Nový je pouze telekomunikační zákon a Český Mobil
Kdyby někdo k hodnocení událostí v oblasti telekomunikací chtěl použít terminologii vojenského raportu, řekl by, že během roku 2000 se nic zvláštního nestalo. Nebo snad ano? Novoroční vydání týdeníku EURO přineslo na titulní straně nadpis Telekomunikace: Očistná lázeň roku 00. Tehdy se skutečně zdálo, že velké jubileum skýtá i velkou naději pro vyřešení řady nejasností, zejména ve věci vlastnických poměrů. Celý obor tak mohl vstoupit do nového tisíciletí bez zátěže. V tomto směru kabinet zklamal. Nejlepším řešením je odklad. Celý rok vláda doslova tápe kolem privatizace Českého Telecomu i Českých radiokomunikací. Stačí si připomenout některé termíny a jejich plnění, či spíše neplnění. Před rokem, 13. prosince 1999, kabinet schválil zprávu o postupu privatizace Telecomu. Prvním počinem měl být výběr poradce (v lednu 2001). Jak řekl tehdejší ministr dopravy a spojů Antonín Peltrám, k samotné privatizaci by mělo dojít v druhé polovině roku 2000 až začátkem roku 2001. V té době byl Peltrám považován za pesimistu. Ministerstvo financí plánovalo rychlejší postup. 22. prosince 1999 vláda schválila plán nelegislativních kroků, kde je uvedeno, že rozhodnutí o doprivatizaci Telecomu má být vydáno do konce června 2000. A skutečnost? Poradce nebyl vybrán v lednu 2000, ale 15. března. Rozhodnutí o privatizaci bylo přeloženo z června na září a následně na listopad. Nakonec vláda rozhodovala minulý týden (11. prosince). Usnesení, na něž se tak dlouho čekalo, však příliš světla do věci nevneslo. Pouze je znám další termín: Do konce června 2001 má ministr financí Pavel Mertlík vládě předložit výsledky výběrového řízení na nabyvatele majoritního podílu v Českém Telecomu. Jindřich Marek z tiskového oddělení vlády uvedl, že vítěz tendru by měl získat minimálně 51 procent akcií. Žofínské sny. Zatím ale není jasné, zda bude kupovat akcie pouze od státu, či půjde o dva balíky v jednom. Jak již dříve týdeník EURO uvedl (EURO 46/2000), uvažují totiž ministři, že by ze státních 51 procent nabídli zatím pouze 34, zbytek by byl prodán později na veřejných trzích. Část svých akcií (17 procent z 27) by ovšem do nabídkového koše přihodilo zahraniční konsorcium TelSource. Vyvstává otázka, zda se v takovém případě ještě jedná o privatizaci, jak je doposud obecně chápána. Pravdou je, že prodej Telecomu zkomplikoval také právě zahraniční strategický partner, který ještě začátkem května potvrzoval zájem o koupi dalších akcií, avšak na konci srpna oznámil, že svůj podíl nezvýší. Zdržování prodeje probíhá v době, kdy poskytování hlasových služeb prostřednictvím pevných linek stagnuje a žezlo přebírá mobilní komunikace (v těchto dnech zřejmě počet mobilů v Česku již překročil počet pevných telefonů). Premiér Miloš Zeman 20. března na pražském Žofínském fóru uvedl, že prodejem Telecomu lze získat až 180 miliard korun, včetně prémie za majoritu. Je otázkou, zda by se pod tento odhad ještě dnes podepsal. Státní úředníci se však snaží, seč mohou. Dokonce zvažují, že by Českému Telecomu umožnili, aby se bez výběrového řízení stal univerzálním poskytovatelem telekomunikačních služeb pro celou státní správu (EURO 50/2000). Co jsou ještě ochotni udělat pro to, aby peníze z Telecomu skutečně vydolovali? Němci přišli a zase odešli. S přípravou prodeje státních 51 procent akcií Českých radiokomunikací (ČRa) to vypadá relativně lépe než s Telecomem. Relativně proto, že v tomto případě Zemanův kabinet první rozhodnutí přijal již před rokem a půl, měl tedy na věc více času. 21. července 1999 se usnesl, že akcie prodá na domácím a zahraničních kapitálových trzích. Počítalo se zároveň s tím, že bude umožněno společnosti Tele Danmark, aby svůj nynější podíl v ČRa (20,8 procenta) dokompletovala na majoritu. Jenže na konci roku 1999 přišel německý Deutsche Telekom s nabídkou, že za firmu zaplatí více než Dánové. Ministři na jeho argumenty slyšeli, a tak privatizační plán stornovali. Letos 23. února rozhodli o vypsání „veřejné obchodní soutěže na prodej ČRa. 15. května bylo však i toto usnesení upraveno, když bylo za výběrovou metodu zvoleno „veřejné výběrové řízení . Do konce září měly být kabinetu předloženy ke schválení výsledky tendru. Do dnešního dne známy nejsou. Meziresortní vyhodnocovací komise zatím v předminulém týdnu rozhodla o postupu čtyř zájemců o koupi do finálového kola. Jména firem, které se dostaly na takzvaný short–list, však nesdělila. Oficiálně se k účasti v závěrečném klání přihlásila pouze společnost Tele Danmark. Deutsche Telekom se mezitím rozhodl, že o koupi usilovat nebude, pošilhává nyní pro změnu po Českém Telecomu. Za současného stavu by tak podle názoru odborníků měla na získání většiny v ČRa největší naději dánská firma. Její favorizování a stažení nabídky Deutsche Telekomu