ODPOVĚDNOST ZA CHYBNÝ PŘEKLAD - Části lidí obvykle nezbývá než věřit slovům překladatele. Jenže ten se může mýlit. A podpis špatně přeložené smlouvy vás může stát miliony. Koupě mizerně přeložené knihy sice tak draho nepřijde, ale minimálně vám zkazí náladu. Kdo za chyby zaplatí?
Vyjedete si na dovolenou do země vycházejícího slunce a seznámíte se s panem Kurosawou. Lámanou angličtinou si začnete povídat o počasí, o jídle… a nakonec se dostanete až k práci. V rámci konverzace si uvědomíte, že výrobek firmy pana Kurosawy je přesně tím, co vaše firma potřebuje. Když přijedete domů, otevřete e-mailovou schránku a v ní objevíte zajímavou nabídku. Pan Kurosawa na vás nezapomněl. Chce s vámi obchodovat. V příloze vám dokonce poslal návrh smlouvy. Vaši radost ovšem kalí drobná potíž. Dokument, na který se díváte, je v japonštině. Tedy alespoň předpokládáte, že je to japonština, na dovolené jste totiž podobné znaky zahlédli v jídelním lístku. Jenže to vás nezastaví. Seženete někoho, kdo z japonských smluv a ostatních obchodních dokumentů udělá české. Podobně vás nemusí odradit ani perština, hindština či arabština – stačí jen najít schopného překladatele.
Abyste s arabskou firmou uzavřeli milionový obchod, nepotřebujete vědět ani to, jak se arabsky řekne dobrý den. Nicméně smlouvy jsou takové neškodně vyhlížející papírové továrničky na potíže. Bývá v nich ukryto příliš mnoho komplikací a kliček. Jednoduché není ani uzavřít smlouvu psanou výhradně v češtině. Jedno přehlédnuté slovíčko a problém je na světě. Překladatele tedy nutně postavíte před vysoce složitý úkol. Text, který není jednoduchý ani z pohledu rodilého mluvčího, musí převést do vaší mateřštiny. Jedna drobná nepřesnost a miliony jsou pryč. Vám přitom nezbývá nic jiného, než se na překladatele spolehnout.
Zákon silnější než smlouva
Chybička se občas vloudí a někdo za ni musí zaplatit. Z takového placení ale není nikdo nadšený. Někteří překladatelé se proto odpovědnosti za drahou chybu snaží vyhnout. Ve smlouvách o dílo, které s nimi uzavíráte, proto můžete najít kupříkladu následující ustanovení: „Za eventuální škodu způsobenou vadami vyhotovené zakázky odpovídá zhotovitel, ovšem jen do výše ceny zakázky“. Pokud špatně přeložený text skutečně škodu způsobí, může vás takové smluvní ustanovení znejistit. V nejlepším případě to znamená, že špatný překlad budete mít zadarmo. Ušetříte na něm pár tisíc. Ale prodělali jste kvůli němu mnohem víc. Naštěstí ne všechna smluvní ustanovení mají oporu v zákoně.
Obchodní zákoník v § 386 říká, že zadavatel zakázky se nemůže předem vzdát nároku na náhradu škody. „Takže i když smlouvu obsahující podobné ustanovení podepíšete, neznamená to, že se váš překladatel zbavil odpovědnosti za svou chybu,“ upozorňuje právník Filip Němec z advokátní kanceláře Šerák. Svou odpovědnost nemůže překladatel ani omezit. Zákon mu to nedovoluje. „Podle paragrafu 379 obchodního zákoníku vznikne zadavateli nejen nárok na celou skutečnou škodu, ale i na ušlý zisk. Překladatelství je profese jako každá jiná. Není důvod překladatelské chyby bagatelizovat,“ doplňuje Němec.
Podle advokátky specializující se na autorskoprávní problematiku Ireny Holcové ale existuje i druhý výklad vycházející z § 379 obchodního zákoníku. Ten umožňuje omezit za podmínek v něm uvedených rozsah náhrady škody o takzvanou nepředvídatelnou škodu.
