Zasadit se o změnu legislativy v tom smyslu, aby náklady na vymáhání pohledávky, o které se postará inkasní agentura, nemusel hradit věřitel, ale naopak dlužník.
Autor: Martin Siebert
Prosazení této myšlenky je jednou ze snah Asociace inkasních agentur ČR. Podle jejích údajů objem pohledávek po splatnosti dosahuje v ČR 500 miliard korun. Přibližně tři procenta z této sumy řeší profesionální agentury.
Výše i počet pohledávek, které v ČR spravují či odkupují inkasní společnosti, výrazně vzrůstá. Členské organizace zmíněné asociace jen loni vybraly od věřitelů 3,5 miliardy korun, což je o 30 procent více než v roce 2007. Objem dluhů mezi podnikateli přitom v současnosti vzrostl o čtyři procenta na 1,5 miliardy korun. Zatímco vloni byla externě vymáhána přibližně tři procenta případů, od začátku letošního roku se uvedené procento zvýšilo až trojnásobně.
Tolik pár údajů pro představu. V čem je angažování inkasní společnosti při vymáhání dluhů pro podnikatelské subjekty přínosné, o tom Lobby hovořilo s prezidentem Asociace inkasních agentur ČR (AIA) Vladimírem Gazárkem.
Pokud stojí podnikatel před rozhodnutím, jak vymoci dluh, může vybírat z několika možností. Nabízí se řešení přes advokáty či exekutory. Pak je ale možnost zadání dlužného případu právě inkasní agentuře. Co může věřitel při zvolení této varianty očekávat?
V první řadě profesionály. Je logické, že každý podniká v oboru, ve kterém dosahuje nejlepších výsledků, a pokud se věřitelská společnost nezabývá účetnictvím jako svou hlavní činností, měla by se při vymáhání dluhu obrátit na profesionální firmu. Inkasní agentura pak vstoupí do procesu dodavatelsko-odběratelských vztahů jako třetí, nezávislý subjekt. Jako subjekt, který funguje na základě profesních pravidel a který má k vymáhání dluhu potřebné know-how.
Jak na vstup vymáhající společnosti do vztahu dvou obchodních subjektů zpravidla reaguje dlužník?
Podle našich zkušeností si většinou uvědomí, že se něco začíná dít s danou pohledávkou a že bude dobré problém řešit.
Jak dlouho v průměru trvá vymáhání pohledávky v režii inkasní agentury? V případě, kdy se věřitelé obracejí na soudy, jde většinou o měsíce, ne-li roky…
Máte pravdu, třebaže se tempo soudních procesů za poslední roky změnilo k lepšímu a projednávání soudních sporů se urychlilo, nadále je zdlouhavé. Inkasní agentura může ale do hry vstoupit ještě před zahájením soudního jednání. Ve fázi mimosoudního inkasa agentura komunikuje s dlužníkem a má zdroje na provedení potřebných úkonů, aby se například dlužník soudnímu procesu nevyhýbal. Agentura může využít třeba institutu notářských či exekutorských zápisů, které celou proceduru urychlují.
ASOCIACE INKASNCÍH AGENTUR ČR
Byla založena v roce 2002 a o čtyři roky později se stala členem FENCA (Federation of European national Collection Associations, Evropské federace národních asociací inkasních agentur). Členové AIA, významné společnosti v oblasti správy a inkasa pohledávek, přijali etický kodex. V něm se mj. zavazují k přísnému dodržování zákonů ČR, ochraně osobních dat a respektování osobní nedotknutelnosti dlužníků s cílem postupovat vždy tak, aby rostla důvěra veřejnosti v činnost inkasních agentur. V současnosti členové AIA spravují pohledávky po splatnosti v objemu 10 miliard korun.
Když se řekne vymahačská firma, u většiny lidí to evokuje představu nesolidnosti, ostatně z praxe známe řadu případů, kdy vymahači měli blíže k mafiánským praktikám než k etice a solidnosti. Protože v ČR působí na 200 inkasních společností, jak a podle čeho vybrat tu správnou?
