Český historik a vysokoškolský pedagog působil v mládí jako lesník na panství Vimperk, na šumavském Březníku a na Lounsku. Napsal mnoho zajímavých knih, například Dějiny lesů a lesnictví, a roku 1899 vytvořil první seznam památných a chráněných stromů v Čechách.
Foto: Flickr.com
Památné stromy jsou dnes evidovány v Ústředním seznamu ochrany přírody, který vede Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. V současnosti je v České republice registrováno téměř 23 tisíc památných stromů, které jsou ze zákona chráněné a stát dohlíží na jejich ošetřování. Takto rozsáhlá péče ale vznikla až v průběhu 20. století, v minulosti rozhodně běžná nebyla.
Jednou z prvních vyhlášek, které zajišťovaly ochranu konkrétních stromů, byl patent z roku 1714, chránící lipovou alej mezi Pražským hradem a Královskou oborou v Bubenči. První ucelený seznam památných a chráněných stromů pak vypracoval a vydal teprve roku 1899 český lesník a spisovatel Jan Evangelista Chadt-Ševětínský.
Záchrana Boubína
Narodil se roku 1860 v lesovně Kubova Huť pod Boubínem na Šumavě, kde byl jeho otec revírníkem. Měl ještě dva bratry, kteří byli rovněž lesníky, a dvě sestry. Obecnou školu navštěvoval v Ševětíně u Hluboké nad Vltavou (odtud pochází jeho literární pseudonym), střední školu pak vystudoval v letech 1872 až 1879 v Písku. Od mládí se zajímal o přírodní vědy, zejména o botaniku. Po ukončení studií získal praxi u otce, takže se už roku 1881 mohl podrobit nižší státní zkoušce lesnické. Uspěl a následně byl přijat jako lesní adjunkt do služeb Schwarzenbergů na polesí Zátoň na Vimpersku.
Pokrokový vimperský lesmistr Josef John v polovině 19. století dostal od majitelů panství ústní souhlas k tomu, aby část Boubínského pralesa byla zachována jako lesní rezervace. Ovšem v zápisech z let 1858 až 1882 se o této dohodě nemluví a ve všech lesích jsou povoleny těžební zásahy. Teprve Chadt po svém nástupu v Zátoni našel revírní pamětní knihu, v níž byla o ústní smlouvě zmínka. Na základě toho pak napsal: „Roku 1858 byly od Jeho Jasnosti knížete ze Schwarzenbergu pro věčné časy lesní oddíly 31b, 35a, 34b co zbytkové někdejších pralesů za prales ustaveny. Zde se nesmí žádné dříví porážet, vůbec žádná práce vykonávat a jest nyní úplně sám sobě ponechán.“
Schwarzenberská administrativa toto oznámení jen s minimální úpravou převzala a v elaborátu pro léta 1883 až 1892 se poprvé objevila věta: „Výrokem Jeho Jasnosti panujícího pána Jana Adolfa ze Schwarzenbergu má být oddělení 31, které zaujímá prales, vyňato z jakéhokoliv obhospodařování, má být ponecháno pouze působení přírodních sil a tak má být prales zachován jako takový na věčné časy.“ Teprve jedenadvacetiletý lesnický adjunkt Jan Evangelista Chadt tak slavil první velký úspěch – podařilo se mu zachránit Boubínský prales.
Jan Evangelista Chadt-Ševětínský (1860-1925)
Narodil se 26. února 1860 v lesovně Kubova Huť na Šumavě. Studoval v Ševětíně (odkud si vzal literární přídomek) a v Albrechticích u Týna nad Vltavou. Absolvoval reálné gymnázium a lesnické hospodářské učiliště v Písku. Po státních zkouškách pracoval jako lesník u Schwarzenbergů. Později působil na panství Vimperk, na šumavském Březníku a v Třeboni. Roku 1897 se stal revírníkem na šumavském polesí Rokytka a roku 1902 byl přeložen do Obory u Vinařic na Lounsku, kde působil dalších 21 let. Roku 1920 mu lesnické fakulty v Brně a v Praze nabídly docenturu. Nabídku přijal v Praze, kde poté tři roky přednášel. Napsal řadu knih, z nichž nejznámější má název Dějiny lesů a lesnictví. Roku 1899 vytvořil první seznam památných a chráněných stromů v Čechách. Zemřel 15. března 1925.
