Po prezidentských útocích na guvernéra Singera a jeho kolegy kvůli rok a půl starým intervencím proti koruně musel na počátku tohoto týdne začít viceguvernér Tomšík hovořit o tom, že ČNB může srazit korunu i hlouběji, než je v současnosti, byť k tomu nejsou z makroekonomického hlediska žádné důvody.
Prezidentovy řeči o tom, že obměněná bankovní rada zruší ono sedmadvacetikorunové dno kursové politiky, přiblížily skutečný kurs hranici hájené ČNB. Není divu.
Investoři se změnou rady počítají a své investice řídí s pohledem upřeným dost dlouho dopředu. Když ČNB v listopadu 2013 srážela kurs pod oněch 27 korun, intervenovala jen dva dny a nakoupila relativně velmi malé množství eur. Zemanovy exhibice nyní velmi přibližují stav, kdy bude centrální banka muset intervenovat znovu a znovu nakupovat eura.
To naprosto zbytečně zvýší budoucí ztrátu ČNB v době, kdy bude kurs uvolněn a koruna začne posilovat. A o tom, že posilovat začne, není třeba příliš pochybovat. Otázka je jen jak to bude rychlé a jak na to doplatí české firmy a jejich zaměstnanci závislí na exportu.
Na oprávněnost intervencí a jejich účinek je jistě možné mít různé názory. A je mimochodem překvapivé, že Zeman označující sám sebe za keynesiánce, je tak ostře a poněkud nekonzistentně s tímto svým ideovým zaměřením kritizuje.
Sabotování měnové politiky, jakkoli s ní nemusí souhlasit a není v tom sám, v jeho podání překračuje hranice tolerance k obvyklým výstřelkům starších pánů. Dětinské chování šéfa pískoviště, který je přesvědčen, že může beztrestně rozšlapávat ostatním jejich bábovičky a dobře se tím baví, je v okamžiku, kdy jde o skutečné a velké peníze těžko akceptovatelné.
Protože nepovažujeme za pravděpodobné, že by za tímto chováním mohly být nějaké zištné důvody, vypadá to trochu, že mnohaletý životní styl hlavy státu nezanechal svůj podpis zdaleka jen na jeho tělesné schránce.
Čtěte také další eurokomentáře:
