Prognostik a ekonom Miloš Zeman kritizuje návrhy protikrizových opatření z dílny ODS i ČSSD. „Povedou k rozpočtovému deficitu a prodloužení krize, protože pravice podlamuje rozpočtové příjmy, levice zase podlamuje rozpočtové výdaje,“ říká.
Autor: Jakub Stadler
Před časem jste se vyjádřil, že politika je pro vás takový druh zábavního programu. Platí to stále?
Je to zábavné v podobném významu, jako když Jan Skácel v časopise Host do domu měl rubriku, která se jmenovala Kouzlo nechtěného. A tam projevy, které ve své době byly míněny smrtelně vážně, ukazoval s odstupem času jako nechtěně komické. Říkám-li, že pozorování politiky je pro mě zábavnou činností, tak tím mám na mysli právě toto.
Ale vy nejste jen nezúčastněný pozorovatel, politici vás navštěvují na Vysočině, předseda ČSSD Jiří Paroubek vás po podzimních volbách lákal zpátky do sociální demokracie. Nezopakoval nabídku znovu, nevrátíte se do ČSSD?
Já už jsem na takové lákání jednou odpověděl razantně, proto doufám, že žádné další nenastane. Vycházím z jednoho, možná pro vás naivního principu, že politici mohou mít samozřejmě různé názory, mohou je pod tíhou argumentů i měnit, ale mají držet slovo. Řekl jsem zcela veřejně, že Jiří Paroubek prokazatelně nedodržel veřejné slovo. To spočívalo v tom, že velká koalice by byla zradou na voličích. Ve chvíli, kdy slovo porušil, jsem mu přestal věřit. Myslím si, že pokud současné vedení ČSSD není schopno dodržovat dohody a slovo, tak nemám v ČSSD co dělat.
Občanské sdružení Přátelé Miloše Zemana usiluje o to, abyste se stal příštím prezidentem. Budete kandidovat, až skončí mandát Václava Klause?
Já sám nikdy nebudu obcházet jakékoli politiky a žádat, aby mě kandidovali na prezidenta. Nevyloučil jsem, že v případě přímé volby a velkého zájmu veřejnosti bych o této možnosti uvažoval, nicméně jsem přesvědčen, že přímá volba prezidenta s největší pravděpodobností nebude, protože poslanci ani senátoři si nenechají vzít kompetence, které v této oblasti mají.
Opozice prosadila svržení vlády. Také si myslíte, že pád vlády Česko poškodil, i když ČSSD tvrdí opak?
Já jsem v televizní diskuzi s Mirkem Topolánkem nedávno řekl, že nemám rád jeho vládu, nicméně uznávám, že v předsednictví EU si vedla poměrně úspěšně, a že považuji za chybu, že byla svržena. Citoval jsem Masarykův výrok, že sociální demokracie vždy ve své historii nadřazovala zájmy republiky nad zájmy partaje. Zájmem České republiky bylo úspěšné české předsednictví v EU, a jestliže jsme se nyní zesměšnili, tak tento zájem byl zmařen.
Nedojde ke škodám i na domácí scéně, jestliže vládní změny přicházejí v době hospodářské krize, která těžce doléhá i na českou ekonomiku?
Vzhledem k tomu, že do takzvané úřednické vlády nominují své odborníky především dvě nejsilnější politické strany, znamená to skrytou velkou koalici. A já velkou koalici považuji za dialektickou syntézu nedostatků obou politických variant – pravicové i levicové. To se projevuje i v dohodě o protikrizových opatřeních. Na jedné straně bylo akceptováno snížení takzvaných vedlejších nákladů práce, to znamená pojistného, s čímž já ostře nesouhlasím, na druhé straně byl jako kompenzace přijat zbytečně populistický návrh na šrotovné, s čímž také nesouhlasím.
Neměl být změněn volební zákon, aby po volbách opět nenastala patová situace? Neměl by být přijat bonus pro vítěze voleb, aby mohl vládnout a nesl naplno i politickou odpovědnost?
Já nesouhlasím s bonusem pro vítěze, protože se domnívám, že narušuje výsledky voleb. Zkresluje to vůli voličů. Na druhé straně jsem pro změnu volebního zákona, a to v tom směru, aby byla rozšířena práva voličů. Uvědomte si, že 97 procent voličů jsou nestraníci, a ti jsou manipulováni ani ne třemi procenty členů stran. Nehledě na to, že ve stranách o kandidátkách rozhodují spíš vrcholní funkcionáři než řadoví členové. Předložil jsem tři naprosto konkrétní návrhy. Za prvé snížení preferenčního procenta z dnešních pěti na tři tak, aby si volič mohl snadněji vybrat z kandidátky a změnit pořadí kandidátů. Za druhé zvýšení počtu volebních krajů z dnešních čtrnácti na pětatřicet, aby voliči v menších krajích skutečně znali kandidáty politických stran. A konečně zavedení takzvaného panašování, které u nás už existuje v komunálních volbách a které by znamenalo i na centrální úrovni, že si můžete vybírat kandidáty z více kandidátek politických stran a nemusíte být vázána na jedinou kandidátku.
Ale do předčasných voleb už žádné změny ve volebním systému nenastanou. Jak vidíte jako prognostik situaci po říjnových volbách?
Jako největšího nebezpečí po volbách, ať už dopadnou jakkoli, se obávám velké koalice ODS a ČSSD, protože pak by to bylo, jako když si pejsek a kočička vařili dort. Dali do něj spoustu dobrých věcí, ale dort se nedal jíst. Proto znovu opakuji, že jsem pro model opoziční smlouvy, tedy pro menšinovou vládu vítězné strany, která bude mít možnost prokázat, jak vládne, a nebude se moci vymlouvat na koaliční partnery. Buď bude vládnout dobře, nebo špatně, a pak bude vystřídána vládou jinou. Ale bude to vláda s jasným programem, nikoli vláda, která bude sloužit jen k udržení koryt a moci a žádný nový program mít nebude.
