Švábi, cvrčci, leguáni a rybičky se v Česku mění na miliardy korun.
V sobotním dopoledni vypadá jedna z hal areálu pražského výstaviště trochu jako asijský trh. Prodejci zvedají nad hlavu živé hady, vystavují krabičky s chameleony, mloky, želvami a brouky všech barev i velikostí. Zájem příchozích je obrovský, mezi řadami stolů není k hnutí. Někteří dokonce zaplatili dražší vstupné, aby se na veletrh mohli dostat dřív. Na jedné straně to působí jako poněkud bizarní zábava. Ve skutečnosti ale jde o byznys, který má v Česku podle odhadů objem v řádu několika miliard korun.
Z garážmistra profíkem
Na veletrhu s názvem Živá exotika je mezi příchozími slyšet angličtina, němčina i maďarština. Každý, kdo v tomhle oboru něco znamená, přijel prodat, co mu v akváriu vyrostlo. Mezi návštěvníky dominují muži, v jejich tetování vedou hadi a pavouci.
Začínal na půdě. Dnes Acheta Vlastimila Švingra patří mezi čtyři největší firmy s „živým krmivem“ v zemi.
Vlastimil Švingr z Martiněvsi na Roudnicku v oboru podniká už dvacet let. Jeho společnost Acheta vloni dosáhla osmimilionového obratu a pravidelně obsluhuje kolem tří tisíc zákazníků po celém Česku. Osm milionů se nemusí na první pohled zdát jako závratná suma, při prodejní ceně sarančete za tři koruny už je to ale slušný objem.
Jako většina velkých chovatelů začínal Vlastimil Švingr na půdě. „Kamarád odjel na brigádu do Švýcarska. Myslel, že půjde ke koním, ale skončil u cvrčků. Když se vrátil, říkal, že tenhle byznys tady nikdo nedělá a měli bychom s tím začít,“ ohlíží se dvacet let zpátky.
A sázka vyšla. Acheta dnes patří mezi čtyři největší firmy s „živým krmivem“ v zemi. I když podnikání se neobešlo bez potíží. Po několika prvních letech uhynul prakticky celý chov. „Důvodem byly infekce a zamoření. To se stává velmi často. Vypořádali jsme se s tím, ale za pár let to přišlo znovu,“ říká Vlastimil Švingr.
Chov už neobnovil, propustil zaměstnance a nyní nakupuje cvrčky, šváby, mouchy a další hmyz ze specializované továrny z Německa. Jak říká, na cenu, za kterou hmyz pořizuje, by se v domácím chovu nikdy stejně nedostal. Je to dáno objemem. Brouků jde z německé Bugs International za den tolik, kolik se vyrobí v Česku za rok. A problémy s kvalitou svého zboží nemusí podnikatel řešit. „Hmyz vydrží dva týdny. Obchody, které kupují od malých tuzemských chovatelů, musejí zboží prodat za tři čtyři dny. Jinak uhyne a je neprodejné. Ti, kteří zkusili přejít ke konkurenci, se ke mně zase vracejí,“ popisuje.
Česká republika patří mezi tři největší vývozce akvarijních ryb na světě.
Hmyzí produkce Achety není určena pro ty, kteří ji chtějí mít dlouhodobě doma. Slouží jako krmivo pro agamy, ptáky či drápkaté opice. Zboží si ale odebírají i pražské restaurace, které pořádají „hmyzí týdny“, televizní kuchaři nebo armáda při pořádání kurzu přežití pro vojáky. Německý hmyz má totiž tu výhodu, že není nadopován antibiotiky, jimiž drobní chovatelé musejí řešit nemoci a úhyny.
O zhroucení svého byznysu nemá Vlastimil Švingr obavy. „Do budoucna to vidím dobře. Vždycky tady budou chovatelé plazů, naši zákazníci. Konkurencí jsou nám drobní producenti, kterým říkám pracovně garážmistři. Ze své zkušenosti ale vím, že žádný nemůže dlouhodobě vydržet,“ říká chovatel.
Akvarijní velmoc
Pokud Česko v něčem prorazilo do světové špičky, je to v chovu akvarijních ryb. Česká republika patří dokonce mezi tři největší vývozce akvarijních ryb na světě. Tak alespoň hovoří přehled mezinárodní organizace Ornamental Fish International. Konkurenci tuzemským profesionálům dělá jen Malajsie a Singapur.
Tuzemští chovatelé podle údajů Českého statistického úřadu ročně exportují akvarijní ryby za zhruba 400 milionů korun v objemu 240 tun, jejich skutečný export ale odborníci odhadují na dvě miliardy až čtyři miliardy korun. Prodej do států EU se dá totiž jen těžko spočítat. „Říká se, že polovina trhu akvarijních rybek v Německu pochází z Česka,“ doplňuje profesor Petr Dvořák, prezident Unie akvaristů České republiky.
Rybky ze zlata. Drobní obyvatelé akvárií vydělávají chovatelům skoro stejně jako kapři.
Dopátrat se v akvarijním byznysu přesných čísel je téměř nemožné. Trh je podle Petra Dvořáka nestálý, firmy se slučují, zanikají a o jednotlivých chovatelích nemá přesný přehled ani unie, která zastřešuje jejich spolky. Jisté je jen to, že Česko je velmocí. „Tradice chovatelství jako takového je tady už z dob Rakouska-Uherska,“ popisuje Petr Dvořák.
