Miliardy zaváté v poušti

K problémům se v emirátu schylovalo už dlouho

Je to asi nejvlivnější persona v globálním dostihovém světě. Patří mu tisíce hektarů půdy v hodnotě 130 milionů liber v britské koňácké Mekce Newmarketu. Další obrovské pozemky vlastní v Irsku, Japonsku, USA a Austrálii. Ve své stáji Godolphin má stovky těch nejlepších koní a za deset supernadějných mladých hřebců utratil v posledních dvou letech 150 milionů liber. Řeč je o šajchovi Muhammadu bin Rašídovi Maktúmovi, současném vládci Dubaje. Jak se ale zdá, v reálném dostihu z finanční krize teď jeho země pořádně zakopla. Utrpěná zranění nejsou podle všeho tak vážná, aby se už pouštní emirát nikdy nevzpamatoval. Žokejové z vládnoucí rodiny Maktúmů ale budou muset přijít s novou taktikou, a to co nejdřív.

Nestydatá extravagance Dubaj je jednou ze sedmi oblastí, které se na začátku sedmdesátých let sloučily do celku zvaného Spojené arabské emiráty. V čele uskupení je kromě Dubaje i rozlohou největší emirát Abú Zabí. Ten je v porovnání s Dubají méně zalidněný, zato však nepoměrně bohatší na ropu. Ekonomický model obou sousedů se proto dlouho lišil. Zatímco miliardy dolarů ve státní kase konzervativního Abú Zabí pocházely právě z prodeje ropy, pompézní Dubaj vsadila na kombinaci turismu, peněz ze zahraničí a cizí pracovní síly. Původní myšlenka emirátu Dubaj nespoléhat se na surovinu, jejíž už tak nevelké zásoby se rychle tenčí, byla správná. Jak ale vyšlo najevo, zvolená cesta příliš ne. Oblast se během realitního boomu za miliardy dolarů změnila v poslední dekádě k nepoznání. Ještě v prvním čtvrtletí loňského roku vzrostly ceny dubajských nemovitostí o 43 procent. Stavební rozmach byl živen představou, že se emirát v zastrčené části Arabského poloostrova stane jakýmsi New Yorkem, Las Vegasem a Monakem v jednom. A umocňovala jej i tehdy vysoká cena ropy. Jakmile přísun levných peněz kvůli finanční krizi vyschl, celý nápad se sesypal. Západní komentátoři dnes kreslí paralely mezi Dubají a zkrachovalou investiční bankou Lehman Brothers. Tam, kde se Lehmani sebejistě pouštěli do nesrozumitelných výstřelků v podobě kreditních derivátů, Dubaj stavěla umělé ostrovy, sjezdovky v poušti a kilometr vysoký mrakodrap. Problémy Dubai World, státem podporovaného obřího konglomerátu splácet své závazky v hodnotě desítek miliard dolarů, vybublaly na povrch až minulý měsíc. „Zaděláno“ na ně ovšem bylo velmi dlouho. Magazín Newsweek už před rokem upozorňoval, že má naleštěná fasáda luxusních dubajských projektů značné trhliny. Před třinácti měsíci byl s masivní pompou představen veřejnosti resort Atlantis, uměle vybudované souostroví ve tvaru palmy v ceně jeden a půl miliardy dolarů. Na zahájení se tehdy sešla zhruba čtvrtina Hollywoodu, megalomanský ohňostroj bylo vidět až z vesmíru. Jenže. Jak si korespondent Newsweeku všiml, nálada mezi dubajskou a mezinárodní smetánkou popíjející šampaňské už tehdy připomínala spíše pohřeb.

