STÍNOVÝ MINISTR PRÁCE ZDENĚK ŠKROMACH - Po návratu do vlády nebude ČSSD trvat na povinných registračních pokladnách ani obnovení minimální daně. Nehrozí prý ani zvýšení firemních daní. Slibuje to její místopředseda a stínový ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach.
Slibujete, že až se zase dostanete do vlády, zrušíte poplatky ve zdravotnictví. Jak se zachováte k daňovým změnám, přijatým Topolánkovým kabinetem?
Jsou věci, které jsou už nevratné – například snížená sazba DPH by se těžko vracela zpátky, ceny by asi stejně už znovu neklesly. Rovněž tak nepočítáme se zvýšením daní z příjmů právnických osob. Jiná věc jsou ale daně z příjmů fyzických osob. Oproti současnému konceptu rovné daně prosazujeme větší daňovou progresi. Země, kde je tato progrese nejvyšší, mají dneska poměrně dobrý ekonomický růst. Je to také otázka veřejných služeb a jejich míry – stát potřebuje platit policii, školství a tak dále.
Podpořili byste jednotný základ daně pro firmy v celé EU?
Spíše ne. Z českého pohledu by to nebylo výhodné, je to jen obranářská taktika ekonomicky nejvyspělejších zemí.
Chcete živnostníkům obnovit povinnou minimální daň?
Ta byla produktem určité doby a ukázalo se, že nefunguje tak, jak by měla. Nevraceli bychom se k ní. Ale trváme na minimálním sociálním pojištění, protože pak mi nadávají bývalí podnikatelé, že dostávají 1600 korun důchodu. Myslím si, že každý by si měl platit na důchod alespoň tolik, aby z něj slušně vyžil. Mimochodem, ještě za naší vlády jsme zavedli mnohem lepší produkt – možnost paušálního zdanění nákladů. To pomohlo mnoha menším podnikatelům.
Vaším „produktem“ byly ale také povinné registrační pokladny…
Také ony byly důsledkem určité doby. Existovala velká společenská poptávka zabránit určitému stánkovému prodeji, který poctivé – hlavně kamenné – prodejny vnímaly jako konkurenci. Jestliže teď povinné zavedení těchto pokladen nemá takovou společenskou podporu, je zbytečné to znovu prosazovat. Spíše je to otázka diskuze mezi podnikateli. Samotné firmy si stěžují na nekalou konkurenci, která nabízí služby bez paragonu, a tedy i bez daně. Takže možná sami podnikatelé dojdou ke vnímání těchto pokladen jako ochrany pro ně samotné. A možná na to bude mít vliv i rozvoj společného unijního trhu. V některých zemích dostanete paragon i na zmrzlinu.
Aktualizovala ČSSD v poslední době nějak svůj program pro podnikatele?
Zatím zůstává ten, co byl před volbami. Na květen ale připravujeme programovou konferenci a už jsme začali diskuzi o některých posunech, reagujících na konkrétní vývoj. Předpokládám, že něco komplexnějšího pak budeme nově prezentovat začátkem příštího roku.
Podpořili byste zrušení investičních pobídek? Podle Hospodářské komory se už přežily a teď poškozují menší české firmy.
Možná by to byla spíš otázka pro ty české firmy, prosperující díky zakázkám od velkých investorů, které sem nalákaly právě investiční pobídky. Navíc pokud vím, tak asi třetinu těch pobídek dostaly české firmy. Ale souhlasím s tím, že původní záměr rozhýbat ekonomiku a snížit nezaměstnanost se naplnil. Teď je možné hovořit o změně zaměření těch financí. Jsem ale proti tomu, aby se peníze, určené dosud na pobídky, ztratily z oblasti zaměstnanosti.
Zastánci rušení pobídek by také měli říci, jak chtějí řešit fakt, že v okolních zemích včetně Německa se pobídky využívají.
Snad každá strana teď slibuje zjednodušení a zpřehlednění zákonů. Právě vámi zavedený přísný postih za takzvaný švarcsystém byl ale ukázkovým příkladem nejasné, nesrozumitelné definice.
