Czech Coal musí většinu uhlí z Vršan prodat teplárnám
Ministerstvo životního prostředí (MŽP) se snaží zásadním způsobem ovlivnit dění na tuzemském trhu s hnědým uhlím. Resort chce, aby společnost Czech Coal dodávala šedesát procent uhlí z dolu Vršany, který firmě patří, do tepláren. V opačném případě hrozí tím, že k pokračování těžby nevydá souhlas. Ten bude Czech Coal během několika let potřebovat. Rozhodnutí ministerstva by teplárnám zajistilo až 4,8 milionu tun uhlí ročně navíc, což je zhruba deset procent z aktuální těžby uhlí v tuzemsku.
Uhlí není obilí
Czech Coal ale s rozhodnutím ministerstva životního prostředí nesouhlasí. Dle názoru firmy totiž takové řešení nemá oporu v českém právním řádu a není ani ekonomicky a technicky realizovatelné. Jeho splnění by prý navíc vedlo k negativním dopadům na životní prostředí. Především kvůli tomu, že bude nutné převážet velké objemy uhlí na delší vzdálenost, než je tomu v současnosti. Vršany jsou pro Czech Coal klíčovým lomem, disponují totiž zásobami uhlí, které umožňují těžbu až do roku 2055. Bez prolomení územních limitů to bude jediný firemní důl, kde se bude moci ve větším množství těžit i po roce 2020. Každoročně se v lomu vytěží 7,5 až 8 milionů tun uhlí. „Je to, jako bychom chtěli nařizovat zemědělcům, že mají šedesát procent svého obilí dodávat k výrobě biopaliv. Jedná se nejen o ekonomický nesmysl, který jde proti zájmu spotřebitele, ale i o kroky proti životnímu prostředí,“ reagoval na rozhodnutí ministerstva šéf představenstva společnosti Czech Coal Jan Dienstl. Nutno dodat, že přirovnávat rozhodování zemědělce o osudu jeho úrody obilí s rozhodováním, jak naložit s vytěženým hnědým uhlím, je lehce zavádějící. Dle horního zákona je totiž výhradním vlastníkem ložisek hnědého uhlí v Česku stát, ten má tudíž právo stanovit, za jakých podmínek těžbu umožní. Ze zmíněného zákona navíc vyplývá, že stanovisko ministerstva životního prostředí je závazným podkladem pro správní rozhodnutí a Český báňský úřad by jej tudíž měl respektovat.
Bílina s podmínkou
Lom Vršany ale není jediným, u kterého se ministerstvo životního prostředí snaží ovlivnit další nakládání s vytěženou surovinou. Podobnou podmínkou je již část těžby pro účely teplárenství vázána i v případě Dolů Bílina. Ten patří společnosti Severočeské doly, které jsou součástí uskupení firem kolem polostátního ČEZ. „Většina uhlí z Dolů Bílina jde a vždy šla do teplárenství a kombinované výroby elektřiny a tepla. A bude tomu tak i nadále. S danou podmínkou ze strany MŽP v rámci EIA souhlasíme,“ tvrdí mluvčí ČEZ Ladislav Kříž. Jak současně dodal, ani podíl ČEZ na odběrech z Bíliny se nemění a měnit nebude.
Ale zpět do Vršan. Czech Coal argumentuje tím, že nízkovýhřevné uhlí, které se zde těží, se vyplatí transportovat jen do některých ekologických zdrojů a jen některé z nich mají technologie schopné jej ekologicky a efektivně spalovat. Generální ředitel společnosti Czech Coal Luboš Pavlas k tomu dodává: „Dle našich expertních znalostí existuje v současnosti pouze jedna středně velká teplárna, která bude schopna uhlí z Vršan spalovat bez toho, aby musela investovat stamiliony do úprav svých zařízení.“ Teplárna prý ale již má svého dodavatele uhlí nasmlouvaného a dodávky zajištěny.
Czech Coal, majitel vršanského lomu, musí rozhodnutí ministerstva velmi iritovat i z jiného důvodu. Společnost již dlouhá léta koketuje s myšlenkou výstavby vlastní tepelné elektrárny. Bez prolomení limitů nemá jinou možnost, než ji po dokončení „krmit“ uhlím z Vršan. A právě rozhodnutí ministerstva, že šedesát procent uhlí musí být prodáno teplárnám, takovou investici de facto znemožňuje. Pro provoz nového zdroje nebude dostatek uhlí. Kvůli současným cenám elektřiny na evropských energetických burzách se momentálně nevyplatí tepelnou elektrárnu na hnědé uhlí stavět, protože její produkce nebude s jinými zdroji schopna konkurovat. „Těžba uhlí a provozování elektrárny je dlouhodobý byznys, vzhledem k očekávanému nedostatku elektřiny v Evropě v následujících desetiletích se situace může rapidně změnit,“ říká zdroj týdeníku EURO.