paradoxně znamená, že debata o možném novém majiteli se po roce vrací obloukem k původním úvahám. Finální nabídky čtyř uchazečů mají být předány zřejmě během ledna 2001. Do konce prvního měsíce roku by měla vláda rozhodnout o vítězi tendru. Základním kritériem má být cena za akcii. Třikrát minus. Kolik stát za radiokomunikace získá, je nyní ve hvězdách stejně jako u Telecomu. Jak již týdeník EURO uvedl (Euro 48/2000), výnos může výrazně ovlivnit plánovaná výplata superdividendy, úbytek zákazníků ČRa a v neposlední řadě i povinnost vítěze tendru vykupovat akcie od drobných vlastníků. Navíc je třeba vzít v úvahu, že Deutsche Telekom se díky uplatnění opčního práva již brzy stane namísto radiokomunikací majoritním vlastníkem mobilního operátora RadioMobilu. Radiokomunikace v tomto byznysu svůj vliv výrazně zmenší. Nejisté je i další působení ČRa v oblasti datových, internetových a hlasových služeb koncovým zákazníkům. Celou tuto oblast přenechala firma společnosti Contactel, což je společný podnik ČRa a Tele Danmark (EURO 50/2000). Opční právo, zakotvené v zakladatelské smlouvě, dává Dánům možnost převzít celou firmu. Vláda počítala, že z radiokomunikací může získat až 30 miliard korun, jednu chvíli se dokonce hovořilo až o 50 miliardách. Výsledek bude možná podstatně skromnější. Zmrzačený trh. Již bylo naznačeno, že nejasnosti kolem prodeje Českého Telecomu a Českých radiokomunikací nepřímo poznamenávají chod i v dceřiných firmách – v prvním případě v EuroTelu, ve druhém v RadioMobilu a Contactelu. K těmto telekomunikačním otazníkům lze přičíst i nejasný osud operátorů, kteří ohlásili razantní vstup na trh pevné hlasové služby. Jednak Aliatelu, jehož prodej se táhne už od května a ubývá mu provozní kapitál, a nově i GTS, protože americká firma pravděpodobně východní Evropu opustí. Vše dohromady může značně ovlivnit kvalitu českého telekomunikačního trhu, který má být od Nového roku zcela liberalizovaný. Druhým faktorem, jenž jakost trhu poznamená, je telekomunikační zákon. Jeho letošní přijetí Parlamentem ČR by mohlo být považováno za jeden z prokazatelných úspěchů vládní politiky. Je určitě dobře, že se podařilo nalajnovat hřiště pro volný trh, bohužel zákon nepřímo omezil – zejména drobným uživatelům - právo svobodného výběru. Zavedení služby volba operátora a přenositelnost čísla nařizuje Českému Telecomu až v polovině, respektive na konci roku 2002. Do té doby budou muset malé firmy a bytové stanice jen trpně přihlížet dalšímu zdražování, jak to ostatně dominantní operátor nyní plánuje. Telekomunikační zákon také neustanovil zcela nezávislý regulační orgán. Český telekomunikační úřad zůstává svázán s vládou (předsedu jmenuje premiér na návrh ministra dopravy a spojů). UMTS: den ode dne horší. Poslem dobrých zpráv tak je vlastně pouze svět mobilních komunikací. Příchod třetího mobilního operátora, společnosti Český Mobil, sice nijak zvlášť nenarušil dominantní postavení EuroTelu a RadioMobilu, na trhu však jeho příchod inicioval další zlevnění služeb. Stále více lidí si tak může dovolit mobilní telefon. Do konce roku by uživatelů měly být již čtyři miliony. Vývoj však poznamená i přidělování licencí pro třetí generaci mobilních systémů, systém UMTS. Ani v tomto kabinet neprokázal akceschopnost. Původně měl o velmi důležité záležitosti jednat již v září, nejnověji byl stanoven termín na toto pondělí (18. prosince). Ministerstvo financí spolu s ministerstvem dopravy a spojů chtějí prodat tři licence třem nynějším GSM operátorům, a to za pevnou cenu, bez soutěže. Na trh by měl vstoupit i čtvrtý operátor, ovšem ten by licenci měl získat ve výběrovém řízení, kde hlavním kritériem bude výše nabídnuté ceny. Jako metoda výběru již byla zcela zavržena aukce. Pravdou je, že s postupujícím časem dražby licencí evropským vládám zdaleka nepřinášejí takové balíky peněz, jaké si představovaly. Je třeba si ale položit i otázku, zda je na vině nižších výnosů zvolená metoda, či spíše liknavost některých zemí. Zdroje financování nákupu licencí s postupem času logicky vysychají a na metodách již příliš nezáleží. Pokud se bude vláda dále rozmýšlet, nedostane ani dvacet miliard, jak si předsevzala. Langer souhlasí s 3+1. ODS vyjádřila souhlas s návrhem státního rozpočtu za předpokladu, že všechny licence budou draženy. Nyní již ani smluvně opoziční strana tak kategorická není. Alespoň to vyplývá ze stanoviska místopředsedy strany Ivana Langera. „Ve své době, ještě předtím, než začaly v Evropě krachovat dražby, jsem i já zastával stanovisko, že by bylo optimální dražit všechny čtyři licence. Přijde–li ale nyní vláda s nějakým racionálním návrhem – aby se nějak pozitivně vypořádala se třemi GSM operátory a čtvrtou licenci dala do dražby – asi bych se zuby nehty myšlence nebránil, řekl týdeníku EURO v minulém týdnu.