Zákaz švarcsystému je od 1. ledna 2007 obsažen v novém zákoníku práce. Oproti dřívější úpravě v zákoně o zaměstnanosti obsahuje definici, kterou více respektovali zaměstnavatelé a je uznávána i v rámci Evropy. Bavili jsme se o tom i v Hospodářské komoře a myslím, že dneska to žádný větší problém není. Poctivé firmy trápí, že jim konkuruje někdo, kdo má „zaměstnance na živnosťák“.
TŘÍMĚSÍČNÍ ZKUŠEBNÍ DOBA MUSÍ STAČIT
Ústavní soud pravděpodobně už v tomto týdnu zveřejní rozhodnutí ohledně stížnosti na „váš“ zákoník práce. Jak se na klíčový kodex, prosazený ČSSD s podporou komunistů před volbami v roce 2006, díváte po dvou letech?
Neprokázalo se, že by nový zákoník práce zlikvidoval jediného zaměstnavatele. Za hlavní přínos považuji, že se otevřel prostor pro smluvní volnost. Teď je možné diskutovat o parametrických změnách.
Určitým změnám se tedy nebráníte, i kdyby třeba přímo nevyplynuly z rozhodnutí Ústavního soudu?
Protože se nám v roce 2006 podařilo změnit systém, je nyní prostor na diskuzi o parametrickém nastavení.
V roce 2006 jste mimo jiné prosadili, aby odbory mohly jednat i za zaměstnance, kteří nejsou jejich členy. Trváte na tom?
Jestliže Ústavní soud shledá tento princip jako protiústavní, budeme to muset respektovat. V opačném případě nevidím důvod něco měnit. Na rozdíl od starých unijních zemí u nás totiž téměř neexistují zaměstnanecké rady, které zastupují všechny zaměstnance. Jejich funkci plní právě odborové organizace, které vyjednávají kolektivní smlouvy, což je mimochodem levnější systém.
Když se zaměstnanec bude chtít připojit k výhodám vyjednaným odbory, může se stát jejich členem. Co když ale prostě nechce, aby za něj jednaly? Mluvil jste o smluvní volnosti…
Ta svoboda je zde v tom, že nemusí být členem těch odborů. V zemích, kde odbory vyjednávají pouze za vlastní členy, třeba v USA, to vede k radikalizaci sporů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. A hlavně: v konečné fázi stejně zaměstnavatelé plní závazky z kolektivní smlouvy vůči všem zaměstnancům. Těžko by obhájili, kdyby se jinak chovali vůči členům a nečlenům odborů – to by byla diskriminace.
Ústavní stížnost poukazuje mimo jiné na údajnou diskriminaci zaměstnavatelů, u nichž nepůsobí odbory….
Rádi bychom podpořili větší rozšíření kolektivních smluv. V Německu nebo Rakousku je v nich upravena třeba i minimální mzda, a je jimi pokryto 90 až 100 procent zaměstnanců, zatímco v České republice je to přibližně 30 procent.
Když všechno stanovíte v zákoníku práce, tak zaměstnance a zaměstnavatele k uzavírání kolektivních smluv příliš nemotivujete. Nepodpořilo by je naopak to, že zákon bude tenčí a dá větší prostor k vyjednávání?
Je otázka, zda by to nevedlo k radikalizaci. Velkou výhodou české ekonomiky je, že zde panuje spíše sociální smír. Sociální partneři hledají a nacházejí způsob, jak se domluvit. Kdyby nároky nevyplývaly přímo ze zákona, nastoupily by třeba i radikální skupiny zaměstnanců, kteří by se je snažili prosadit. Ale myslím, že tím, jak stále více věcí bude řešeno smluvně, mohou pak vypadávat ze zákoníku.
Nedávno jsme psali také o málo známé povinnosti firem „vytvářet podmínky pro uspokojování kulturních, rekreačních a tělovýchovných potřeb a zájmů“. Co si pod tím mají představit?