„Charakteru uhlí z Vršan také odpovídají současné smlouvy se zákazníky. Splnění podmínek MŽP není realizovatelné ani z obchodního hlediska. Vzhledem k ekonomické a technické neuskutečnitelnosti podmínky ministerstva se skupina Czech Coal bude bránit soudní cestou,“ konstatovala firma v prohlášení.
Teplárníci slaví
Teplárenské sdružení ČR, kde jsou seskupeny všechny významné firmy z oboru, samozřejmě s rozhodnutím ministerstva souhlasí. „Dle našeho názoru je oprávněné a objektivně splnitelné,“ tvrdí organizace v prohlášení. Ta současně argumentuje tím, že energetický obsah uhlí je při společné výrobě elektřiny a tepla v teplárnách využit přibližně s dvojnásobnou účinností než v případě tepelných kondenzačních elektráren. „Toto množství sice nepokrývá současnou potřebu tepláren, může však významně zmírnit blížící se problém nedostatku paliva pro výrobu tepla způsobený blokováním zásob uhlí územními ekologickými limity,“ tvrdí teplárenské sdružení. Současně upozorňuje na to, že uhlí z lomu Vršany se sice vyznačuje relativně nižší výhřevností, má ovšem příznivý obsah síry. Větší teplárny, tedy ty s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla, budou schopny toto palivo využít při vynaložení dílčích investic na úpravu svých zařízení. „Vliv životního prostředí bude zanedbatelný, vzhledem k dopravě po železnici na plně elektrifikovaných tratích,“ argumentuje sdružení.
Kdo zruší limity?
Boj o uhlí je pro teplárenské firmy klíčový. Bez prolomení limitů jim totiž hrozí, že na tuzemském trhu bude zmíněného paliva nedostatek, a že tudíž nebudou mít z čeho vyrábět energie. I proto v posledních měsících zintenzivnily svůj tlak na vládu, aby limity zrušila.
Pokud budou prolomeny, vzroste i šance, že se teplárny dostanou alespoň k části ze 750 milionů tun hnědého uhlí. A to především v lomu ČSA, který patří firmě Czech Coal. Jenže k rozhodnutí prolomit územní limity zatím žádný z politiků nenašel odvahu. Až nyní přišel ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek s šalamounským rozhodnutím. Navrhuje územní limity zrušit a nahradit je od roku 2014 takzvanými dohodami mezi těžařskými firmami a majiteli pozemků, kterých se dotkne těžba. V praxi by to znamenalo, že by těžebním firmám stačila dohoda s majiteli pozemků. Stát by do procesu nevstupoval, vše by nechal na jednání mezi těžaři a těžbou dotčenými subjekty, navíc by neměl právo pozemky vyvlastňovat. Nikde ale není jistota, že i v případě prolomení limitů skončí vytěžené uhlí u teplárenských firem.
Situací v teplárenství se již několik týdnů zabývá komise sestavená Martinem Kocourkem, kterou vede bývalý poslanec za ODS Oldřich Vojíř. Ten současně upozornil, že odběratelům tepla reálně hrozí nebezpečí vysokého nárůstu cen dodávek. „Ceny mohou stoupnout oproti dnešku do čtyř let na dvojnásobek, někde i na trojnásobek dnešních,“ řekl Vojíř Hospodářským novinám.
Komise by měla rovněž vybrat řešení, jak v případě neprolomení limitů nahradit nedostatek hnědého uhlí. To však bude velmi složité. Žádné z možných řešení totiž není ideální. Přebudovat zařízení tepláren, které je uzpůsobeno na spalování hnědého uhlí tak, aby mohly používat zemní plyn, si v některých případech vyžádá miliardové investice, což se může projevit v konečných cenách dodávek tepla až trojnásobným zražením. Takto vyrobené teplo nebude schopno konkurovat jiným zdrojům energií. Dalším řešením je přechod tepláren na biomasu. Jenže tak velké množství biomasy, které by bylo schopno nahradit výpadek v dodávkách uhlí, nelze v Česku ani vypěstovat. Navíc i v tomto případě nelze spalovat biomasu v kotlech na uhlí bez miliardových investic. „Nezbývá nám nic jiného než doufat v prolomení limitů,“ tvrdí ředitel jedné z tepláren.