Českým akvarijním rybám se obchodně daří zejména proto, že mají dobrou kvalitu i cenu. Podobně jako u hmyzu Vlastimila Švingra to znamená, že nehynou. „Dovozy z Asie mají někdy stejnou, někdy trochu nižší cenu. S kvalitou našich rybek je to ale nesrovnatelné. Všichni to vědí, a proto se nám daří,“ říká Petr Dvořák. V západní Evropě prý zase chovatelé produkují jen malé množství a chov berou spíše jako hobby než obživu.
Chovem akvarijních rybek se dá v Česku uživit. Podle prezidenta unie je dokonce patrný trend stěhování chovatelů z měst na venkov. Důvod je prostý, snižují své náklady. Ve vesnicích jsou studny s vlastní vodou, blízko rybníky a krmení. Tajemství výdrže českých akvarijních rybek je mimochodem v tom, že dostávají živé krmivo, a ne granule.
Česká neonka
Jako do každého podnikání se i sem promítá ekonomika. Tak například zlevnění nafty si chovatelé velmi chválí. Ti, co žijí blízko hranic, totiž rovnou zásobují německé či rakouské zverimexy. Ostatní spoléhají na služby překupníků, existují ale i profesionální rybí líhně. České akvarijní ryby tak kromě Německa putují do Nizozemska, Belgie či Francie.
A vývozu profesionálních podniků pomohlo i oslabení koruny. „Drobným chovatelům sice mohlo zdražit krmivo, pokud ho dovážejí, celkově to má ale pozitivní efekt,“ říká prezident Petr Dvořák. Marže jsou v oboru velmi různorodé, v průměru si velkoobchody přirazí třicet procent, když přijde rybka do maloobchodu, její cena se oproti velkoobchodu zdvojnásobí.
Havěť za všechny peníze. Vypadá to jako bizarní zábava, ve skutečnosti ale jde o byznys, ve kterém se točí miliardy.
Dostat podrobnější informace z asi dvacítky významných tuzemských chovatelských firem není lehké. Jejich svět je němý stejně jako jejich zboží. Ani výsledky svého hospodaření aktuálně nezveřejňují v obchodním rejstříku. Mezi hráče patří například společnosti Petra-Aqua a Aquarimex, které týdeník Euro oslovil. Šéfové firem ale nechtěli mluvit.
Z poslední dostupné účetní závěrky firmy Petra-Aqua z roku 2012 nicméně vyplývá, že rostoucí tržby se pohybovaly kolem 80 a 90 milionů při hrubém zisku zhruba půl milionu. Poslední dostupná účetní uzávěrka Aquarimexu je dokonce stará deset let - tržby kolem 25 milionů a zisk rostoucí z jednoho na téměř dva miliony.
Jediné, co český vývoz rybek ohrožuje, je v poslední době nástup Izraele. Země byznys dotuje. „Na nedávné mezinárodní konferenci se mě kolegové z Německa ptali, kdeže jsou naše české rybky. Prý se u nich prodává hodně zboží z Izraele. Já jim řekl, že pokud je chtějí, mohou přijet,“ říká s nadsázkou Petr Dvořák.
I přes příznivé ekonomické klima se ale podle prezidenta akvaristické unie trh s rybkami výrazně nezvedá. Spíše je to tak, že chovatelé přestali krachovat. A jak roste vrstva bohatých, zvyšuje se ve světě i zájem o mořské rybky. V jejich produkci vede Asie. V tuzemsku není tradice, ale začíná se budovat.
Zatím jde spíše o chovy ne pro okrasu, ale pro konzumaci v restauracích. Jeden takový vyrostl přednedávnem v bývalé úpravně vody v Brně. Projekt vyšel na deset milionů, spolkl sto tun mořské soli a podle svého autora Tomáše Zezuly je ekonomicky soběstačný.
Zatímco ryby dovezené z moře putují do domácností i restaurací, vědci z Masarykovy univerzity, kteří se na projektu také podílejí, studují například mikroby ve vodě. Blízkost akvarijních rybek a ryb určených ke konzumaci je srovnatelná i ekonomicky. Z čísel Českého statistického úřadu, která jsou ale podle chovatelů podhodnocená, lze vyčíst, že akvarijní rybky jsou skoro stejně velký byznys jako chov českých kaprů, kam ale putují tučné dotace.
Česko se podle všeho na špičce chovu akvarijních rybek udrží. Stejně tak Češi stále budou nadšenými chovateli chameleonů nebo hadů.
Podle údajů ČSÚ se z České republiky v roce 2008 vyvezlo 240 tun akvarijních ryb v hodnotě 406,4 milionu korun, což bylo jen o devět milionů korun méně, než kolik obnášel export živých kaprů. V předchozích letech byla hodnota vývozu akvarijních ryb ve srovnání s kapry dokonce i o několik desítek milionů korun vyšší.
Česko se podle všeho na špičce chovu akvarijních rybek udrží. Stejně tak Češi stále budou nadšenými chovateli chameleonů nebo hadů. Jediná země z bývalého východního bloku, která svůj někdejší vynikající status opustila, bylo východní Německo. Nebylo to ale kvůli výši ekonomických vstupů, Němci prostě začali mít jiné starosti. Alespoň teď mají čeští chovatelé komu své neonky a skaláry prodávat.