Tohle pro firmu neznamená žádnou závaznou povinnost, ustanovení má spíše deklarativní charakter ve smyslu „by se mělo“. O jeho setrvání bych nějaký životní zápas nevedl. Vidím ale, že se dneska kvůli nedostatku pracovních sil objevují i velice zajímavé nabídky, lákající právě na podobné výhody.
Mělo by ale jít o vámi zmiňovanou smluvní volnost, ne povinnost vyplývající přímo ze zákona. Uvedené ustanovení totiž není uvedeno mezi těmi, od nichž se lze smluvně odchýlit.
Myslím, že na některých ustanoveních se ukazuje nedostatečná aktivita Svazu průmyslu a dopravy jako zástupce zaměstnavatelů v tripartitě, který pod vedením pana Míla při přípravě nového zákoníku v podstatě odmítl jednat o konkrétních ustanoveních. (Poznámka redakce: Podle informací Profitu měli Svaz průmyslu a dopravy i Hospodářská komora k návrhu zákoníku práce množství konkrétních připomínek, avšak ČSSD a odboráři je kompletně odmítli. O řadě z nich jsme během přípravy zákoníku také psali.)
Toto je typicky věc, která by měla být ošetřena v kolektivních smlouvách, je možné o tom jednat.
Ano, tak proč je to obsaženo přímo jako povinnost v zákoníku?
To plyne z malého rozsahu těch smlouvou ošetřených závazků, z malé tradice kolektivních smluv u nás. Zákon proto stanoví některé minimální nebo maximální hodnoty.
Podnikatelé si stěžují také na takzvanou informační povinnost. S výjimkou firem do 10 zaměstnanců musí odboráře seznamovat s činností společnosti, ekonomickou a finanční situací a zejména jejím pravděpodobném vývoji. Bojí se zveřejňovat své podnikatelské záměry.
Rozsah těch poskytovaných informací je opět věcí dohody mezi zaměstnavatelem a odbory. Samotná povinnost mimo jiné vyplývá i z toho, že tu neexistují už zmíněné zaměstnanecké rady.
Proč tedy současně není přímo v zákoníku stanovena povinnost odborů zachovat o těchto informacích mlčenlivost?
To je věc diskuze, jestli to má být v zákoně. Obě strany si mohou domluvit ve smlouvě, že citlivé informace nebudou zveřejněny. Jestliže na to odbory nepřistoupí, tak se pak nemohou divit, když jim zaměstnavatel nechce takové věci prozradit.
Současný ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas chystá v zákoníku práce zásadnější změny. Zvažuje například prodloužení zkušební doby na více než tři měsíce.
I ty současné tři měsíce jsou dostatečná doba. Když si firmy přesto myslí, že zaměstnance dostatečně nepoznají, mohou to už teď dobře řešit jiným způsobem. Je možné sjednat pracovní poměr na dobu určitou, třeba na půl roku nebo i na rok. Ale prodlužování zkušební doby – toho nevolnického stavu, kdy lze zaměstnance ze dne na den bez udání důvodu vyhodit – není správné.
A další návrh: zkrácení výpovědní doby ze dvou na jeden měsíc. Kompenzací by bylo zvýšení odstupného ze tří na čtyři měsíční platy.
Už námi přijatý zákoník snížil výpovědní dobu ze tří na dva měsíce a zvýšil odstupné ze dvou na tři platy. Pod tuto hranici už nepůjdeme, vždyť ty dva měsíce jsou dnes jednou z nejkratších výpovědních dob v Evropě. Ta doba slouží lidem na hledání nového zaměstnání. Kdyby byla kratší, přenáší se tím náklady na stát. Dobrý pracovník si totiž většinou během dvou měsíců najde nové zaměstnání, a vůbec nejde na úřad práce.
Ministr Nečas zvažuje také možnost, aby se mohl zaměstnanec z dosavadního pracovního poměru „vykoupit“, pokud má třeba dobrou nabídku z jiné firmy a chce odejít dříve než za ty dva měsíce.
