Dochází uhlí, varují teplárny, proto je třeba prolomit limity
Teplárenské společnosti se razantně zapojily do boje za prolomení územních limitů na těžbu hnědého uhlí. Tvrdí, že pokud limity nepadnou, nebudou mít čím topit. Dle nich také reálně hrozí, že za šest let bude bez dodávek tepla a teplé vody milion českých obyvatel. A navíc přerušení dodávek energií postihne i tisíce dalších odběratelů, například školy a nemocnice.
Krize za pět let
Teplárny argumentují studií, kterou pro ně loni v prosinci vypracovala společnost Invicta Bohemica. Krizový scénář není nijak příznivý. Bez prolomení územních limitů bude situace na trhu s teplem kulminovat po roce 2016. Většině teplárenských firem – s výjimkou těch společnosti ČEZ – končí v následujících letech dlouhodobé kontrakty na dodávky uhlí. A sehnat nové bude velkým problémem i proto, že hnědouhelné firmy omezují těžbu. Dle studie Invicta Bohemica do konce roku 2012 skončí dlouhodobé kontrakty na uhlí šestnácti subjektům. To představuje více než 6,5 milionu tun nedodaného hnědého uhlí. Dvěma z nich přitom skončil kontrakt již koncem loňského roku.
Takřka o stejné množství poklesne skokově těžba hnědého uhlí, pokud v roce 2013 nebudou prolomeny územní limity. To znamená jediné. Na tuzemském trhu bude obtížné sehnat takové množství paliva. Situace však bude dramatická i v následujících letech. Do konce roku 2015 skončí dlouhodobé kontrakty dalším pěti velkým teplárnám. To na trhu představuje další 2,5 miliony tun chybějícího hnědého uhlí. „V roce 2016 proto budou přímo ohroženy dodávky tepla pro vytápění bytové sféry milionu obyvatel. A pro dalších, řádově několik set tisíc v terciální sféře, jako jsou školky, školy, úřady, služby a nemocnice,“ uvádí se ve studii, kterou má týdeník EURO k dispozici.
Málo proudu
Nedostatek uhlí pro teplárny však neohrozí jen odběratele z kategorie domácností. Mnoho tepláren totiž produkuje i teplo pro průmyslovou sféru a elektřinu. I v tomto případě je scénář společnosti Invicta Bohemica značně nepříznivý. „Výpadkem těchto zdrojů by nebylo dodáno dalších více než 24 milionů gigajoulů tepla ročně do průmyslových podniků. Znamenalo by to zastavení výroby elektřiny o objemu 4200 gigawatthodin v roce 2013 a dalších 2700 v roce 2016,“ tvrdí se ve studii. To se projeví dvěma způsoby. Teplárny jsou rozesety plošně po celém území Česka a jsou propojeny s regionálními distribučními soustavami na rozvod elektřiny. Pokud do zmíněných sítí přestanou dodávat, může to ohrozit jejich stabilitu. Část elektřiny vyrobené v teplárnách se totiž používá jako regulační energie. To znamená, že se s její pomocí vyrovnávají výkyvy dodávek v sítích na rozvod elektřiny. Pokud by se to nedělo, hrozí lokální, v krajním případě celorepublikové výpadky v sítích – blackouty.
Existuje i další negativní dopad. Po roce 2016 bude najednou chybět zhruba osm tisíc gigawatthodin elektřiny, kterou nyní každoročně dodají teplárny do sítě. Protože však největší tuzemský producent proudu ČEZ teprve začal obnovovat své dosluhující zdroje, nebude možné tento výpadek v takové krátké době nahradit z tuzemských zařízení. Na českém trhu s elektřinou citelně klesne konkurence. A část elektřiny navíc bude patrně nutné dovézt ze zahraničí. Jaký bude důsledek? Jednak růst cen elektřiny a jednak pokles konkurenceschopnosti českých firem.
Marné hledání
Nebudou-li limity na těžbu hnědého uhlí prolomeny, musejí teplárny hledat zdroje paliva jinde. Ty jsou však značně omezené. Současná situace pak nasvědčuje tomu, že minimálně v nejbližších letech limity prolomeny nebudou. Jednou z možností, jak se se situací vyrovnat, je dovoz hnědého uhlí ze zahraničí. Tato varianta však není pro majitele tepláren nijak příznivá. Připočtou-li se totiž k ceně dováženého uhlí přepravní náklady, učiní to z produkce tepla nerentabilní byznys. Navíc teplárny musejí počítat s investicemi v řádu desítek až stovek milionů korun do kotlů a navazujících technologií. Ty je totiž nutné upravit tak, aby byly schopné spálit jiný druh hnědého uhlí. Navíc lze jen sotva předpokládat, že se v zahraničí podaří sehnat požadovaných 8,5 milionu tun hnědého uhlí.