Podnikatelé by rozhodně měli vybírat agenturu na základě referencí od jejích klientů, měli by se seznámit se způsobem její prezentace. Nedoporučujeme zadávat vymáhání pohledávek přes internet neznámým subjektům, protože nikdy nevíte, na koho můžete narazit. Proto je vhodné navštívit inkasní společnost v jejím sídle, zeptat se, jakými metodami pracuje, jakým způsobem by bylo možné řešit konkrétní případ. Samozřejmě ideální je, pokud jde o společnost, která je členem AIA a má příslušné certifikáty na základě etického kodexu. Na trhu je ale také řada menších agentur, které nechtějí být členy naší asociace a jsou také spolehlivé. Mnohdy totiž vznikaly z řad pracovníků velkých mezinárodních inkasních agentur, což je určitou garancí, že společnost bude solidní.
Vymáhání pohledávek přirozeně věřitele něco stojí, pro malé firmy je využití inkasních agentur poměrně drahá služba. Předpokládám, že provize, kterou si agentura za odvedenou práci účtuje, je daná určitým procentem z dlužné částky…
ŘEŠENÍ DLUHU NESNESE ODKLAD
Zatímco trh pohledávek v současnosti roste, inkasní agentury od dlužníků vymůžou méně peněz. Počet firem, které skončí v úpadku, má totiž podle údajů AIA vzrůst o pětinu, takže řada věřitelů se k penězům nedostane. Podle sekretáře AIA Cyrila Morese by věřitelé proto měli dluhy řešit co nejrychleji. Čím kratší je totiž stáří pohledávky, tím vyšší je jejich výtěžnost. U pohledávek po splatnosti do 90 dnů se výtěžnost pohybuje zhruba na 65 procentech a poté prudce klesá.
Ano, ale nejen to. Opravdu se nedá říct, na kolik v průměru vyřešení jednoho případu přijde. Každá pohledávka je totiž jiná – výší dluhu, jeho historií, obtížností a okolnostmi jeho vymáhání. Jinak se dá řešit pohledávka stará dva tři měsíce a jinak stará několik let. Když jste ale zmínil finanční náročnost služeb inkasních agentur, víme o možnosti, jak by to bylo možné legislativní úpravou změnit.
V čem konkrétně?
V oblasti úhrady nákladů na správu pohledávek, neboť zmíněná provize za odvedenou práci není zatím nárokovatelná od dlužníka. Přitom podle nás by bylo normální, aby náklady s vymáháním pohledávky nesl dlužník. Podobně jako v případě prohry soudního sporu – náklady na advokáta i v případě protistrany nese ten, kdo soudní spor prohraje. Tak hovoří zákon, a tudíž na úhradu nákladů vzniká věřiteli právní nárok. A právě tímto směrem chceme jít, třebaže jsme zatím ve stádiu úvah, jak změny v legislativě dosáhnout. V některých zemích přitom toto pravidlo funguje a věřitele i v případě využití služeb inkasní agentury nezatíží žádné náklady. Jsme přesvědčeni, že zavedení popsané právní úpravy by navíc v našem oboru rozhýbalo trh, malé firmy by se mohly bez obav na inkasní společnosti obracet.
Zatím jsme hovořili jen o vymáhání dluhů, pokud se ale podnikatel rozhodne pohledávku prodat, s jakou se v dnešní době potáže?
Obecně prodej pohledávek ze strany věřitelů roste, průměrný objem odkoupených pohledávek se zvýšil v roce 2008 o 36 procent na 340 milionů korun na člena asociace. Oprot
i loňsku nyní zaznamenáváme další výrazný nárůst. Je to logické, protože za současné ekonomické situace je ve firmách velký tlak na hotové peníze – cash flow. Ale pozor – zatímco dříve se na poli pohledávek prodalo takřka vše, co bylo na trhu, v dnešní situaci si investoři pečlivě vybírají. Podrobně sledují historii pohledávek, jejich možná rizika, nechtějí se pouštět do něčeho, co by je mohlo dříve či později ohrozit.
