Jakožto vědec, který dlouhá léta působil v NASA (a předtím v americkém letectvu), má rád, když jsou věci podloženy spolehlivými studiemi a analýzami. Žádná z nich přitom dosud existenci mimozemského života nepotvrdila. Pokud by si ale Simon Peter Worden, jemuž kolegové a přátelé neřeknou jinak než ,Pete‘, měl tipnout, jak to s životem mimo naši planetu doopravdy je, pak souhlasí – ve vesmíru nejspíš sami nebudeme. A nejen to, věří totiž, že ho již brzy také objevíme. Ačkoliv možná ne v takové formě, jak řada lidí tajně doufá.
„Z mého pohledu je velmi pravděpodobné, že mimozemský život, nejspíš ve formě mikroorganismů, najdeme v naší Sluneční soustavě ještě do konce (probíhající) dekády. Možná na Marsu či Venuši. Z tohoto pohledu je život v naší galaxii dost možná běžnou záležitostí,“ prozradil Worden redakci Euro.cz. „Netuším, jestli něco z toho bude představovat inteligentní formu života, tak jak my definujeme. Avšak i když nelze zcela vyloučit, že nás mimozemšťané v minulosti navštívili, nebo nás dodnes navštěvují, je taková představa dle mého názoru dosti nepravděpodobná.“
Jak moc jsou jeho domněnky od pravdy vzdálené, se třiasedmdesátiletý výzkumník bude dost možná moci přesvědčit jako jeden z vůbec prvních lidí na světě. To proto, že je předsedou Nadace Průlomové ceny (Breakthrough Prize Foundation), jíž se stal součástí po svém odchodu z NASA v roce 2015 a jejímž cílem je vedle oceňování předních vědců také podpora špičkových výzkumných projektů.
Jedním z těchto projektů, na něž se Nadace soustředí, je právě i pátrání po mimozemské inteligenci, respektive planetách, které by se vzhledem ke své vzdálenosti od nejbližší hvězdy mohly nacházet v takzvané obyvatelné zóně. Astronomové přitom nemusejí hledět nijak závratně daleko – tedy na poměry vesmíru –, stačí se podívat například k Proximě Centauri, druhé naší Zemi nejbližší hvězdě hned po Slunci, nacházející se ve vzdálenosti 4,22 světelných let. Právě odsud se během oněch sedmi roků pátrání podařilo Wordenovi a jeho kolegům zachytit takzvané technopodpisy, tedy velké elektromagnetické signály, které je možné jasně odlišit od přirozeného záření jednotlivých vesmírných objektů.
„Víme, že tato hvězda má nejméně dvě planety, jež jsou svou velikostí podobné Zemi a které leží v její obyvatelné zóně. To znamená, že by na nich mohly existovat podmínky pro život. Nicméně, po pečlivé analýze jsme dospěli k závěru, že signály, které jsme zde zachytili, byly nejspíš způsobeny lidským rádiovým rušením, a tedy nejsou mimozemského původu,“ objasnil vědec. Jeho výzkum v rámci organizace ovšem ani zdaleka nekončí.
„Právě jsme započali několikaleté úsilí, jehož cílem je prozkoumat nejbližších milion hvězd a pátrat na nich po důkazech rádiového technopodpisu. Použijeme k tomu nový radioteleskop MEERKAT v Jižní Africe. Dosud jsme zvládli prozkoumat pouze tisíce takovýchto hvězd, kdežto díky tomuto novému programu jich získáme milion, a to včetně takových, které se nacházejí ve vzdálenosti tisíc světelných let daleko,“ prozradil Worden s tím, že současně jeho tým pracuje na vývoji několika vesmírných dalekohledů, jež jim umožní detekovat planety podobné Zemi v jiných relativně blízkých hvězdných systémech, třeba jako v Alpha Centauri.
Stálá základna na Marsu do konce příští dekády?
Samotná NASA, kde Worden strávil bezmála deset let své profesionální kariéry – mimo jiné i tím, že vedl její výzkumné středisko Ames v kalifornském Silicon Valley –, se v současnosti na rozdíl od něj soustředí na o něco bližší vesmírné objekty. Středem jejího zájmu pro zbytek současné dekády je Měsíc, konkrétně snaha vrátit zástupce lidstva na jeho povrch a vybudovat tam stálou lunární základnu.