NÁHRADA ŠKODY ZA PŘEKLAD
Zadavateli překladu vznikne v případě jeho chybného provedení nárok na náhradu celé způsobené škody. Vznik tohoto nároku nelze předem vyloučit. Znění § 379 obchodního zákoníku: Nestanoví-li tento zákon (obchodní zákoník) jinak, nahrazuje se skutečná škoda a ušlý zisk. Nenahrazuje se škoda, jež převyšuje škodu, kterou v době vzniku závazkového vztahu povinná strana jako možný důsledek porušení své povinnosti předvídala, nebo kterou bylo možno předvídat s přihlédnutím ke skutečnostem, jež v uvedené době povinná strana znala nebo měla znát při obvyklé péči.
Pramen: zákon číslo 513/1991 Sb.
Meze tvůrčí svobody
Přestože překlad smlouvy vyžaduje odbornost a přesnost, přeložit knihu může být daleko těžší. Literární překlad totiž vyžaduje tvůrčí přístup, který by naopak obchodnímu dokumentu mohl uškodit. Zatímco překlad obchodních podmínek je svým způsobem technická práce, kdy překladatel v zásadě nemá prostor pro tvůrčí autorskou činnost, dobře přeložit třeba Malého prince naopak vyžaduje vynaložení duševní tvůrčí činnosti a o mnoho více talentu. Ten, komu není „shůry dáno“, to pravděpodobně nezvládne. Objektivně zhodnotit, zda je překlad uměleckého slovesného díla skutečně špatný nebo ne, je takřka nemožné. Podle autorského zákona navíc překladem, tedy tvůrčím převedením literárního díla do jiného jazyka, vznikne autorské dílo nové. Už tedy nemůže jít pouze o rutinní překlad. Hrubé nepřesnosti by však ani takové dílo rozhodně nemělo obsahovat.
Co vlastně může člověk udělat, když se mu nelíbí české vydání jeho oblíbené knížky? Stává se to poměrně často. V knihkupectví koupíte román, na jehož český překlad netrpělivě čekáte. Řekněme proto, že vás nadchnul anglický originál. Anebo je to jen novinka vašeho oblíbeného autora. Knížku čtete a zjišťujete, že je hrozná. Zavřete ji a víte, že každá minuta strávená její četbou byla ztráta času. Ten už vám nikdo nezaplatí, ale co takhle knihu vrátit? Potíž tkví v tom, že je to jen vaše hodnocení, jen váš názor. Ostatní čtenáři tím dílem mohou být nadšeni.
Reklamace nevinného vraha
Když se kniha (tedy věc) rozpadne pod rukama, protože byla špatně svázána, poctivý knihkupec ji buď vymění, nebo za ni vrátí peníze a neřekne „ani popel“. Obsah knihy je ale autorské dílo (přesněji řečeno – kniha je hmotnou rozmnoženinou autorského díla). A to, že se vám nelíbí, není reklamační vada. „Posouzení vadnosti autorského díla obecně – a tedy i překladu – je vždy velmi problematické. S ohledem na zásadní svobodu tvůrčí činnosti se obecně nepřipouští existence faktické vadnosti. Pokud se někomu nelíbí například obraz nebo písnička, je to jen otázka jeho vkusu a názoru, tedy subjektivního posouzení,“ vysvětluje Holcová.
Přestože je tvůrčí překlad rovněž autorským dílem, jedná se o specifický případ. „Je to autorské dílo odvozené od díla původního, přeloženého, jímž je determinováno,“ upozorňuje. Takové dílo proto musí nezbytně s ohledem na jeho povahu originálu odpovídat, jinak by již nešlo o překlad, ale o zpracování v širším smyslu. Mělo by být „pouhým“, byť tvůrčím, převodem díla do jiného jazyka. Pokud jsou ale v takovémto odvozeném díle (překladu) objektivně podstatné nepřesnosti, lze ho za určitých okolností považovat za vadné. Vadné dílo ovšem z překladu rozhodně neudělají odlišnosti, které lze vyhodnotit jako překladatelův umělecký záměr. Ani parodie či volné zpracování původního díla nad rámec překladu povolené jeho autorem nebude podle Holcové reklamační vada.
Kdyby však například autor překladu detektivky zcela svévolně udělal z nevinného podezřelého vraha, reklamace by měla být úspěšná. To je sa
mozřejmě extrémní příklad. K „reklamačnímu“ úspěchu by mělo stačit i to, že v překladu chybějí podstatné pasáže, objevují se v něm zásadní faktické chyby a jeho děj či smysl by byl v rozporu s originálem. Za takových okolností byste knihu mohli prodejci vrátit. A on by vám měl samozřejmě vrátit peníze. „Prodejce by měl postupovat stejně jako v případě slabikáře, který neobsahuje písmena B a C. Řečeno obecně – děl, která nelze bezproblémově řádně (po)užívat k účelu, k němuž byla vytvořena,“ přibližuje Holcová.