Z lesa do lesa
Od října 1882 byl Chadt přeložen ze Zátoně na lovosické panství do Kamýku, kde působil sedm let. Na vlastní žádost byl pak v únoru 1889 přemístěn opět na Šumavu do odlehlého polesí Březník (známější pod názvem Pürstling) na panství Dlouhá Ves. Tam však dlouho nepobyl, protože už v červenci 1889 byl povolán do ústřední účtárny v Třeboni, kde sloužil přes tři roky.
Roku 1892 byl opět přeložen k lesnímu úřadu ve Vimperku a po dalších pěti letech byl jmenován správcem polesí Rokytka (Weitfäller) na Dlouhovesku. V 37 letech tak dosáhl „samostatného místa“, kde byl zodpovědný za veškeré práce. Působil zde pět let a podařilo se mu zalesnit rozsáhlé polomové a kůrovcové holiny, založit nové školky
a provést několik probírek a prosvětlovacích sečí. Roku 1898 se podrobil státní zkoušce pro lesní hospodáře a brzy poté se oženil s Viktorií Schützovou z Vimperka, která se stala jeho velkou oporou. V říjnu 1902 byl pak opět přeložen ze Šumavy do polesí Obora u Vinařic na Lounsku, kde působil dalších 21 let.
Jako lesní hospodář se zabýval zejména přirozenou obnovou listnatých porostů a prováděním zmlazovacích sečí. Byl horlivým průkopníkem zásad moderního pěstění lesů. Už od roku 1895 zdůrazňoval, že původní dřeviny na daném místě vždy nejlépe rostou, a upozorňoval, že velmi důležitý je i původ semene. Poprvé se zde začal opírat o svá dlouholetá studia historie lesů.
Zelené psaní
Chadtova lesnická činnost byla velmi pokroková, ještě významnější byla ale jeho práce literární a publikační. Psát začal už jako osmnáctiletý mladík, jeho prvním článkem se stal příspěvek Bílí vrabci pro časopis Vesmír. Celkově vydal 82 samostatných spisů ze všech oborů lesnické i myslivecké vědy a publikoval kolem 500 odborných článků ve 46 různých periodikách a naučných slovnících, například v časopisech Háj, České lesnické rozhledy, Lovecký obzor, Les a lov, Lověna či Lesní stráž. Jeho literární prvotiny vznikly už na písecké reálce. První spis Průvodce do pralesa a na Boubín napsal jako adjunkt v Zátoni a vydal ho roku 1883. Protože tehdy nebylo možné najít k vydání odborných spisů české nakladatele, musel si Chadt poradit sám a většinu publikací vydat vlastním nákladem. Hlavní obory, kterými se zabýval, byly botanika, pěstování a ochrana stromů a později hlavně dějiny lesů a lesnictví.
První historickou publikaci vydal roku 1895 pod názvem Dějiny lesů v Čechách. Následovaly dílčí spisy a dějepisné články, které pak roku 1913 shrnul ve svém nejznámějším díle Dějiny lesů a lesnictví. Na více než tisíci stránkách v něm představil své bádání o dějinách lesů v českých zemích. Každý název i historický údaj doložil prameny, kniha je proto dodnes cenná nejen pro lesníky, ale také pro historiky. Chadt napsal i podobný dějepisný spis z oboru myslivectví, ovšem menšího rozsahu. Vydal ho také vlastním nákladem roku 1909 pod názvem Dějiny lovu a lovectví v zemích českých.