Pokud dojde k velké koalici, nemůže být ohroženo přijetí důležitých reforem, ať už veřejných financí, zdravotnictví nebo penzijní, protože se na nich ODS a ČSSD nebudou schopny shodnout?
Reforma není slovo, které by nutně mělo pozitivní obsah. Jsou i reformy, které zhoršují situaci. Já jsem navrhoval jako základní rozpočtovou reformu přesun z provozních do investičních výdajů s výrazným multiplikačním efektem. Podnikatelé nepotřebují snížení daní, ale zakázky. Zaměstnanci nepotřebují prodloužení podpory v nezaměstnanosti, ale práci, a tu budou mít jedině tehdy, až budou mít podnikatelé zakázky. A aby ty zakázky byly, je třeba, aby stát neposkytoval dotace komukoli, ale aby nabízel prostřednictvím průhledných tendrů investiční zakázky našim firmám.
Myslíte, že jedním z takových kroků, který rozproudí podnikání a nastartuje zaměstnanost, je i dotační program na podporu zateplování domů a ekologické vytápění, které v řádu několika miliard rozjíždí ministerstvo životního prostředí?
I když mám obecně výhrady k činnosti ministerstva životního prostředí, tak v tomto konkrétním případě s ním souhlasím, a to především proto, že program zateplování není hrazen z rozpočtových prostředků, ale z prodeje povolenek.
MILOŠ ZEMAN (65)
Před rokem 1989 pracoval jako prognostik. V roce 1992 vstoupil do ČSSD, v letech 1993 až 2001 byl jejím předsedou. V roce 1998 se díky opoziční smlouvě s ODS stal premiérem jednobarevné vlády ČSSD. O tři roky později se dobrovolně stáhl do politického ústraní. V lednu 2003 přijal kandidaturu ČSSD na prezidenta, ale vypadl už v prvním kole. Po neshodách s Jiřím Paroubkem v březnu 2007 vystoupil z ČSSD. Dnes žije na Vysočině v Novém Veselí, je ženatý, ze dvou manželství má syna Davida a dceru Kateřinu. Mezi jeho zájmy patří pěší a lyžařská turistika, sci-fi a šachy.
Ale většinu protikrizových opatření vlády i sociální demokracie kritizujete.
Myslím, že opatření, která navrhují obě nejsilnější strany, v některých případech i NERV, jsou opatření, která mohou drobně stimulovat ekonomiku, například zrychlené odpisy, ale mohou také připomínat natírání zábradlí na potápějícím se parníku. To znamená kosmetické úpravy, které nejsou škodlivé, jsou dokonce drobně prospěšné, ale ten problém neřeší. Problém řeší posílení investiční, nikoli spotřební poptávky.
Mnohé státy dnes lijí peníze do finančního sektoru. U nás to naštěstí nebylo zapotřebí. Ale hospodářská krize a pády podniků mohou v další vlně způsobit problémy i českým bankám.
Já jsem před časem říkal, nelijte peníze do bank, protože my jsme to udělali za vás. Teď je český bankovní sektor relativně zdravý, rozhodně zdravější než západoevropský, tím spíš než americký, ale i tady hrozí nebezpečí vzniku nových toxických aktiv. Snažme se tedy vytvořit taková regulační pravidla, která vzniku toxických aktiv zabrání. Jako jedno z pravidel jsem navrhoval, aby úvěr nemohl být poskytován do sta procent ceny zástavy, protože když ceny nemovitostí klesnou o padesát procent, tak banka má ve svém portfoliu okamžitě toxické aktivum a pak hrozí nebezpečí, že k záchraně střadatelů v této bance tam budou politici zbytečně lít peníze.
Odborníci se neshodují, jestli je v době krize výhodou, že má Česká republika korunu. Teď se spíš ukazují nevýhody, protože kurz kolísá.
Od roku 2002 zde byly převážně neekonomické vlády a to odsunulo tematiku eura do pozadí. Protože ekonom si dokáže uvědomit, co euro skutečně znamená. Tvrzení, že národní měna nás ochrání, je nesmysl. Podívejte se na islandskou korunu, která klesla o sedmdesát procent své hodnoty. Hlavní důvod pro euro je, že každá národní měna je vystavena silným mezinárodním spekulacím, protože stát má tak slabé devizové rezervy, že si s ní spekulanti mohou pohrávat. Zatímco euro je měna tak silná, že toto riziko spekulačního útoku, které je u národních měn, je u eura prakticky vyloučeno. A to je podle mě hlavní důvod pro zavedení eura.
Na mezinárodním finančním fóru jste prohlásil, že sociálnědemokratický ministr Bohuslav Sobotka byl nejhorším ministrem financí. Bylo to proto, že v době konjunktury, kdy vládla ČSSD, místo vyrovnaných státních rozpočtů vytvářela vláda vysoké deficity?**
Samozřejmě jsou to ekonomické důvody. Deficit se mezi lety 2002 a 2003 výrazně, v podstatě řádově zvýšil, a to v době, kdy už docházelo k hospodářskému oživení. Zvýšil se proto, že slabý ministr financí Sobotka nebyl schopen odolat tlaku vládních kolegů, kteří pochopitelně chtěli zvyšovat výdaje svých rezortů. Kromě toho Sobotka krátce po volbách v roce 2002 jako spoluautor tehdejšího ekonomického programu ČSSD proslul výrokem, že program je nerealistický. Tím provedl vlastní sebekritiku.