Král na Skřipci natažený
To je však jen teorie. V praxi totiž k podobným případům nedochází. Před několika lety už byl ale podobný překladatelsko-reklamační problém na spadnutí. V roce 2002 vyšel v nakladatelství Beta překlad knihy Stephena Kinga „O psaní“. Knihy si záhy všimli nejen laičtí milovníci Kingovy tvorby, ale i česká Obec překladatelů – dobrovolné sdružení odborníků zabývajících se překladem. Toto sdružení každoročně překladatelským dílům uděluje několik cen, mezi nimi i anticenu Skřipec. „O psaní“ tenkrát s přehledem vyhrálo. Autor posudku, na jehož základě byla anticena udělena, překladatel Viktor Janiš, svůj rozbor nazval lapidárně – „Zmrzačený King“. Posudek uzavřel těmito slovy: „Příručka o tom, jak psát lépe a radostněji, je překladatelčinou ledabylostí a trestuhodnou literární ignorancí zcela znehodnocena. Ba co víc – stala se svou vlastní antitezí, manuálem o tom, jak nepsat.“
Nakladatelství Beta ovšem s příkladnou elegancí předešlo nepříjemným právním sporům. Knihu stáhlo z prodeje, nechalo ji přeložit lépe a vydalo dílo znovu. „Naší snahou je vydávat krásné, věcně a gramaticky správné publikace. V knize se vyskytly chyby, které by tam být neměly, a proto jsme se rozhodli pro druhé vydání. Zákazníkům, kteří si koupili to první, jsme přitom nabídli možnost výměny. Domníváme se, že je to tak správně,“ komentuje to dnes Blanka Dobrovská z nakladatelství Beta.
Kdy můžete vrátit knihu
Koupil-li zákazník knihu a zjistí, že je vadná, může ji vrátit prodejci a požadovat navrácení kupní ceny. Vada knihy ovšem musí být objektivně prokazatelná. Pouhý zákazníkův pocit ke zrušení smlouvy nestačí.Co říká § 507 odstavec 1 občanského zákoníku: Nelze-li vadu odstranit a nelze-li pro ni věc užívat dohodnutým způsobem nebo řádně, je nabyvatel oprávněn domáhat se zrušení smlouvy. Jinak se může nabyvatel domáhat buď přiměřené slevy z ceny, nebo opravy, nebo doplnění toho, co chybí.
Pramen: zákon číslo 40/1964 Sb.
Vada díla způsobí vadu věci
Kde není žalobce, není soudce. Zásadního rozsudku, který by vyřešil problematiku možné reklamace knihy obsahující vadný překlad, jsme se proto zatím nedočkali. Špatný překlad by však měl pro knihu znamenat totéž, co špatná vazba. Pokud se vám jen nebude líbit, nic nenaděláte. Ale když nebude splňovat ani to, co se od nich alespoň obvykle čeká, můžete vyrazit do boje. Naděje na úspěch rozhodně je. Dorazíte-li do knihkupectví se stohem volných potištěných listů místo knihy, úspěch většinou čekáte.