Další možností je přestavba uhelných kotlů na zemní plyn. „Variantu přestavby hnědouhelných zdrojů na zemní plyn většina vlastníků tepláren hodnotí jako zcela neufinancovatelnou. Jde totiž o nenávratnou investici,“ tvrdí studie společnosti Invicta Bohemica. Pokud se totiž do konečných cen tepla a elektřiny započítají náklady na přestavbu energetického zdroje, vybudování potřebné infrastruktury a na dodávky zemního plynu, jsou dvakrát až třikrát vyšší než současné. Navíc je jasné, že by teplárny musely profinancovat přeměnu technologií z bankovních úvěrů. Finanční ústavy však asi sotva půjčí prostředky na projekt, u kterého je patrné, že nikdy nebude vydělávat.
Biomasa není spása
Další možností, jak výpadek dodávek nahradit, je využít obnovitelné zdroje energí – v tomto případě biomasu, dřevní štěpku. I tato náhrada však není reálná. V Česku je v současnosti v teplárenství rozestavěno třináct větších projektů, které počítají aspoň s částečnou náhradou spalovaného hnědého uhlí dřevní štěpkou. Dle propočtů Teplárenského sdružení je však aktuálně na trhu volných 650 až 660 tisíc tun dřevní štěpky ročně. Ty však bez problémů spotřebují rozestavěné projekty. České lesy včetně příhraničních území sousedních států jsou schopné ročně vyprodukovat 1,5 až 1,6 milionu tun dřevní štěpky. Pokud by však měly být na tento druh paliva přestavěny všechny teplárny ohrožené nedostatkem hnědého uhlí, bylo by třeba každoročně z lesů dovést osmnáct milionů tun štepky. To je více než jedenáctinásobek reálné produkce.
Argumentů, proč nespalovat biomasu v teplárnách ve větším množství, je však víc. Investice do přestavby uhelných zdrojů na biomasu v absolutních hodnotách převyšují náklady spojené s přestavbou zařízení na zemní plyn. Svozová, ekonomicky akceptovatelná vzdálenost je maximálně 80 kilometrů. Nemluvě o tom, že mnoho tepláren a firemních energetik se nachází nedaleko od sebe, a proto si budou ve shánění biomasy konkurovat. „V tomto okruhu je možné zajistit u většiny tepláren od tří do patnácti procent potřebné biomasy. Některé subjekty se alternativními projekty na biomasu vůbec nezabývají z důvodu naprosté nereálnosti celého záměru,“ uvádí se ve studii. Neobstojí tedy ani argument, že biomasa je ekologičtějším palivem než hnědé uhlí. Pokud se u největších teplárenských zdrojů nahradí deset procent spotřebovaného hnědého uhlí biomasou, což odpovídá zhruba 200 tisícům tun ročně, je třeba tento materiál nějak dopravit ke kotlům – nejpravděpodobněji kamiony. U zdroje zmíněné velikosti je to 27 velkoprostorových nákladních souprav denně, tedy 9750 ročně, které musejí dojet do teplárny a zase odjet. Tudíž 19 500 přejezdů kamionů ročně. V přepočtu tedy každoročně několik tun emisí, které zatíží okolní životní prostředí.
Společnost Invicta Bohemica navíc uvádí, že se v analýze zaměřila na všechny významné hnědouhelné teplárny a závodní energetiky kromě těch, které patří do skupiny ČEZ. Studie ani nezahrnuje menší městské zdroje. „Celkové výsledky v kvantifikaci dopadů je možné navýšit zhruba o deset procent,“ uvedla Invicta Bohemica.
Tabulka: Těžba hnědého uhlí
Současná spotřeba hnědého uhlí zhruba*49 milionů tun
Reálná spotřeba hnědého uhlí v letech 2013 až 2022*přibližně 46 milionů tun ročně
Maximální těžba uvnitř limitů v letech 2013 až 2018*39,5 mil. tun ročně
Maximální těžba uvnitř limitů v letech 2018 až 2020*38 mil. tun ročně
Maximální těžba uvnitř limitů v letech 2020 až 2022*35,7 mil. tun ročně
Chybějící hnědé uhlí na českém trhu
2013 6,5 mil. tun
2018 8 mil. tun
2022 10,5 mil. tun
Pramen: Invicta Bohemica
Fakta
Přestavba tepláren, které spalují hnědé uhlí, na zdroje na zemní plyn zdraží trojnásobně produkci tepla a elektřiny.
Pokud teplárny kromě těch ze skupiny ČEZ kvůli nedostatku uhlí ukončí výrobu, po roce 2016 propadne tuzemská produkce elektřiny o osm gigawatthodin elektřiny.
Dostupné množství dřevní štěpky, které je možné využít pro spalování v teplárenských provozech, je na úrovni 600 až 650 tisíc tun.
V Česku se aktuálně buduje třináct významných projektů, které po dokončení spotřebují ročně 630 tisíc tun dřevní štěpky.
Výstavba dalších 24 velkých projektů na spalování biomasy bude zahájena v následujících letech. Na provoz budou potřebovat dalších 2,1 milionu tun dřevní biomasy ročně.
Pokud budou dřevní štěpku spalovat všechny teplárny ohrožené nedostatkem hnědého uhlí, bude jí třeba každoročně z lesů dovézt osmnáct milionů tun – jedenáctinásobek reálné produkce.
