Ve sporu mezi agenturou Dilia a UPC jde o desítky milionů korun ročně
Doby, kdy se na autorská práva moc nehledělo, jsou dávno pryč. Autorskoprávní spory jsou jednou z nejzapeklitějších oblastí práva a každoročně se v nich točí miliony. Opravdu o hodně jde ve sporu mezi agenturou Dilia, která zastupuje (především) práva autorů divadelních her, filmových režisérů či spisovatelů, a kabelovkou UPC. Spor je to dlouhý, tvrdý a konečný rozsudek je zatím v nedohlednu. Aby také ne, když v něm potenciálně jde o desítky milionů korun ročně.
A teď detailněji. Dilia po UPC (a její dceři UPC Direct Programming) chce 5,66 milionu korun za to, že od září 2007 do května 2010 šířila prostřednictvím satelitní služby UPC Direct televizní programy a nedbala prý na práva autorů odvysílaných pořadů. Pokud by zůstalo jen u těchto čísel, zas až o tolik by nešlo. Jenže, jak Dilia přiznává, jde o pilotní spor. „Předpokládáme, že žaloba je modelová i ve vztahu k dalším obdobím a subjektům provozujícím podobnou službu. Rozsudek může ovlivnit veškeré provozovatele kabelového a satelitního přenosu.
Těch je zhruba sto,“ vysvětluje ředitel Dilie Zdeněk Srstka a dodává, že celkově jde „z hlediska odměn pro autory zastupované Dilií o řádově deset milionů až 20 milionů korun ročně“.
Jenže ani t ím to nekončí, protože rozsudek ovlivní rovněž praxi dalších kolektivních správců autorských práv - například Ochranného svazu autorského (OSA), který vybírá poplatky za veřejnou, a tedy i televizní produkci hudby. „Můžeme potvrdit, že v současnosti vedeme spor prakticky totožného charakteru jako Dilia, avšak ne se stejným satelitním operátorem,“ potvrdil týdeníku Euro bez dalších podrobností předseda představenstva OSA Roman Strejček.
Mluvčí UPC Česká republika Jaroslav Kolár okomentoval probíhající spor jen velice stručně. Služby poskytované UPC Direct podle něj již v roce 2010 přešly na spřízněnou lucemburskou společnost UPC DTH, a navíc: „Vzhledem k probíhajícímu řízení na městském soudu nepovažujeme v současné době jakýkoli komentář za vhodný.“
Nepřetržitý řetěz sdělení
První rozsudek v této věci vynesl v dubnu 2013 Městský soud v Praze a žalobu Dilie zamítl, když rozhodl, že UPC nedělala nic jiného, než že přebírala od televizních společností (třeba od České televize) jejich programy, nijak je neměnila, prostřednictvím družic je poslala k divákům a vypořádání autorských práv nechala na původních „vysílatelích“ (třeba na České televizi). Neboli, jak zní příslušný - a v této záležitosti klíčový - právní termín, šlo o „nepřetržitý řetěz sdělení“. Úplně stejný názor měl předloni v srpnu rovněž Vrchní soud v Praze.
Ovšem Dilia se s porážkou nesmířila, obrátila se na Nejvyšší soud a ten loni v září jejímu dovolání vyhověl. Podle Nejvyššího soudu totiž o žádný „nepřerušený řetězec nešlo“aUPC vstoupila do vysílání jako úplně nový hráč. Nejvyšší soud se odvolal na starší rozhodnutí Soudního dvoru EU v podobné věci (Airfield and Canal Digitaal) a konstatoval: „Poskytovatel satelitního balíčku rozšiřuje okruh osob, které mají k televizním pořadům přístup, a zpřístupňuje díla a jiné předměty nové veřejnosti, a z toho důvodu má tedy povinnost získat od majitelů příslušných práv povolení k zásahu do sdělování pomocí družice.“
Zapeklitý, evropským právem (UPC i Dilia také v různých fázích řízení navrhovaly, aby jejich spor rozhodl pro jistotu Soudní dvůr EU) „šmrncnutý“ případ má tak zase na starost prvoinstanční městský soud. Rozsudek lze očekávat nejdříve na podzim a poté bude nepochybně následovat odvolání, dovolání, ústavní stížnost…
Jenže, jak se říká, co se vleče, neuteče, a když jde o desítky milionů, tak už vůbec ne. 9
Rozsudek ovlivní praxi dalších kolektivních správců autorských práv.
O autorovi| Václav Drchal, drchal@mf.cz