Objektivně špatný překlad je problém principiálně totožný. K jeho řešení proto nevyužijeme ani tak autorský zákon, který se vadností autorských děl nezabývá, ale „obyčejný“ obecný předpis – občanský zákoník. „V knihkupectví si nepořizujete překlad – dílo, ale kupujete si jeho hmotnou rozmnoženinu v podobě knihy – tedy věc. A předmětem prodeje je právě jen tato věc. Knihu spotřebitel kupuje proto, aby ji použil v souladu s jejím určením či s účelem, k němuž byla vytvořena, eventuálně s účelem obvyklým. Pokud spotřebitel nemůže knihu, která je rozmnoženinou autorského díla, řádně používat ani k obvyklému účelu, jde z hlediska spotřebitele o vadný produkt. Je tomu tak proto, že ve vztahu ke spotřebiteli se i vada autorského díla projeví jako vada hmotného předmětu, který je jeho rozmnoženinou,“ osvětluje Irena Holcová. „Vadou se rozumí absence obvyklých vlastností, které má kniha zachycující překlad díla mít, aby ji bylo možno řádně používat. V případech, kdy by šlo o vadu jakosti knihy – věci jako takové (například o špatnou vazbu), je aplikace obecné občanskoprávní úpravy odpovědnosti za vady nesporná,“ pokračuje. Objektivně špatný obsah knihy (překlad) pak ale ve svém důsledku způsobí vadu konečného produktu, totiž knihy – věci. „Je-li objektivně vadné autorské dílo, jsou vadné i veškeré jeho rozmnoženiny. Tedy i ty rozšiřované v hmotné (knižní) podobě prodejem v podobě knihy. Vadná je tak i tato kniha, jeho hmotná rozmnoženina. Právě skutečnost, že kniha je hmotná rozmnoženina autorského díla a její obsah tak představuje zásadní vlastnost knihy, dovoluje aplikovat obecnou občanskoprávní úpravu odpovědnosti za vady i v případě objektivně vadného překladu, přímo, respektive pomocí analogie,“ dovozuje Holcová.
Teorie versus praxe aneb O lhaní
Základ potřebné úpravy nalezneme v § 499 občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení odpovídá ten, kdo jinému přenechá věc za úplatu, za to, že přenechaná věc má obvyklé vlastnosti a že je možné ji použít podle povahy a účelu smlouvy. V opačném případě je věc vadná. Navazující § 507 pak stanoví, že nelze-li vadu odstranit a nelze-li pro ni věc řádně užívat, je nabyvatel oprávněn domáhat se zrušení smlouvy. Nabyvatel se může rovněž domáhat buď přiměřené slevy z ceny, nebo opravy, nebo doplnění toho, co chybí. Pokud by soud v konkrétním případě dospěl k závěru, že není možná přímá aplikace občanského zákoníku s ohledem na charakter knihy coby rozmnoženiny autorského díla, je možné použít analogii zákona (analogia legis) podle § 853 občanského zákoníku. Nebo podle uvážení soudu (analogie práva – analogia iuris) v případě, kdy by soud dospěl k závěru, že jde o mezeru v zákoně.
Spotřebitel knihu kupuje za účelem jejího použití v souladu s jejím určením či účelem, k němuž byla vytvořena či účelem obvyklým. Kupujete-li si knihu obsahující překlad díla nějakého spisovatele, obvykle to děláte proto, abyste se seznámili s jeho dílem. Ne s dílem překladatele. A to má být i základním účelem překladu – umožnit seznámení se s cizojazyčným dílem těm, kteří cizímu jazyku nerozumí. „Pokud spotřebitel nemůže knihu řádně používat ani k obvyklému účelu, ať pro vady hmotné věci jako takové (špatný tisk, vazba) či pro vady obsahu knihy (špatné autorské dílo překladatele), jde z hlediska spotřebitele o vadný produkt. V obou uvedených případech má, podle mého názoru, spotřebitel právo knihu reklamovat,“ uzavírá Holcová.
Názor odborníka je ovšem jedna věc, praxe je věc druhá. Všichni dotázaní knihkupci se shodli, že se svým zákazníkům snaží maximálně vyjít vstříc. Nejenže vám rozpadlou knihu rádi vymění za bezvadnou, ale jdou i nad rámec zákona. U stálých zákazníků netrvají na tom, aby koupi knihy prokazovali pokladním dokladem ani jakkoliv jinak. Nevhodné knižní dárky u nich obvykle můžete jednoduše vyměnit za knihy jiné. Podobné problémy řeší každodenně. S tím, že by někdo přišel vrátit knihu se slovy „překladatel ji zmrzačil“, se ovšem nesetkali ani knihkupci s dlouholetými zkušenostmi. Tohle se prostě nedělá. Kdyby se to ale přece jen přihodilo, poradili by vám, abyste se obrátili přímo na nakladatele. Tiskové chyby či špatnou vazbu jsou schopni a ochotni posoudit sami, vady překladu ale řešit nechtějí. Takže, jde-li vám o princip, připravte se na obtížné vyjednávání. Chcete-li se ale jenom zbavit knížky, jež by vám hyzdila knihovnu, rada je prostá: Řekněte, že jde o nevhodný dárek. Tahle lež vám může ušetřit spoustu času i nervů. Pravděpodobně totiž uspějete.
