmou Purum o právním ukončení smlouvy. Jednatel firmy Purum Daniel Kraft týdeníku EURO potvrdil, že jednání s ministerstvem průmyslu probíhají. „Vypadá to, že se asi dohodneme,“ komentoval Kraft průběh jednání. Dle informací týdeníku EURO se vyjednává o výši ceny za údajně již provedené práce a částka se má pohybovat v jednotkách milionů korun.
Nepředané materiály
Ropa se na Hodonínsku těžila již od dvacátých let minulého století. Od té doby byly již stovky vrtů vytěženy a vyschly. Jenže až v roce 1988 vydal Český báňský úřad vyhlášku, která stanovovala podmínky pro likvidaci ropných vrtů. Do té doby to žádná obecně závazná norma neupravovala a ropné vrty těžaři uzavírali, jak uznali za vhodné. Často do nich prostě naházeli různé harampádí včetně starého telegrafního sloupu a pak zaházeli hlínou.
Takto nedostatečně zabezpečených starých vrtů a sond je v chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV) Kvartér řeky Moravy, která je zdrojem pitné vody pro 40 tisíc lidí v Břeclavi a Hodoníně, několik set a hrozí z nich ekologická katastrofa. Nedostatečně zlikvidované ropoplynové sondy představují riziko kontaminace zdrojů pitné vody i zemědělské půdy ropnými látkami.
Při povodních v letech 1997 a 2006 unikla po zaplavení nedostatečně zlikvidovaných sond ropa. V roce 1997 byl rozsah záplav natolik obrovský, že se protrhl spojovací kanál mezi ramenem řeky Moravy a řekou Kyjovkou. Následně bylo zaplaveno území od Hodonína až po soutok řek Moravy a Dyje. V oblasti Hodonín-Nesyt se na hladině vytvořila obrovská ropná skvrna, která se přemisťovala k hranicím se Slovenskem a Rakouskem.
Báňský úřad proto nařídil státnímu podniku Moravské naftové doly, aby provedl kontrolu všech starých zlikvidovaných i nezlikvidovaných vrtů a sond a následně zajistil odbornou likvidaci těch, které představují riziko.
Likvidátorka Moravských naftových dolů Anna Sedláčková pak přeskočila fázi kontroly jednotlivých vrtů a provedení analýzy rizik a rovnou zadala firmě Purum zakázku na jejich likvidaci.
„Paní likvidátorka nám žádné materiály nepředala. Nedostali jsme od ní žádné analýzy, jež by zkoumaly a hodnotily stav jednotlivých starých vrtů a navrhovaly, co je s kterým třeba udělat. Ani firma Purum nám nic nepředala. Ostatně, ani mi není známo, že by zde něco na likvidaci vrtů prováděla,“ říká náměstek ředitele Palivového kombinátu Ústí Igor Němec.
Miliardy z prstu vycucané
Není proto ani jasné, jak likvidátorka dospěla k částce 4,36 miliardy korun, kterou dala do smlouvy s firmou Purum.
Náklady na relikvidaci jednoho vrtu činí dle Radka Šprty, vedoucího střediska Moravské naftové doly z Palivového kombinátu Ústí, dva až osm milionů korun. „Záleží na tom, zda jde o plynový či ropný vrt a jak je hluboký. Jsou zde vrty o hloubce od několika set metrů do dvou kilometrů,“ vysvětluje Šprta.
„Nejprve je třeba provést analýzu rizik, která určí, co se s vrty bude dělat. Vyhlásíme výběrové řízení na provedení této analýzy, pokud se nám na ni podaří z Operačního programu Životní prostředí získat peníze. Odhaduji, že hotová bude asi za dva roky,“ dodává náměstek ředitele Igor Němec.
Palivový kombinát Ústí má na starosti vyřešení dvou různých problémů po těžbě ropy a plynu v odpovědnosti státu. Prvním jsou vrty, které nikdy nebyly zlikvidovány. A druhým vrty, které byly zlikvidovány v letech 1924 až 1988.
V první kategorii je 66 vrtů, které v devadesátých letech prodaly Moravské naftové doly společnosti Flachs-Union. Ta v nich chvíli ropu těžila, ale pak skončila v likvidaci a v konkurzu, který byl zrušen pro nedostatek majetku.
Ve druhé kategorii je oněch 462 vrtů, které byly v minulosti zlikvidovány a jež měla dle představ likvidátorky Sedláčkové řešit firma Purum. Dokumentace o způsobu provedení likvidace těchto vrtů u každého druhého zcela chybí.
