Minulou středu napsal Die Welt, že Václav Klaus chce rozbít Evropskou unii. Důkaz? Klausova podpora vstupu Turecka do EU, čímž prý sleduje zvětšení současných evropských problémů.
Foto: Profimedia.cz
To je podivné. Ne prezident Klaus, ale Evropa se přece léta snaží o rozšíření na východ, ba i na Balkán, kde se nejnověji chystá pojmout i Srbsko. Turecko bylo vždycky na ráně coby evropský most do Asie. Od 19. století hlavně Německo pronikalo na jihovýchod a postavilo do Istanbulu trať a bezděčně také kulisy slavné detektivky Vražda v Orient-Expresu. Dodnes tato expanze probíhá proto, aby si Evropa rozšířila trhy, snížila náklady vlastní práce a obstála v konkurenci s rozvíjejícími se ekonomikami, kdysi s USA, dnes s Asií a Latinskou Amerikou. Toto vědomí ji vedlo do dávné Krymské války na straně Turecka proti Rusku, do první světové války o přerozdělování světa i do dnešní expanze po pádu berlínské zdi.
K tomu Evropa nepotřebuje Klause. A nemusí nutně narazit na Petra Nečase, který se v tandemu s Davidem Cameronem nepodepsal pod pakt rozpočtové odpovědnosti, ani na podivuhodnou česko-českou diskuzi o tomto nepodpisu. Sama od sebe začíná váhat nad tím, co je správné a co dneska představuje „hlavní proud“ v evropských přístupech k současným ekonomickým problémům.
U nás se proti Nečasovi (a Klausovi) vytvořila podivuhodná koalice. Premiérův bruselský nepodpis vadí šéfovi TOP 09 Karlu Schwarzenbergovi, místopředsedovi ČSSD Lubomíru Zaorálkovi, viceprezidentovi Svazu průmyslu a dopravy Radku Špicarovi i místopředsedovi KSČM Jiřímu Dolejšovi. Všichni se shodují v obavách, že se Česká republika ocitne „na periferii“ Evropy, mimo „hlavní proud“.
Šoková vlna…
Zdá se být jasné, kudy se ten proud valí. Pětadvacítka přece pakt podepsala, jenom dvě země – Česko a Británie – nikoli. Ale časy se mění a hlavní proud s nimi. Francouzský deník Le Monde 7. března napsal, že Evropou jde „šoková vlna“ poté, co šéf španělské pravicové vlády Mariano Rajoy oznámil, že nebude respektovat rozpočtové cíle stanovené pro jeho zemi. Zatímco vedoucí představitelé 25 států Evropské unie podepsali novou smlouvu o rozpočtové kázni, Rajoy vyhlásil „suverénní rozhodnutí“, že španělský deficit dosáhne letos 5,8, a nikoli 4,4 procenta HDP. Bude po jeho, a ne jak mu shůry nadiktovali.
Minulé pondělí vyzval Brusel Španělsko, aby dodrželo původní plán snižování schodku, a označil rozpočtový deficit Madridu za „velmi vážný“. Evropská komise dokonce nevyloučila sankce, pokud nedostane řádné vysvětlení španělského „posunu“. Posunu kam? Inu, mimo hlavní proud.
Evropský komisař pro hospodářské a měnové záležitosti Olli Rehn již v polovině února Madridu hrozil sankcemi za nadměrné schodky a požadoval dodržování stanoveného cíle 4,4 procenta v roce 2012. Mluvčí Angely Merkelové si před týdnem postěžoval, že španělský premiér předem neoznámil německé kancléřce, že jeho zemi se nepodaří snížit schodky veřejných financí na dohodnutou úroveň. Mluvčí připomněl, že „smlouva zavazuje všechny signatáře“. Mezi řádky: železná Angela je jediný arbitr.
V Madridu jsou stále více a více slyšet hlasy, které žádají odsunutí dosažení schodku tří procent HDP až na rok 2014 nebo 2015. Odbory, socialistická strana (PSOE) a někteří ekonomové kritizují úsporná opatření požadovaná Bruselem a charakterizují je jako příliš tvrdá, způsobilá vytvořit začarovaný kruh. Úsporná opatření zvýší nezaměstnanost, což povede k poklesu spotřeby a k prohloubení recese.
Tato úvaha, píše Le Monde, se šíří po celé Evropě. Důvod je nasnadě: téměř polovina členských zemí eurozóny je konfrontována s recesí, prorůstová opatření se jeví jako nedostatečná a situace se jen zhoršuje zaváděním disciplíny, která má uklidnit trhy.
…zdravého rozumu
Rajoy není jediný vůdce konzervativců, jenž se toho obává: 20. února podepsal společně s Mariem Montim, Davidem Cameronem a Markem Ruttem – premiéry Itálie, Velké Británie a Nizozemska – výzvu k větší otevřenosti různých trhů jako klíči k oživení. I tohle Petr Nečas nepodepsal a nikdo ho nepochválí.
Celkem 12 evropských metropolí zpochybnilo politiku tandemu „Merkozy“. Dvanáct, nejen Londýn a Praha, metropole bankéřů a národovců. Hlavní proud už není tím, čím býval. A na periferii se pomalu sune Paříž s Berlínem. Evropští lídři – a francouzská levice – ostře kritizují rozpočtový pakt. A žádají aktivní politiku na podporu zaměstnanosti, vzdělávání a výzkumu, masivní investice do infrastruktury a zásadní zlepšení regulace ekonomiky. Nic z toho Petr Nečas nežádá, ba ani ve snu nechce.
Mariano Rajoy se v pondělí setkal s generálním tajemníkem OECD Angelem Gurríou a zopakoval mu, že jeho rozhodnutí stanovit cílové hodnoty schodku na 5,8 procenta v roce 2012 „spadá do oblasti zdravého rozumu“. „Děláme, co se zdá být logické a rozumné, což vyhodnotíme v dubnu,“ řekl Rajoy. „Pak si o tom promluvíme s Evropskou komisí a budeme dělat přiměřené a rozumné věci.“
Pokud jde o věci přiměřené a rozumné, je česká vláda mimo hlavní proud zcela určitě.
