Četbu Zemanových memoárů lze jenom doporučit. K aktuálním hitům domácího knižního trhu nepochybně patří už druhá kniha Miloše Zemana -tentokrát má název „Vzestup a pád české sociální demokracie“. Vzhledem k vlivu, který její autor měl a ještě tak docela neztratil na naší politické scéně, pochopitelně vyvolala slušný nejen čtenářský, ale také mediální ohlas.
**Četbu Zemanových memoárů lze jenom doporučit.
K aktuálním hitům domácího knižního trhu nepochybně patří už druhá kniha Miloše Zemana -tentokrát má název „Vzestup a pád české sociální demokracie“. Vzhledem k vlivu, který její autor měl a ještě tak docela neztratil na naší politické scéně, pochopitelně vyvolala slušný nejen čtenářský, ale také mediální ohlas. Včetně takových příspěvků, podle kterých jde hlavně o předvolební pamflet a jako takový by měl být naprosto ignorován.
Přinejmenším sporné zůstává, zda-li je taková záměrná „slepota“ na místě. Předchozí Zemanovy knihy se prodaly desetitisíce kusů a dobře na odbyt jde i tato.
Jsme prostě zvědaví, co si někdejší sociálnědemokratický lídr myslí, respektive říká (byť je možná velká část poptávky inspirována zájmem o zákulisní drby a Zemanovy osobní invektivy). Navíc má Zeman v samotné sociální demokracii dodnes nemálo příznivců, pro které nepochybně je jakýmsi guru. Už jenom to představuje dobrý důvod, proč se o Zemanovy názory zajímat.
V rubrice Finance tohoto čísla se věnujeme názorům Miloše Zemana na důchody a penzijní fondy. Východiska jeho názorů nejsou nijak překvapivá -Zeman je „solidarista“, i na tomto poli preferuje stát před soukromou iniciativou. To je jistě legitimní, pozoruhodná je ovšem lehkost, se kterou velikán české levice téma pojednává v detailech. Jednou větou upozorňuje na krachy Enronu a Worldcomu, druhou horuje pro fondy zaměstnanecké - ale to právě byly ony dvě zmíněné instituce. Právem zmiňuje investiční rizika, ale přitom nejspíš netuší, že právě penzijní fondy mají na tomto poli -kvůli tomuto nebezpečí - zákonem striktně vymezené hranice. Také zapomíná na to, že dnes za každým penzijním fondem stojí velká finanční skupina - ty si jistě není třeba idealizovat, ale už z povahy věci si krach vlastního penzijního fondu těžko mohou dovolit. Snad jenom v případě nějakého všeobecného finančního kolapsu - ale ten by postihl všechny, tedy i zaměstnanecké fondy. Miloš Zeman také mluví o tučných ziscích - opět asi netuší, že ty se ve fondech rozdělují podle zákonem stanovených pravidel a jejich větší část se přesouvá na účty klientů. Na jednu krátkou pasáž je těch nepřesností a nedokonalostí docela hodně. Jistě - lze namítnout, že vrcholový politik (byť bývalý) nemůže znát podrobnosti fungování penzijních či jiných fondů. Pak se ale k takové problematice musí vyjadřovat opatrněji, anebo raději vůbec.
Četbu Zemanových memoárů lze přes to všechno jenom doporučit - čtenáři poskytují jedinečnou příležitost nahlédnout do ideového fundusu české demokratické levice. Pro leckoho budou zajímavé i „nepolitické“ pasáže. Poměrně velkou část druhého dílu Zemanových politických pamětí například tvoří stesky nad jeho vlastní personální politikou. Sázku na špatného koně pro něj představuje hlavně Vladimír Špidla, ale štěstí neměl -podle svého dnešního mínění - ani v dalších případech. Dnes Miloš Zeman vsadil na Jiřího Paroubka, s kterým bude zanedlouho z paluby oranžového double-deckeru agitovat pro sociálnědemokratické kandidáty. Bude zajímavé sledovat, jak šťastnou ruku bude mít tentokrát.
