Miloš Zeman, který rád prohlašuje, jak zdravým a vitálním člověkem vlastně je, si minulý týden na zahajovacím ceremoniálu summitu Severoatlantické aliance vybral hodně slabou chvilku. Zřejmě zmožen projevem ve sněmovně vypadal v Belgii, jako by tam z Prahy došel pěšky. Zatímco se ostatní světoví a evropští státníci mezi sebou bavili, vtipkovali a sledovali přelety spojeneckých vrtulníků, Zeman musel jako jediný z 29 představitelů členských zemí aliance sedět. A klimbat.
I když jsou fotky a videa všeříkající, nechme teď prezidentovo zdraví stranou. Zemanův posed má totiž mnohem důležitější aspekty. Je totiž pravidlem, že právě nezávazné hovory během takových prostojů jsou pro partnerství zemí často mnohem přínosnější než oficiální setkání za jednacím stolem. Zemanovo vyčlenění na okraj pódia, daleko od západních hegemonů, za záda ostrakizovaného tureckého lídra Recepa Tayyipa Erdogana, Viktora Orbána a Andreje Kisky tak mluví za vše.
A pokud chce někdo hledat v sedícím Zemanovi symboliku, najde ji také. Nic nevystihuje lépe dlouhodobou podvyživenost české obrany a ozbrojených sil, která je už do očí bijící i ve srovnání se zeměmi východní Evropy.
O autorovi| Ondřej Stratilík, stratilik@mf.cz