Už dnes tato možnost v praxi existuje. Především si myslím, že podobné případy jsou v praxi téměř vždy řešeny dohodou. V ní si může dosavadní zaměstnavatel s pracovníkem stanovit další podmínky, včetně nějaké kompenzace. Tedy třeba, že pracovník skončí už za měsíc, ale dostane čtyři měsíční platy. Nebo naopak, že pracovník odejde okamžitě do nové firmy, ale bude muset zaměstnavateli něco zaplatit. V praxi je spíše pravděpodobné, že si nějakou kompenzaci dohodnou ty dva zaměstnavatelé mezi sebou.
Ing. ZDENĚK ŠKROMACH (1956)
Narodil se v Hodoníně na Silvestra roku 1956. Matka pracovala jako prodavačka a dělnice, otec jako elektromontér a technik. Také Zdeněk Škromach se vyučil elektromontérem, absolvoval Střední průmyslovou škola elektrotechnickou v Brně a následně i tamní fakultu elektrotechnickou Vysokého učení technického. Do roku 1989 pracoval jako elektromontér, topič, výrobní dělník a mistr údržby. V roce 1989 se stal předsedou odborové organizace OS KOVO v Sigmě Hodonín. V roce 1995 vstoupil do ČSSD, o rok později byl zvolen poslancem, od dubna 2001 je také místopředsedou strany. V letech 2002 až 2006 vedl ministerstvo práce a sociálních věcí. Mezi Škromachovy zájmy patří sport (stolní tenis, tenis, squash, bowling, jízda na kole, turistika, sportovní střelba, plavání), hudba (folk, country, folklor) a četba (historie, sci-fi). S manželkou Miroslavou má dceru Sandru (1982) a syna Zdeňka (1984).
PROPLÁCENÍ NEMOCENSKÉ SI LZE ODEČÍST Z DANÍ
Bouřlivé diskuze na stránkách Profitu vzbudila zásadní změna systému nemocenských dávek, prosazená ČSSD. Ještě vaše vláda novinku vzápětí o dva roky odložila, má začít platit až od 1. ledna 2009. Firmám vadí hlavně to, že by měly prvních 14 dnů nemoci platit zaměstnancům ze svého, aniž by přitom současně dostaly do rukou silnější zbraně pro postih simulantů.
Kompenzací pro firmy bude především snížení odvodů na pojistné. Nejmenší společnosti by si mohly vybrat mezi dosavadním a novým systémem. Dále zákon počítá s vysokými pokutami pro zaměstnance i lékaře (pokuta pro zaměstnance má činit 20 tisíc korun – pozn. red.). Správa sociálního zabezpečení navíc bude moci zrušit nemocenskou nikoliv až ode dne kontroly, ale ve vážných případech od samého začátku – podvodníci by tedy nedostali nic.
Firmy nyní mohou podat návrh správě sociálního zabezpečení na kontrolu dodržování léčebného režimu, ale na její uskutečnění čekají mnohdy několik dnů, nebo se jí nedočkají vůbec. Přináší váš návrh nějaké zlepšení?
Bohužel, kvůli personálnímu zázemí správy sociálního zabezpečení zatím není možné uskutečnit kontrolu vždy bezprostředně po obdržení podnětu. Na celý okres jsou většinou jeden až dva kontroloři. Námi schválený zákon stanoví povinnost uskutečnit kontrolu do sedmi dnů od podnětu. Je ale nutné personálně posílit příslušné úřady.
Budou si moci kontrolovat zaměstnance i samy firmy?
Ano.
Už od 1. ledna 2008 platí jakýsi předstupeň reformy nemocenské. Současná vláda ale váš návrh upravila tak, že první tři dny nemoci nedostává zaměstnanec žádné dávky. Firmy by tedy platily čtvrtý až čtrnáctý den nemoci.