Za tímto účelem byl v minulosti vytvořen program Artemis, na kterém zmíněná vládní agentura spolupracuje i s několika soukromými společnosti včetně SpaceX miliardáře Elona Muska. Artemis je rozdělen do celkem čtyř fází, přičemž původní plán, tak jak jej stanovil bývalý prezident USA Donald Trump, počítal s tím, že astronauti stanou na měsíčním povrchu již v roce 2024. Už nyní je však kvůli neustálým odkladům zřejmé, že je NASA pozadu. Proč tomu tak je, když poprvé stanuli lidé na tomto jediném přirozeném satelitu Země vlastně již před více než půlstoletím?
„V šedesátých letech měl americký program Apollo tu nejvyšší možnou prioritu,“ objasnil Worden. Vzápětí dodal: „Spojené státy vynakládaly na dosažení tohoto cíle čtyři procenta tehdejšího hrubého domácího produktu, povětšinou kvůli svým bezpečnostním zájmům. Teď už to ale není tak urgentní. Navíc je potřeba zdůraznit, že tam teď plánujeme vybudovat onu permanentní stanici a případně i trvalá obydlí. Což je o poznání větší projekt, než jakým bylo Apollo. Původní cíl, který počítal s návratem na Měsíc do roku 2024, už asi nestihneme, ale rozhodně toho v následujících letech dosáhneme. Dle mého názoru to bude v roce 2027.“
Jen o něco později by pak podle rodáka z Michiganu mohlo lidstvo dobýt i Mars. Totiž navštívit, neboť slovo ,dobýt‘ – jak se nechal Worden slyšet – mu v dané souvislosti zní nevhodně. Stát by se tak mohlo třeba už v roce 2030. A pokud se to nepovede tehdy, pak určitě v průběhu třicátých let. „Stejně jako v případě Měsíce není cílem Mars jen navštívit, ale eventuálně se tam i usadit. Věřím proto, že koncem třicátých let tam již lidé budou mít trvalé osídlení,“ řekl.
SpaceX i Blue Origin mají potenciál
Sám Worden se do vesmíru vzhledem ke svému věku i skutečnosti, že se neřadí mezi miliardáře, už nejspíš nepodívá. Pakliže by ovšem takovou příležitost měl, rozhodně by neváhal. A bylo by mu jedno, jestli by ho do kosmu vynesl Muskův Falcon, raketa New Shepard společnosti Blue Origin, jež patří pro změnu zakladateli Amazonu Jeffu Bezosovi, či plavidlo VSS Unity britského miliardáře Richarda Bransona a jeho Virginu Galactic. Svého favorita mezi nimi každopádně má.
„V mých očích znamená vesmírné cestování dostat se alespoň na oběžnou dráhu Země. To v současnosti nabízí pouze Elon Musk. Ostatní společnosti vám nabídnou jen několikaminutový vesmírný let ve stavu bez tíže,“ připomněl Worden fakt, že Bezosovo plavidlo je schopné dostat se jen několik málo kilometrů nad Kármánovu hranici, zatímco VSS Unity létá dokonce ještě o něco níž.
„Všechny privátní lety jsou pro mě jakožto vědce, a nikoliv zámožného člověka, příliš drahé. Pokud by se ale cena za letenku snížila, a ona se podle mě určitě sníží, určitě bych takovou příležitost využil – i kdyby to mělo být jen na pár minut,“ podotkl bývalý ředitel jednoho z výzkumných center NASA.
Na téma kosmického cestování ještě doplnil, že z dlouhodobého hlediska má podle něj větší potenciál řešení, které nabízejí Bezos s Muskem, sázející na tradiční, kolmo startující znovupoužitelné rakety, spíše než způsob, jaký na cesty ke hvězdám razí Bransonův Virgin. Ten v případě obou svých společností, tedy jak Virginu Galactic, tak Virginu Orbit, využívá nejprve konvenčně startujícího letounu, jenž vystoupá do předem stanovené hladiny, kde následně ono plavidlo, respektive vesmírnou raketu vypustí, přičemž teprve ta pak po zažehnutí raketových motorů začne strmě stoupat vzhůru. „V případě menších vědeckých nákladů je to ale právě lowcostové řešení Virginu, které se mi jeví jako efektivnější,“ uzavřel Worden.
