Do sjezdu ČSSD se nejspíš nic nestane
Tak trochu jako páté kolo u vozu se cítil v minulých měsících s největší pravděpodobností ministr financí Pavel Mertlík. Poslední aféra se sporným nediplomatickým výrokem jeho náměstka Jana Mládka mu trochu nelogicky mohla vrátit pocit důležitosti. Pořád ještě někomu překáží. A to i přesto, že ho Grégrova hlasovací mašinerie dokáže ve vládě přejet, kdykoli se ministrovi průmyslu a obchodu zachce. Teď se mu chce dost často. Hodně totiž spěchá s privatizací elektroenergetiky a plynárenství. Hned na počátku minulého týdne se také pravá ruka ministra průmyslu Milada Vlasáková neváhala přidat k tepání ministerstva financí a v Hospodářských novinách si postěžovala na nedostatečnou spolupráci lidí z financí v případě zmíněných privatizačních akcí. Také premiér Zeman zapomněl na polovinu svého loňského výroku, že sociální demokracii je třeba více Špidlů a Mertlíků. Dokonce podle několika českých deníků neváhal s prohlášeními, že když chce ten ministr financí rezignovat, tak ať si to podá. Proč najednou ta změna slovníku i pracovního ohodnocení? Někteří lidé z ministerstva průmyslu říkají (jak uvádíme na straně 16), že za potížemi náměstka Mládka je střet ministerstva s premiérovými poradci o deblokaci ruského dluhu. Jde o velmi lukrativní obchod a není vůbec vyloučeno nějaké to šlápnutí na nohu lidem s velkým vlivem. Mertlíkův aparát je vůbec první posádkou úřadu v Letenské ulici, která si troufla šťouchnout do tohoto vosího hnízda. Jenže tlaky proti Mertlíkovi trvají už opravdu delší dobu a mají mnohem více souvislostí. Souvisejí bezesporu s definitivně dokončovaným prorůstáním určitých podnikatelských vrstev s částí reprezentace sociálnědemokratické strany. S trochou nadsázky by se mohlo říci, že jde o to, zda i na konci působení této vlády se objeví nějaké dohady o jistém zahraničním kontě. Třeba lucemburském, když už ne švýcarském. Zdá se přitom, že pupeční šňůra spojující ČSSD s ODS je z pevnějšího materiálu než papír, na němž je napsána opoziční smlouva. Ministr financí v rozhovoru pro toto číslo týdeníku EURO prohlašuje, že nemá obavy, že by v případě například privatizace elektroenergetiky byly ve jménu urychlení obcházeny standardní postupy. Jenže jako by neviděl, že to obcházení už začalo. Příznačný pro stav ve vládní straně je v tomto směru nedávný pokus korunního prince sociální demokracie Vladimíra Špidly odříznout stranu od podnikatelské sféry. Výzva, aby poslanci a senátoři opustili správní a dozorčí rady, vyvolala nejprve poprask, pak posměšky a nyní končí na smetišti planých politických deklarací. Lidé, kteří jsou závislí na pokračování tohoto způsobu politiky, mezitím tiše připravují své zbraně pro stranický sjezd, na němž Miloše Zemana, který jim dal klíče od spíže, vystřídá někdo jiný. Pro tyto lidi je velmi důležité, aby se vláda udržela opravdu až do termínu řádných voleb. Každý den se počítá. Zpracované projekty je třeba dokončit. Pokud by měl ODS příliš vadit Pavel Mertlík, je třeba udělat vše, aby vadit přestal. Nakonec právě v případě Investiční a Poštovní banky, jejíž zánik kladou mnozí na hřbet ministra financí, se v některých případech pozoruhodně spojují zájmy některých sociálních a občanských demokratů. Hořkost z likvidace této finanční skupiny tak utužuje obchodně–politické vztahy Mertlíkových oponentů. V této situaci není divu, že i Vladimír Špidla, který by měl být logicky spojencem ministra financí, opatrně hraje roli nezúčastněného pozorovatele. Postavit se na odpor zemanovskému křídlu podporovanému průmyslovou lobby ministra Grégra a aparátem premiérových poradců by pro něj mohlo být tak krátce před sjezdem politickou sebevraždou. Lze nejspíše očekávat, že do nového rozdání stranických karet na sjezdu se nic podstatného nestane. Co však bude potom, je ve hvězdách. Ne nadarmo se v Čechách říká, že každá změna je k horšímu. Šance Pavla Mertlíka ovlivnit svůj vlastní osud jsou velmi omezené. Sám má patrně stále ještě pocit, že může mnohé ovlivnit i přes slabou pozici v kabinetu. Poslední schválení prodeje balíku pohledávek z Konsolidační banky a předtím zdařilá výměna jejího vedení naznačují, že na tomto přesvědčení něco bude. Jde jen o to, zda tím nedostal jen tříkolku na ježdění po cestách stavěných někým jiným. V takovém případě by neměl váhat a odejít sám a velmi rychle.