Navrch huj, vespod dluhy Atlantis byl společným dílem jihoafrického developera Sola Kerznera a společnosti Nakheel, developerské divize Dubai World. Jen pár dní po nestoudně velkolepé oslavě Nakheel oznámil, že propustí 500 zaměstnanců, neboli patnáct procent své pracovní síly. A společnost Dubai World, jejíž zájmy sahají od nemovitostí před logistiku až po finanční služby, dnes pokorně prosí své věřitele, zda by jim se splácením miliard dolarů nemohli šest měsíců počkat. Mezi nervózními věřiteli jsou prý mimo jiné britské banky HSBC, Royal Bank of Scotland nebo Standard Chartered. Celková výše dluhů emirátu je podle všeho známá. Podle analytiků se pohybuje okolo 80 miliard dolarů, i když pesimističtější hlasy mluví o sumě o 20 miliard vyšší. K pochybnostem věřitelů ale notně přispívá to, že nikdo přesně netuší, jak jsou na tom v Dubaji se stranou aktiv. Ta pravděpodobně výši závazků přesahují, je ale otázkou o kolik. Nejvyšší představitelé Dubaje zůstávali optimisty. „Není pochyb o tom, že radikální změny a výzvy, kterým dnes globální ekonomika čelí, dokazují, že hospodářství SAE je silné, postavené na pevných základech a je schopné přestát krize jakkoli složité,“ nechal se slyšet ekonomický ministr Sultán Mansúrí. Politické špičky Dubaje ale neslíbily, že se za dluhy Dubai World stát nějakým způsobem zaručí. Naopak prohlásily, že jde ryze o problém konglomerátu. To ale podle některých názorů není přesné. Právně sice mohou být Dubai World a vláda odděleny, investoři se ale do země v posledních letech hrnuli s jasným předpokladem, že v případě problémů stát zakročí. K duševní stabilitě investorů nepřispělo ani to, že první zmínky o problémech se splácením dluhu emirát „uvolnil“ těsně před národním svátkem. Dalších několik dní ale nechal znejistělé věřitele a sdělovací prostředky tápat. Pokud si tedy šejkové stěžovali, že světová média problém mnohonásobně nafoukla, mohou si za to do značné míry sami.

Nepodceňujte vládce Minulý týden nebylo ani jasné, zda – a případně jak – do hry vstoupí sousední emirát Abú Zabí, jehož ropné úspory v suverénním fondu dosahují stovek miliard dolarů. Pomoc by tudíž formálně neměla být problém. Analytici se shodují v tom, že krach dubajského emirátu nikdo nepřipustí, navíc je k němu v tomto okamžiku ještě daleko. Je ale pravděpodobné, že se vládnoucí dynastie Nahajánových z Abú Zabí pokusí problémů Dubaje využít. Podpora by přišla, ale za cenu oslabení vlivu Maktúmových právě na úkor druhé rodiny. A to šajch Muhammad bin Rašíd Maktúm nejspíše nedopustí. „Miluji úspěch. Prohrami opovrhuji,“ sdělil před šesti lety kuvajtským novinářům v jednom z výjimečně poskytnutých rozhovorů. Dvaašedesátiletého vzdělaného monarchu a jeho emirát je předčasné zavrhovat. „Potrvá to, ale Dubaj se dostane zpátky. A vrátí se silnější, protože krize pomůže vytvořit model, jenž bude do budoucna udržitelnější,“ citoval magazín Time jednoho z expertů, kteří jsou se situací zevrubně obeznámeni. Jednu podmínku to ale má. Dubajští šejkové si musejí velmi rychle přestat myslet, že jsou krachem nedotknutelní.

***

BOX
Kdo je na řadě? Pouze pár analytiků dnes předpovídá, že kvůli dluhové pasti některý z velkých států zkrachuje. Řada zemí ale může mít v budoucnu problémy se splácením obrovských částek, které politici nasypali do státních ekonomik v boji proti finanční krizi. Státní dluh narostl především v Německu, Velké Británii, Irsku, pobaltských státech, Maďarsku a Bulharsku. Zatímco státům by pravděpodobně laso hodil Mezinárodní měnový fond, od velkých společností a korporací by vlády mohly v případě potíží dát ruce pryč. Podobně jako je tomu zatím v případě Dubai World.
Pramen: The New York Times