Za zvláštní zmínku stojí jeho dva bibliografické spisy, v nichž sestavil souborný přehled textů a článků z les-
nického a mysliveckého oboru. Jako první vydal roku 1910 České lovecké písemnictví, které obsahovalo soupis do té doby vydané myslivecké literatury. Druhý obsáhlejší spis České lesnické písemnictví z roku 1914 pak kromě seznamu tematické literatury přinášel i životopisy a fotografie jednotlivých spisovatelů.
Hold velikánům
Velmi cenné jsou také Chadtovy soupisy místních jmen lesů na Lounsku, které vyšly až po jeho smrti. Ještě významnějším se ale stal jiný materiál. Chadt celý život poukazoval na nešetrný vztah k památným stromům, už koncem 19. století se proto rozhodl sepsat jejich seznam, aby na ně zachoval vzpomínku pro budoucí generace. V úvodu své práce napsal: „V různých krajích zemí koruny České zříme staré velikány stromů, němé svědky dávné minulosti. Mnohé z nich vyznačují se vysokým stářím až 2 000 let. Jiné jsou památné historickými zmínkami v knihách pamětních a ve spisech historických. K jiným druží se různé pověsti v lidovém podání. Některé mají zvláštní jména po osobách z historie. Mnohé stojí u bývalých stezek zemských, u kapliček, u stavení, u křížů a bývají body trigonometrickými. Valná většina z nich vyniká obrovskými rozměry. Mnohé odedávna byly mezní znamení, jiné budily pozornost podivným vzrůstem. Právem předkové naši prokazovali starým a památným stromům úctu velikou. Ale žel, lid nynější až na malé výjimky nevěnuje velikánům takové pozornosti a ochrany, jaké zasluhují. Pro okamžitý nepatrný zisk kácí a ničí nemilosrdně tyto pamětníky naší historie. Přátelé přírody měli by pamětníky ty vzít v ochranu, poukázat na sobecké jich ničení a dle možnosti zamezovat jich vymizení.“
První přehled památných stromů v Čechách publikoval roku 1899, o devět let později vyšel rozšířený soupis pod názvem Staré a památné stromy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Zahrnoval celkem 165 stromů a roku 1913 vyšlo v Písku ještě další vydání, tentokrát už s popisy 320 stromů a 160 ilustracemi.
Docentem za odměnu
V oboru dějin lesnictví vykonal Chadt opravdu mimořádnou práci. Měl navíc to štěstí, že tato rozsáhlá odborná činnost byla oceněna už za jeho života. Roku 1920 byl povolán jako docent na vysokou školu lesnickou v Praze, kde přednášel dějiny lesnictví a myslivosti. Téhož roku mu nabídl profesorský sbor Vysoké školy lesnické v Brně docenturu stejného předmětu, kterou však Chadt pro pokročilý věk a značnou vzdálenost od svého tehdejšího působiště na Lounsku nepřijal. V dubnu 1923 mu ministerstvo zemědělství udělilo čestný literární honorář ve výši 10 tisíc korun za jeho spisovatelskou činnost v oboru lesnickém a mysliveckém. Po odchodu do výslužby téhož roku se přestěhoval do Krče u Prahy a těšil se, že se bude plně věnovat literární práci. Už po dvou letech ho ale stihla mozková mrtvice, které 15. března 1925 podlehl. Pohřben byl o čtyři dny později na Olšanských hřbitovech.
Tehdejší Vysoká škola lesnická v Brně mu roku 1929 postavila pomník v takzvaném Lesnickém Slavíně ve Křtinách u Olomoučan a roku 1931 mu byla na hájovně Obora u Vinařic, kde prožil nejplodnější tvůrčí období svého života, odhalena pamětní deska. Roku 2002, když Česká televize natáčela cyklus Paměť stromů, zasadili režisér Bedřich Ludvík a herec Luděk Munzar u téže hájovny na paměť Jana Evangelisty Chadta-Ševětínského strom.
