Spolu s Václavem Havlem a Václavem Klausem patří Zeman k nejvýraznějším polistopadovým politikům. Úmysl obhajovat prezidentský mandát oznámil letos v březnu. Otazníky budí jeho zdravotní kondice.
Někdejší premiér a šéf poslanecké sněmovny se narodil 28. září 1944 v Kolíně. Je absolventem Vysoké školy ekonomické v Praze. Vystudoval obor národohospodářské plánování.
Po dokončení studia učil na VŠE v Praze (1969-1970), poté pracoval v tělovýchovné organizaci Sportpropag (1971-1984), v roce 1984 byl zaměstnancem zemědělského podniku Agrodat, kde se zabýval simulačními modely zemědělských systémů. V letech 1990-1993 byl vědeckým pracovníkem Prognostického ústavu ČSAV. Od 90. let aktivně působil v politice.
Člen KSČ, ČSSD, SPOZ
V letech 1968-1970 byl Miloš Zeman členem Komunistické strany Československa. V letech 1992-2007 byl členem ČSSD, přičemž v letech 1993-2002 straně předsedal. V roce 2010 se stal předsedou Strany práv občanů - zemanovci (SPOZ), nyní je čestným předsedou strany, která ze svého názvu vypustila slovo „zemanovci“.
Prezidentské volby 2018: kdo kandiduje
Během politické kariéry Zeman zastával nejvyšší politické funkce v zemi - byl poslancem Federálního shromáždění (1990-1992 za Občanské fórum a Občanské hnutí, v roce 1992 se stal členem klubu poslanců sociálně demokratické orientace) a Poslanecké sněmovny (1996-2002 za ČSSD), předsedou Poslanecké sněmovny (1996-1998) i předsedou vlády (1998-2002).
Aféry a kontroverze
Období Zemanovy vlády (1998-2002) bývá hodnoceno různě. Zatímco Zeman a jeho příznivci poukazují na hospodářský růst a vládu označují za nejlepší po roce 1989, kritici ji označují za vládu nesplněných slibů a promarněných příležitostí.
Zemanova vláda po celé čtyři roky hospodařila se schodkem státního rozpočtu, který navíc dotovala příjmy z privatizace (prodala mj. státní podíly v Transgasu, Mostecké uhelné, České spořitelně, ČSOB, Českých radiokomunikacích či Komerční bance).
Pomníček Milošových omylů. Mentor politické scény má za sebou horu přehmatů
Zeman byl během svého působení v čele ČSSD zasažen řadou afér - mimo jiné se účastnil jednání s česko-švýcarskými podnikateli o půjčce pro ČSSD výměnou za možnost ovlivňovat ekonomický vývoj v ČR po vítězství ČSSD (Bamberská aféra), operoval s podvrženými dokumenty, které měly zdiskreditovat Bezpečnostní informační službu a ministerstvo vnitra (tzv. kauza Zemanův kufřík), jeho spolupracovníci sbírali materiály k možné diskreditaci vlivné členky ČSSD Petry Buzkové (kauza Olovo).
Během svého působení v politice Zeman do jisté míry určil její současnou podobu. Jeho zbraní byla razance a v době, kdy vedl opozici, tvrdá kritika vládní koalice. K jeho stylu patřily i vulgární urážky či sporná obvinění politických protivníků, neváhal se uchýlit k zesměšňování oponentů a často rozdával rozličné sliby, které mnohdy zůstaly nenaplněny.
Vše o volbě prezidenta čtěte v rubrice Prezidentské volby 2018
Když v roce 1998 vyhrál volby, uzavřel s hlavním ideovým odpůrcem, pravicovou ODS vedenou Václavem Klausem, opoziční smlouvu, která umožnila existenci menšinové vlády ČSSD.
Věčné návraty
Ačkoli již v roce 2001 oznámil definitivní odchod z politiky, v roce 2003 se neúspěšně ucházel o prezidentský úřad (pro Zemana nehlasovali ani všichni zákonodárci ČSSD, Zeman je označil za zrádce).
Po Zemanově odchodu do důchodu se pravidelně spekulovalo o jeho návratu do politiky. Zeman sám k tomu dával podnět - často komentoval dění v ČSSD a na jeho chalupě se střídali novináři, straničtí kolegové, zahraniční politici i diplomaté. V roce 2010 se jako lídr nové strany SPOZ neúspěšně pokusil prosadit ve volbách do Sněmovny.
Volební model: Favority prezidentské volby jsou Zeman a Drahoš
Členství v ČSSD Zeman ukončil na jaře 2007 po konfliktu s tehdejším předsedou strany Jiřím Paroubkem. Paroubek řekl, že Zeman je zodpovědný za kauzu s advokátem Zdeňkem Altnerem, který požadoval od ČSSD stomilionové vyrovnání za zastupování ve sporu o sídlo ČSSD - Lidový dům. Altner spor s ČSSD nakonec vyhrál, soud mu přiřkl téměř 338 milionů korun. ČSSD nezaplatila a podala dovolání k Nejvyššímu soudu. Altner loni v listopadu zemřel, řeší se dědictví.
Vtáhnout Zemana zpět do politického života si dalo za úkol v roce 2008 založené sdružení Přátelé Miloše Zemana, za jehož vznikem stál především lobbista a bývalý komunistický funkcionář Miroslav Šlouf. S ním se ovšem Zeman po svém nástupu na Pražský hrad rozešel ve zlém.
Na Hradě
Zeman vyhrál druhé kolo prvních přímých prezidentských voleb v lednu 2013 se ziskem 54,8 procenta hlasů; zvítězil nad tehdejším ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem (TOP 09). K obhajobě mandátu získal 113 tisíc podpisů občanů:
Jako prezident Zeman výrazně rozdělil českou společnost, má řadu příznivců či obdivovatelů, ale i mnoho odpůrců, kteří jeho působení v úřadu hlavy státu považují za nevhodné. Kritizován bývá například za řadu kontroverzních výroků včetně vulgarit, za výběr spolupracovníků, za přílišnou náklonnost k režimům v Číně a Rusku či za to, že, jak sám nedávno řekl, „používá Ústavu České republiky tvůrčím způsobem“.
Zatímco důvěra v prezidenta Zemana (např. podle průzkumů Centra pro výzkum veřejného mínění; CVVM) dlouhodobě osciluje kolem 50 procent, „prezidentská“ Strana práv občanů (SPO), jejíž je Zeman čestným předsedou, získala v nedávných volbách do Poslanecké sněmovny pouhých 0,36 procenta hlasu.
Zeman v poslední době při řadě svých veřejných vystoupení působil dojmem, že trpí zdravotními problémy. Při oznámení své kandidatury letos v březnu řekl, že absolvoval vyšetření, které potvrdilo, že má cukrovku a polyfunkční neuropatii. V září podstoupil preventivní prohlídku na počítačovém tomografu (CT), která neodhalila žádný problém, o kterém by se nevědělo. Zprávy o svých zdravotních problémech označil za špinavou kampaň části médií.
Zeman je podruhé ženatý, z prvního manželství (1971-1978) má syna Davida, z druhého (od roku 1993) dceru Kateřinu; po odchodu do důchodu Zeman žil převážně ve venkovském bytě v Novém Veselí na Žďársku, manželka Ivana s dcerou v Praze.
Čtěte profily dalších kandidátů:
