Holokaust je potřeba si připomínat, snaha o jeho popírání je stále živá. Do debaty o hrůzách druhé světové války se snaží proniknout i nerelevantní názory různých pseudohistoriků a dalších „odborníků“, podle nichž koncentrační tábory buď neexistovaly, nebo minimálně nemohly připravit o život tolik lidí, kolik uvádějí oficiální zdroje. Popírání má přitom mnoho podob: od ignorování očividných faktů přes manipulace se zdroji až po tvrzení, že genocida je během války naprosto běžnou věcí.
Mezi popírače holokaustu patří mimo jiné Němec Germar Rudolf nebo Američan Fred Leuchter. Ten například tvrdil, že kapacita Osvětimi, asi nejznámějšího symbolu nacistického holokaustu, nemohla stačit k vyvraždění šesti milionů Židů. Nic podobného přitom nikdo netvrdí, oficiální zdroje uvádějí, že v tomto koncentračním táboře, který se nachází na území dnešního Polska nedaleko města Krakov, zemřel zhruba milion evropských Židů.
Snahy o manipulaci historií můžeme vidět například u výrazu „polské koncentrační tábory“, což je součást neonacistické propagandy a snaha o přenesení části viny z nacistického Německa na Poláky. Funguje to i opačně, když obyvatelé Polska při zmínkách o osvětimském táboře používají německý výraz Auschwitz, který má naznačovat, že Poláci s koncentračními tábory na jejich území neměli nic společného.
Místo zastřené tajemstvím
Pravdou přitom je, že pohled na historii osvětimského tábora zůstával dlouho obestřen tajemstvím. Na jeho místě sice vzniklo v roce 1947 muzeum, ale jeho obraz byl oproti válečným letům značně pozměněný. Prezentace válečných zločinů z osvětimské minulosti se podle slavného polského historika Marcina Kuly začala měnit až během devadesátých let.
„Prostor koncentračního tábora v Osvětimi byl po dlouhou dobu organizovaný takovým způsobem, aby vůbec nedokiádai, jakou úlohu sehrál při vyhlazování Židů. Nelze se tedy divit, že celé generace Poláků byly překvapené, když Židé připomněli, jak obrovským dílem je Osvětim rovněž židovským hřbitovem“ vysvětluje Kula v knize A brány se otevřely…
Obraz tábora byl podle něj během studené války pokřiven především kvůli tomu, že se Sovětský svaz snažil připomínat spíše hrdinství než židovské oběti.
Kvalita osvětimského muzea se však zlepšila a snaha o pochopení minulosti láká čím dál víc návštěvníků. V loňském roce navštívilo tábor rekordních 2,3 milionu lidí, což je o 170 tisíc víc než předloni, a dá se očekávat, že díky množství vzpomínkových akcí se letos číslo ještě zvýší.
Zástupci památníku se navíc snaží navýšit povědomí o něm na sociálních sítích, a vyzvali dokonce slavné osobnosti, například Billa Gatese nebo Leonarda DiCapria, aby jim před 75. výročím osvobození pomohli dosáhnout milionu sledujících na Twitteru. V době uzávěrky textu měl profil muzea na 960 tisíc followerů.
Dost bylo popírání
Živost debaty o koncentračních táborech je možné demonstrovat i na tom, že se problematikou jejich popírání musejí zabývat i provozovatelé sociálních sítí.
Videa zpochybňující holokaust zakázal v červnu loňského roku server pro sdílení videí YouTube a podobně zareagovala i čím dál populárnější čínská mobilní aplikace TikTok, která na začátku ledna oznámila odstraňování videí „popírajících dokázané historické události“.
Překrucování historie druhé světové války v polovině ledna odmítla i Evropská komise. Reagovala tak na slova ruského prezidenta Vladimira Putina, který v prosinci uvedl, že Moskvu v roce 1939 donutily k uzavření spojenectví s Německem kroky západních zemí. V reakci na usnesení Evropského parlamentu, že „druhá světová válka byla zahájena v bezprostředním důsledku neblaze proslulé smlouvy“, tak hájil pakt Ribbentrop-Molotov.
„Evropská komise plně odmítá jakákoli falešná tvrzení, která se pokoušejí překrucovat historii druhé světové války, nebo vykreslovat oběti, jakou bylo Polsko, jako pachatele. Jak se praví v nyní slavném citátu: Každý má právo na svůj názor, ale ne na svá vlastní fakta“ uvedla eurokomisařka Věra Jourová.
Během druhé světové války zemřelo kolem šesti milionů Židů. Zhruba polovina z nich zahynula ve vyhlazovacích táborech.
O autorovi| Martin Štorkán, storkan@mf.cz
ČLÁNKY DO MAILU