S úpravou nesouhlasím. Chybí tam možnost, aby zaměstnanec mohl být nemocný tři dny bez nutnosti navštívit lékaře. Takže dnes, chce-li se někdo během tří dnů vypotit z nachlazení, musí povinně k lékaři, tam zaplatit poplatek 30 korun a někdy i dalších 30 až 60 korun za recept. Přitom nedostane ani korunu.
Některé firmy tolerují dva dny léčení bez lékařského potvrzení. Nebo reagovaly na letošní změny tím, že první tři dny nemoci svým pracovníkům proplácejí. Má být poskytování těchto zaměstnaneckých výhod daňově zvýhodněno?
Ano, chtěli bychom to prosadit. Námi prosazený zákon počítá s tím, že náklady na proplácení prvních 14 dnů nemocenské budou pro firmy odečitatelné z daní.
Mimochodem, chceme zvýhodnit i lidi se středními a vyššími příjmy, kteří odvádějí peníze do systému, ale při nemoci dostávají dávky relativně o hodně nižší oproti lidem s menšími příjmy.
Proč se bráníte tomu, aby bylo podvádění při nemocenské samostatným výpovědním důvodem?
Několik právních autorit se vyjádřilo, že to není možné. Trestat někoho výpovědí totiž lze jen tehdy, poruší-li pracovněprávní předpisy. A nemoc není výkonem práce.
Podpoříte návrh ODS, aby nelegální zaměstnávání bylo v nejzávažnějších případech kvalifikováno jako trestný čin?
Tvrdší postup určitě vítáme. Když jsme dříve s takovými návrhy přicházeli my, tak nás ODS vždycky spíš kritizovala, že šikanujeme zaměstnavatele. Dnes už si ale firmy uvědomují, že práce načerno poškozuje ty poctivé.
Ale musíme debatovat o vymahatelnosti a kontrolovatelnosti. Sebevětší tresty nic neřeší, pokud nejsou vymahatelné. Jsme pro větší sankce, trestní postih je ale až to poslední.
Současná vláda prosadila také zrušení podpory v nezaměstnanosti pro lidi, kteří dostanou výpověď kvůli porušení pracovní kázně. Vítáte to?
Je to diskutabilní. Myslím, že podle statistik polovina následných sporů o platnost či neplatnost takové výpovědi končí ve prospěch zaměstnance. Nakonec to může být i problém pro zaměstnavatele, protože pokud ve sporu prohraje, mohl by na něm ten pracovník vymáhat náklady včetně ztracené podpory – na niž si ostatně platí pojištění.
TRVALÝ POBYT JEN PRO KVALIFIKOVANÉ PRACOVNÍKY
Už vaše vláda začala podporovat příliv zahraničních pracovních sil do Česka. Souhlasíte tedy s Nečasovým projektem takzvaných zelených karet?
Jsem pro, aby vysoce kvalifikovaní pracovníci mohli získat trvalý pobyt v České republice snadněji než dosud. U nich máme zájem, aby tady zůstali. Naopak u lidí s nízkou kvalifikací nechceme, aby tady zůstávali i poté, co přijdou o práci. Hrozí pak další zátěž sociálního systému kvůli nezaměstnatelným nekvalifikovaným lidem – příkladem jsou třeba současné problémy ve Francii. Těm trvalý pobyt nenabízejme.
Ale tomu, aby česká firma mohla snadněji najít zahraniční dělníky, pokud je prokazatelně nesežene v tuzemsku, se nebráníte.
Je správné zjednodušit jim přístup na pracovní trh. V zemích, odkud je největší příliv těchto zaměstnanců, mohou fungovat detašovaná pracoviště úřadů práce a to zejména na Ukrajině. Aby zájemci o práci nemuseli jednat přes nějaké prostředníky, kteří by vybírali desátek. U nekvalifikovaných lidí ale musí zůstat dosavadní podmínka: Jestliže do tří měsíců neseženou novou práci, musí opustit prostor Evropské unie. Druhou podmínkou je, aby je firmy zaměstnávaly za stejných podmínek jako české občany – tedy aby nedocházelo k dumpingu na pracovním trhu.
